HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Nová kniha od cestovatele Jana Šťovíčka: Špicberky – Království ledních medvědů

Nová kniha od cestovatele Jana Šťovíčka: Špicberky – Království ledních medvědů

Nakladatelství Brána vydalo cestopis autora Jana Šťovíčka, tentokrát o cestách na Špicberky, daleko za polární kruh. Přečtěte si recenzi na tuto knihu!

V obsáhlé knize o Špicberkách popisuje Šťovíček úspěchy i potíže cest do míst, kde neomezeným vládcem je drsná severská příroda. V letech 2007- 2015 se sem vypravil celkem třikrát, pokaždé v jinak složené skupině. Poctivě se snaží vysvětlit, v čem spočívá podmanivé kouzlo na kost zmrzlých nohou, urputných sněhových bouří a ledovým větrem bičovaných sněhových plání, které žene dobrodruhy do míst, kde by většina normálních lidí nepřežila ani půl dne.

Popis všedního dne takové expedice není moc lákavý. Nekončící mrazivý vítr, led, sníh a teploty hluboko pod nulou při svitu jarního půlnočního slunce. Problémy s přípravou stravy a k tomu nároky na fyzickou i psychickou kondici, to všechno se pěkně čte v příjemné teplotě pokoje ve střední Evropě u stolku s šálkem kávy. O moc obtížnější je reálně si takovou situaci představit.

Pochvalu zaslouží, jak se autorovi podařilo začlenit do příběhu i expedice slavných polárníků, kteří na své cesty k severu často vyráželi právě ze Špicberk. Čtenář se nejen seznámí s místně příslušnými příhodami polárníků jako je Fridtjof Nansen, Roald Amundsen, Umberto Nobile a pochopitelně vlastenecky i František Běhounek, ale dávné stopy navíc zajímavě zasáhnou i do příhod současných expedic.

Pokud někdo byl na Špicberkách osobně, nepochybně ocení ucelený přehled a znalosti o tomhle souostroví a možná i znovu pocítí syrový závan ledového větru, který číhá hned za dveřmi maličké haly zdejšího letiště. Život tady není jednoduchý a Norsko, jako správce území, se ho snaží podporovat. Mezinárodní smlouva z roku 1920 stanovila, že ostrovy musí zůstat demilitarizované a všichni signatáři (včetně tehdejšího Československa) mohou využívat zdejší nerostné bohatství. Této možnosti využívá hlavně Rusko (ostatně zřejmě kvůli norským obavám z Ruska nejspíše zmíněná smlouva v roce 1920 vznikla). Odtud pramení legislativní pozice Špicberk jako území spravovaného Norskem, na kterém může existovat i čistě ruská osada Barentsburg.

Nejcennější částí knihy je popis dvou konfliktů. Jde o plíživý vnitřní konflikt mezi členy expedice v roce 2007 a mediálně známé napadení ledním medvědem v roce 2015. Obě události vážně zasáhly do života expedic. Vyrovnat a vypořádat se s tím evidentně vůbec není lehký úkol a autorovi slouží ke cti, že se k problémům staví čelem. Ale zároveň je to nejspíše i důvod, proč kniha je tentokrát trochu víc seversky pochmurná a méně šťovíčkovsky hravá.

V knize je všito 48 stran fotografií, možná malou výtku bych adresoval nepříliš podrobné mapce expedičních cest, kterou editor zastrčil na poslední barevný list. Přitom by si každá expedice zasloužila vlastní mapu, klidně v černobílém provedení. Při spoustě místních názvů by čtenář možnost orientace ocenil. V knize potěší poměrně malé množství chyb a omylů. Za všechny zmíním jeden úsměvný překlep s nulou navíc (nemohu se zbavit myšlenky, jestli nejde spíše o test pozornosti čtenářů než o chybu). V souvislosti se ztroskotáním vzducholodi Italia je totiž v knize zeměpisný údaj 280°14´ východní délky, který samozřejmě není správný (mezi námi, jestlipak víte, proč ani reálný být nemůže?).

Ale to všechno jsou opravdu jen drobnosti, jinak můžu knížku Špicberky – Království ledních medvědů všem příznivcům Severu rozhodně doporučit. Zvlášť v případě, že se sami zabývají myšlenkou vydat se se stanem někam do dalekých ledových plání.

Zkušenosti čtenářů

Svalbardposten

Tak schválně co bude říkat knížka versus verze guvernéra Svalbardu: http://svalbardposten.no/nyheter/natur-og-miljo/vedtar-bot-etter-skadeskyting-av-isbjorn/19.6613
Zasloužilo by si to nezaměňovat pojmy Svalbard a Špicberky, tedy jméno hlavního ostrova Spitsbergen, který je v plurálu. https://en.wikipedia.org/wiki/Spitsbergen

jan šťovíče

Oficiální český název, bez ohledu na pozdější norské členění, je Špicberky, stejně jako v němčině a originální holandštině Spitsbergen

Michal K.

Knihu jsem četl s velikým zájmem, neboť jsem Špicberky v roce 2001 navštívil, byl to jen takový třítýdenní vandr ale spoustu zkušeností mám podobných jako je popisováno v knize…

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: