Předtím, než vyrazíte na běžecké závody se psem (oficiálné zvané canicross závody), je dobré si připomenout pár základních věcí, které jsou pro tento sport důležité.
Pravidla canicrossu jsou jednoduchá. Trochu je komplikuje skutečnost, že na mezinárodní úrovni existují dvě organizace zastřešující mushing – ECF (European Canicross Federation) a IFSS (International Federation of Sled Dogs Sports). Je jen na pořadateli konkrétního závodu, podle kterých pravidel bude závod hodnotit. Většina jarních a letních závodů se řídí pravidly ECF. Naopak valná většina podzimních závodů, kde jezdí i psí spřežení, používá pravidla IFSS. Netřeba se ale obávat, základní pravidla jsou stejná nebo alespoň výrazně podobná a nás, obyčejné závodníky, trápit nemusí. Uvádíme proto jenom stručný výtah těch důležitých pro praxi. Ostatní se snad ani nevyplatí řešit…
Tažná šňůra
Délka tažné šňůry by v nataženém stavu neměla přesahovat 2 metry, aby nedocházelo ke zbytečným motanicím, což platí dvojnásob u hromadných startů.
Tažná šňůra by z bezpečnostních důvodů měla být k psovodovi připevněna způsobem, který umožňuje její snadné vypuštění. V praxi to znamená použití buď tzv. finského háku (viz obrázky níže) nebo vypouštěcí karabiny. Na českých závodech se ale toto pravidlo nedodržuje zcela striktně.
Agresivita psů
Potyčky mezi psy představují velký problém. Psi si z nich můžou vedle pár šrámů na těle odnést i mnohem větší škody na duši. Dostat se během zápřahu do potyčky s jiným psem může být hlavně pro mladé a nezkušené psy natolik špatná zkušenost, že už nikdy nebudou chtít předbíhat, v horším případě nebudou chtít tahat vůbec. Z těchto důvodů se agresivita psů trestá napomenutím, ale v případě horšího či opakovaného prohřešku i diskvalifikací.
Stáří psů
Na závodech smějí startovat jen psi starší 12 měsíců, což je pravidlo, které ochraňuje štěňata před přílišnou horlivostí a ambicemi jejich majitelů. V bikejoringu je hranice pro start mladých psů dokonce 18 měsíců. Zkrátka a dobře je rozumné nechat psy vyspět po psychické i tělesné stránce!
Předbíhání
Budete-li předbíhat jiný tým, je dobré ho na to upozornit pokřikem (zleva, zprava, zdovol, uhni apod.) vše je pak mnohem plynulejší, ba co víc, pravidla předbíhanému závodníkovi nakazují uvolnit rychlejšímu týmu cestu. Nicméně v praxi se toto pravidlo dodržuje zejména při startech intervalových (viz níže), v hromadných startech již méně.
Start
Běžně se můžeme setkat se třemi různými způsoby startu. Nejjednodušší je klasický hromadný start. Mají ho rádi skoro všichni, pořadatelé, protože je nenáročný na organizaci, psi i závodníci, protože se navzájem vyhecují k vyšším výkonům a diváci, protože mají přehled, jak si jednotliví závodníci v závodě stojí. Druhou možnost představuje intervalový start, kdy závodníci vybíhají v přesně stanovených rozestupech, obvykle 30 vteřin. Třetí a nejzajímavější způsob je stíhací nebo také Gundersenův závod, ve kterém se startuje v rozestupech získaných v předešlých etapách. Z toho ovšem vyplývá, že „Gundersena“ je možné použít jen ve víceetapových závodech. Obvykle se tak setkáme s hromadným nebo intervalovým startem v sobotní etapě a stíhacím závodem v etapě nedělní. Jakým způsobem se bude v konkrétním závodě startovat, uvádí pořadatelé zpravidla do propozic závodu.
Poslední bod, který u startů stojí za zmínku, je pozice na startu. Pravidla nakazují, že ani pes, ani člověk nesmějí před startem překročit startovní čáru. Jinými slovy pes a nikoliv člověk stojí na startovní čáře.
Značení tratě
Canicross nejsou šachy a příliš intelektuálního vyžití během závodu neočekávejte. Jediné, co snad trochu zaměstná vaši pozornost, je sledování trati. Jak sami hned uvidíte, ani tato činnost vám však mnoho sil neubere.
Pro značení trati se používají pouze tři různě barevné značky. Modrá, červená a žlutá. Modrá značka znamená pokračovat rovně a v podstatě nám tak pouze potvrzuje správný směr. Červenou značku je naproti tomu dobré nepřehlédnout, říká nám totiž, že se blíží odbočka. Zatáčí se většinou jen několik metrů za značkou a to na tu stranu, na které je červená značka umístěna. Je-li značka na levé straně, odbočíme doleva a obráceně. Pár desítek metrů za zatáčkou by vždy měla být umístěná značka modrá jako potvrení, že jsme nabrali správný směr. Poslední značka je značka žlutá, která se příliš často nepoužívá a která nás informuje o tom, že se blíží nebezpečný nebo technicky náročný úsek trati. Přejezdy přes vyčnívající kořeny, prudké sjezdy a ostré zatáčky. Z vlastní zkušenosti však doporučuju dát přednost vlastnímu rozumu před žlutými značkami – ne každý pořadatel má totiž hladinu sebezáchovy nastavenou na stejnou laťku jako vy. Tvar značek není přesně daný a je možné potkat pestrou směsici od koleček přes čtverečky až po trojúhelníky.
Mimo značek se však k uzávěru křižovatek a nasměrování závodníků používá výstražná páska tzv. „mlíko“ a různé druhy plotů. Většina tratí je tak značená v podstatě dvojmo. Ztratit se na závodech v canicrossu vám dá v každém případě pořádně zabrat.
Registrovaní závodníci a licence
Závodů v canicrossu se může zúčastnit kdokoliv. Není potřeba se nikde registrovat ani platit poplatky. Licenci budete potřebovat, jakmile se jednou rozhodnete startovat na mistrovství ČR. Cesta k licenci je ovšem poměrně jednoduchá. Stačí vstoupit do některého z mushingových klubů, kde vám s jejím vyřízením pomohou.
A teď u víte všechno. Sbalte tenisky, náplasti na puchýře, nezapomeňte doma psa a vyražte. My se těšíme.
Převtzato z behejsepsem.cz
