Nejprve si zkontrolujte, zdali již trek v katalogu nemáme a pak nám napište email, o čem byste chtěli psát. Poté, co si téma vzájemně potvrdíme, vyplňte ve formuláři co nejvíce položek. Pomozte ostatním naplánovat si správně trek a podělte se o své zkušenosti, co je potřeba vzít si s sebou a na co si dát pozor. Zde jsou některé komentáře a vysvětlivky, než se pustíte do psaní: Položky označené hvězdičkou jsou povinné. Základní trasa: uveďte v bodech nejvýznamnější místa, kterými trek/túra prochází. Vhodné měsíce: v kterých měsících je trasa průchozí za použití běžného vybavení? Vezměte ohled na nečekaný sníh v sedlech nebo monzunové období. Obtížnost: ano, je to subjektivní. Ale zkuste odhadnout náročnost v rámci jedné ze čtyř nabízených kategorií. Popis: napište podrobněji, proč vyrazit právě sem. Co uvidíte cestou, jaká je krajina. Je po cestě možnost doplnit vodu? Jak je to s jídlem? 2-4 odstavce, 500-1500 znaků jsou rozumným rozsahem pro tuto část. Potřebné vybavení: Je potřeba stan, spacák? Lano a lezecké vybavení? Mačky, cepín? Feratové vybavení? Umístění: do pole „Vyhledat místo“ vložte jméno města, vesnice nebo GPS souřadnice a vyberte „Vyhledat“. Tažením bodu v mapě ho můžete přemístit na kýžené místo a doplnit vhodný popisek. „Přidat další bod“ doplní další označené místo. Vložte co nejvíce klíčových míst na trase, zejména u delších treků, především začátek, konec, významná tábořiště, podstatné zdroje vody, možnosti prodloužení či zkrácení atp. Trasový soubor GPS: máte k dispozici soubor s GPS záznamem vaší cesty? Můžete na něj dát odkaz nebo ho nahrát. Fotky: vyberte 5-10 krásných fotek, které zachytí typickou krajinu. Nezapomeňte na výstižný popisek. Nahrávejte výhradně fotky, které jste pořídili Vy, nebo máte souhlas autora s jejich zveřejněním! Váš popis se na www.Pohora.cz objeví až po schválení redakcí. POZOR NA DUPLIKACE! Nezapomeňte si, prosím, zkontrolovat, zdali už túru či trek na webu nemáme. Zkontrolujte si to předem zde. Zdvojené články nebudeme publikovat. Pokud jsou informace k treku zastaralé, napište nám. Redakce si vyhrazuje právo vložený popis upravit, ať už před zobrazením na webu (především grafické a gramatické úpravy), či kdykoli později aktualizovat (změny cen povolení, možností dopravy atp.). Zároveň si před vložením treku prosím přečtete podmínky užívání webu. Pro další informace nebo pokud by vám formulář pro vkládání popisu nefungoval, pište Natálii Kohoutkové na natalie(@)pohora.cz.
Národní park Risnjak
Kam se vydáme? Volba není lehká: Různorodost zdejší krajiny s sebou přináší spoustu možností, jakým způsobem a také kde strávit volný čas. Nám, příznivcům cykloturistiky a navíc milovníkům tajných tipů se nabízejí např. hvozdy „chorvatské Šumavy“ – Národní park Risnjak. Těm, které nikterak neoslovuje pozlátko turistických letovisek a mnohem raději se přiblíží pravému venkovskému životu, se nabízejí vyjížďky do vnitrozemí po vedlejších, minimálně frekventovaných silnicích do vesniček s přívětivými domorodci. Cesty nás provedou vinicemi, olivovými háji, ale také kolem historických památek. Správný středoevropský suchozemec bude nejspíš bažit po moři, pro něj bude – samozřejmě nejlépe v sedle kola – největším blahem brázdění po ostrovech, na cestách podél moře i vysoko nad jeho hladinou. Míst a důvodů k zastavení najde bezpočet: rybářské vesnice a města, pamatující plachty římských galér a lodí Benátské říše; opuštěné zátoky, kde člověk, zmožen jízdou a dojmy, může nasávat vlahý a čistý vzduch, nechat se unášet teplou mořskou vodou, zahánějící únavu a den strávený v sedle kola pak zakončit v úzkých uličkách historických center, v četných tavernách či konobách. Zde stojí za to ochutnat neodolatelné místní speciality s křestním listem z moře a vynikající víno zdejší produkce, mající dobrý zvuk v celém vinařském světě.
Chorvatsko, viděno očima cykloturisty, zhýčkaného sítí značených cyklostezek, fungující infrastrukturou a realistickými mapami např. v Rakousku, utrpí těžkou porážku. „Chudou výkladní skříní“ je v tomto ohledu několik míst, o kterých bude řeč příště. Ale ti, kterým nejde v prvé řadě o preciznost služeb pro cyklisty, ale o krajinu, moře a úžasné lidi, jsou právě v Chorvatsku na správné adrese! Snad na tomto místě neuškodí několik osobních poznatků: V zemi je cykloturistické značení spíše výjimkou a tak si chtivý cyklista musí vypomoci podrobnou mapou, znalostí okolí či znalostí znalce okolí a určitou mírou trpělivosti, kterou můžeme eufemicky nazvat radostí z objevování. Ti, kteří neodolají touze jezdit mimo hlavní silnice, musí počítat s tím, že ne všechny cesty vedou naznačeným směrem, mnohé končí u políček, vinic nebo na kraji útesů, nicméně nás dovedou do jiného světa, na místa nepříliš vzdálená turistickým centrům a přesto tak diametrálně odlišná od přeplněných pláží, ulic a silnic měst, do míst, která nejsou v turistických průvodcích, nedaleko pobřeží a břehů ostrovů, kde žijí obyvatelé po staletí téměř neměnným stylem života, vyznačující se typickou jižanskou pohostinností i divokou krví v žilách. Zde není život podřízen turismu; zemědělství je v této oblasti hlavní obživou místních obyvatel, kteří mnohdy hospodaří jen pro vlastní spotřebu, využívajíc zkušeností mnoha generací předků při pěstování především vinné révy a oliv, chovu ovcí a koz, volně pobíhajících po strmých stráních ostrovů mezi charakteristickými kamennými zídkami. Jsou jiní, hlavně ti v odlehlejších končinách: turista není pro ně jen zdrojem příjmu, ale příjemnou změnou všedního stereotypu, rádi si povídají u sklenky rakije či travarice domácí produkce a chlubí se svými produkty. Jsou to specialisté v pěstování oliv, rádi vyprávějí o tom, jak právě oni zasvěcovali v dávných dobách Italy do tajemství této plodiny, jejíž olej je neodmyslitelnou součástí většiny jídel i hlavní medicínou. Olivovým olejem zde léčí téměř vše, od vnitřních potíží po zlomené končetiny.
Naše dnešní vyjížďka směřuje do pohádkové oblasti Národního parku Risnjak. Jde o horský masív (1528 m n.m.) v Gorském kotaru, nejlesnatějším kraji Chorvatska. Hlavním důvodem ochrany tohoto území je zdejší vegetace. Čtverý vliv, přímoří – kontinent – Dinaridy – Alpy, tu rozhodující měrou působí na výskyt rostlin a živočichů. Ostatně jméno pohoří dostalo od rysa, který tu dodnes žije. Ačkoliv byla oblast vyhlášena národním parkem, platí za málo navštěvovaný tajný tip pro milovníky neporušené přírody a přitom leží na dosah od Kvarnerské riviéry.
Již dlouho šlapeme do pedálů a stoupání se nám zdá být nekonečné. Hluboko pod námi zůstalo moře se siluetami ostrovů uprostřed třpytící se hladiny, tenké linie Krčského mostu a zámořských lodí, čekajících na vjezd do přístavu, nedaleko něhož se na úpatí hor krčí historické městečko Bakar s architekturou připomínající daleký jih Itálie, naše první zastávka. Lázeňská atmosféra tohoto malého přístavu s luxusními hotely a byty místní honorace vzala za své díky ropné rafinérii. Moře nám zůstává za zády a vrcholy – z dálky se jevící jako nevinné – se nám nyní ukazují ve své skutečné velikosti. Obnažený vápenec a křoviny se pomalu mění v les, domy z vápence s oblouky a terasami vystřídala dřevěná roubená stavení stojící osaměle daleko od sebe, účelně postavená pro život v těžkých horských podmínkách. Po další hodině jízdy se ocitáme na břehu jezera, uprostřed jehličnatých lesů nápadně připomínajících Šumavu, v místě s příznačným názvem Mrzla Vodica. Chybí jakékoliv turistické značení a tak ze silnice intuitivně odbočujeme na lesní cestu, která však po pár kilometrech končí u hájenky na úpatí hory Risnjak na nádherném místě „na konci světa“, v jakémsi skanzenu uprostřed absolutního ticha. Stařík, jehož věk se dá těžko odhadnout, nám potvrzuje, že dál se nedostaneme, a zve nás k sobě do světnice na neodmyslitelnou sklenku rakije. Žije tu sám a každá návštěva je pro něho raritou. Vypráví o zdejším životě, o metrových závějích v zimě, kdy jsou vesnice dlouhé dny odříznuté od okolního světa, o pohnuté době, kdy byli lidé za války odvlečeni na nucené práce do Itálie a později za Titova režimu do lágrů pro politické vězně na ostrově Guli Otok, vypráví o všedních starostech s divokou zvěří v okolí, která ničí úrodu na zahrádce. Nevěřícně koukáme na rozrytou zemi a ohlodanou zeleninu. „Divočáci?“ „Ale kdepak: medvědi, přemnožili se! Jen ve zdejším Národním parku jich máme víc než sto..“ A tak posloucháme téměř neuvěřitelné vyprávění o tom, jak medvěd minulou zimu zabil mladou dvojici na slovinských hranicích, jak další medvědí pár přeplaval úžinu mezi pevninou a ostrovem Krk a pak týdny hodoval na zdejších stádech ovcí. Sklenek rakije přibylo a čas pokročil, musíme se vydat zpět. Cesta ubíhá mnohem rychleji. Možná také proto, že se neustále ohlížíme, kde nějaký huňáč vystrčí hlavu.
Irena Špringlová, majitelka sportovní CK Trip
