Neodmyslitelnou součástí cest do rozvojových zemí jsou finty, které na vás zkouší místní na každém kroku. Nenechte se jimi odradit, ale společně se nad nimi zasmějme!
1. Hi, my friends aneb ty si mě nepamatuješ?
Procházíte tržištěm nebo jakoukoliv rušnější ulicí a najednou se za vašimi zády ozývá typické „Hi, my friend!!“. Pokud je to vysloveno s patřičnou jistotou, i cestovatelé znalí této finty ztratí odhodlání a otočí se za hlasem, co kdyby to náhodou byl nový známý, kterého předvčerem potkali v hostelu nebo při cestě autobusem. V tu chvíli vás obchodník má, jeho snaha oslovit vás dosáhla úspěchu a slabším povahám se teď už jen velmi špatně podaří vymanit z otravného nabízení oblečení, zaručeně starožitných kousků nábytku nebo skvělého jídla. Hodná obdivu je zejména jistota, se kterou je ona formulka vyslovena, často ve vás totiž vyvolá téměř výčitky svědomí, že si nevzpomínáte, že byste onoho člověka někdy viděl.
POUČENÍ: Nenechte se napálit a nalákat každým „milým“ slovem. Slabší povahy to budou mít obtížnější!
2. Džast a luk!
„Ne, opravdu ne,“ snažím se vehementně vymanit z nabídek dohazovače ubytování. „Džust a luk!“ láká mě urputněji, než by mi bylo milé. Nakonec se nechám ukecat a následuju svého dohazovače zapadlými uličkami staré medíny až k téměř neoznačenému hotýlku. V tu chvíli mi většinou v hlavě letí snad tisíc myšlenek o tom, jak mě minimálně okrade. Většinou to ale končí tím, že opravdu nabízí pokojík, já si jej po chvíli stejně pronajmu, a to za skvělou cenou. Mám hold dobrou vyjednávací pozici, přišla jsem přece jen na „džust a luk“.
POUČENÍ: Tuhle hlášku využívají snad všichni, ženy na tržnicích i naháněči v restauracích, nebojte se jim nakonec říct ne, i když jste prvně svolili, že se kouknete.
3. Tak tenhle hostel zavřeli… anebo vlastně vyhořel!
Nasednete do tuktuku nebo taxíku a oznámíte název hostelu, který jste si předem vyhlídli, nebo vám jej doporučili známí. Zejména Indové na turisticky profláklých místech jsou odborníci na tvrzení o tom, že hostel už zavřeli, vyhořel nebo je minimálně zrovna mimo provoz. Nenechte se odradit a trvejte na svém. Však oni nakonec ustoupí.
POUČENÍ: Nejlepším návodem, jak se takovým situacím vyhnout dopředu, je nechat se zavést na nějaký blízký orientační bod a neprozrazovat konkrétní název hostelu.
Hlavně se snažte nezaplést do podvodů s drogami, kupříkladu v Thajsku to není žádná legrace. |
4. Do you want to kill me???
V jedné z vyhlášených feských prodejen kožených výrobků na mě tuhle větu s teatrálním výrazem vyhrkl prodavač jako reakci na mojI cenu nabízené kabelky, která byla samozřejmě mnohonásobně nižší, než si ji představoval on. Začal mi vysvětlovat, že zkrátka musí živit děti a rodinu a že taková cena ho prostě zruinuje. Trvalo to ještě pár chvil, ale nakonec mi zboží nabalil do igelitky a přistoupil na mou cenu s úsměvem na rtech. Ocenil mou vyjednávací schopnost větou „You are a berber!!“ a s nadšením se se mnou rozloučil.
POUČENÍ: Smlouvejte s úsměvem na tváři, nerozčilujte se, ale buďte neoblomní a sami si určete, kolik jste ochotni utratit! Výčitky z nízké ceny jsou zbytečné, však oni prodavači dobře ví, kdy se jim to ještě vyplatí. Zkrátka smlouvání chápejte jako součást kultury. Vždyť je to určitě zábavnější než nákup u nás v TESCU.
5. Podezřele dobrý kurz
Když si v jedné zapadlé kambodžské vesničce měníme dolary na místní měnu, okukujeme kurzy u různých směnárníků. Samozřejmě se snažíme vybrat ten nejlepší a řádně ušetřit. V jednom malém krámku, jehož majiteli je starý manželský pár, narazíme na opravdu výjimečně dobrý kurz, a tak měníme velkou část peněz. Paklík bankovek sice přepočítáme, ale zkoumáním každé jedné bankovky se už nezaobíráme. Naše chyba. Druhý den pochopíme nebývalé dobrý kurz i sympatii stařičkého páru. Jedné z bankovek, samozřejmě té s nejvyšší hodnotou, chybí celé dva čtvereční centimetry, které děda s babí umě nahradili kouskem bankovky s nejnižší hodnotou. Nejlepší kurz je ten tam, protože tohohle „uměleckého díla“ už se nezbavíme.
POUČENÍ: Bankovky nejen přepočítejte, ale i kontrolujte jejich stav. Navíc nejlepší kurz někdy nemusí být nejvýhodnější…
6. Několikanásobně vyšší vstupné
Tohle bohužel není žádná finta, ale fakt, který nemůžete změnit. Jako západní turista si často už svým původem zajišťujete mnohonásobně vyšší cenu, než jakou mají místní. Do Taj Mahalu se tak dostanete za pětatřicetinásobek ceny pro místní, hodinovou cestu vlakem do Machu Picchu pueblo přeplatíte oproti místním devítinásobně. Je zbytečné se rozčilovat nebo se snažit prodejce lístků oblbnout, pochopte, že tady nejste na výletě jen pro vlastní potěšení, ale také proto, abyste pomohli místnímu rozvoji.
POUČENÍ: Nerozčilujte se nad věcmi, které nemůžete změnit. A mimochodem pod Machu Picchu dojdete snadno i pěšky, stačí se jen držet kolejí!
7. Bacha na číslovky
Fifty a fifteen jsou dvě nejzákeřnější číslovky, které si prodejci čehokoliv zaměňují podle vlastní potřeby. Mumlání, dohadování a možnost vymluvit se na špatné jazykové znalosti jsou klasickou fintou. Ceny se tak dají měnit v průběhu jízdy taxíkem i v okamžiku placení. S číslovkami se dá navíc operovat různě. prodavači ze stánků volají oblíbené: „Just one dolar!“, ale nikdy nevíte za co vlastně. Výhodou je naučit se číslovky v místní řeči, tak budete moci aktivněji bojovat s těmihle drobnými úskoky.
POUČENÍ: Nikdy nepřistupujte na jakoukoliv službu, když si nejste jistí cenou. Raději se třikrát ujistěte, že opravdu platí to, co jste si domluvili.
S podobnými drobnými podvody se na cestách setkáváme dnes a denně. Někdy je z nich člověk značně unavený a nechá si jimi kazit putování. Proč ale? Vždyť právě tyhle drobnosti jsou později hlavními tématy vašich vzpomínek a veselých příhod, které budete vykládat kamarádům. Berte proto místní s humorem a pamatujte, že jejich finanční situace je občas opravdu tragická a chtějí ji za každou cenu vylepšit.
Podělte se s námi v diskusi o finty, které potkaly vás!
O AUTOROVI: Kateřina Smolová vystudovala žurnalistiku a médiální studia. Jejím koníčkem je nejen cestování, ale i sport, zejména lezení, vysokohorská turistika a jízda na horském kole. Po první cestě do Indie si zamilovala Asii a ještě by se do ní ráda mnohokrát vrátila. Má ráda země s vysokými horami, milými lidmi a neobjevenými místy. Už více než dva roky pracuje jako redaktorka portálu HedvabnaStezka.cz, čímž se ji podařilo spojit volný čas a zaměstnání v jedno. |
Pod Machu Picchu snadno i pěšky podél kolejí? Od Ollantaytamba to trvá prý 7 h. a je to zakázané a řekl bych i nebezpečné. Z druhé strany od hydroelektrárny je to opravdu snadná a příjemná procházka asi na 2 h., ale k hydroelektrárně se musí dojet autobusem 7 h. z Cuzca do Santa Maria po asfaltu přes sedlo 4300 m n.m. a pak ještě colectivem po úzké prašné cestě asi 1,5 h. V jednom směru ta cesta stojí určitě za to, zvlášť pokud je hezky a při dostatku času.
Kolem hydro je to opravdu příjemná cesta, navíc při dostatku času to lze prodloužit pěšky až z Molepaty, přes Choquequirao (jako Maccu Piccu, ale menší a hlavně bez lidí). Ale je to opravdu náročné, denně výstup 1000m nahoru a druhý den opět 1000m dolů. A to několikrát 🙂
A že cestou vlakem pomáháte místnímu rozvoji? Nenechte se vysmát, zjistěte si komu ten vláček patří, místní ani Peru z toho nemají ani floka 🙁
Pod Machu (do Aguas calientes) za zlomek ceny vlaku, v dubnu 2016:
– minibusem „colectivo“ z Cusco do Santa Maria. 25 soles na osobu při plném obsazení. 4h jízdy. Dobrá silnice.
– „combis“ nebo taxi od Santa Maria k Hydroelektrárně v Santa Teresa. Max 15 soles na osobu při plném obsazení. Cca 1h jízdy, rozhrkaná polňačka na svazích, trochu jako Cesta smrti v Bolivii :).
– Pěšky od Hydro až do Aguas podél kolejí. Pohodová cesta po štěrku, 12 km max. 2,5h i s pauzami na focení a svačinku. Cestou uvidíte papoušky, Machu nahoře na hoře, bouřlivé vody Urubamby, rozmanitou květenu a motýly. Jednoznačně doporučujeme.
https://findpenguins.com/vlcoun/footprint/5709c2542dc201-79752536