HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Národní park Mount Kenya (Mount Kenya National Park/Natural Forest)

Národní park Mount Kenya (Mount Kenya National Park/Natural Forest)

distrikty Meru, Nyeri, Kirnyaga a Embu ve Východní a Centrální provincii

Mt. Kenya (5.199 m) je druhou nejvyšší horou Afriky. Je to vyhaslá sopka, která mohla být v období své aktivity před třemi miliony ještě o více než tisíc metrů vyšší. Nachází se na ní 12 zbytků ledovců, které rychle ustupují. Se svými ledem pokrytými vrcholy a zalesněnými svahy vytváří jednu z nejpůsobivějších scenérií ve východní Africe. Je pozoruhodná i svou afro-alpínskou flórou.

Zkušenosti čtenářů

Mira

Mt. Kenya
Rozhrkanou dodávkou vyrážíme z Nanyuki ke vstupní bráně do NP Mt. Kenya.Jedeme s tantánským průvodcem Bakarim(www.guidetokilimanjaro.com). Cesta je nezpevněná, ale zrovna neprší, takže ne zrovna bahnitá. Sem tam vidíme obchody nebo hrozně nuzná obydlí z rezavého vlnitého plechu. Postupně se přibližuje bujný zelený prales.
Vstupní brána cesty Sirimon je stylová a opravdu reprezentativní budova s vysokou sedlovou střechou. Poblíž vidíme první paviány. Kupujeme vstup na tři dny. Je stále první den po příletu z Evropy, jedna hodina po poledni a již jsme na treku. Cesta je široká, nezdá se ani moc strmá. Klidně po ní projede auto. Po pár minutách přicházíme k ceduli hlásající, že překračujeme rovník. Vzhledem k nadmořské výšce 2600 m n.m. ani není vedro. Krajina je zvlněná. Procházíme bujným pralesem plným stromů obsypaných velkými květy či plody. V korunách se občas mihnou černobílé opice – guerézy, ale mizí dříve, než je stihneme vyfotit. Na cestě překračujeme sloní trus a vidíme tak, že cestu každou chvíli křižuje sloní stezka. Svačíme pod velkým fíkovníkem s krásně propleteným kmenem. Po obloze se válí těžké mraky. Jdeme dál a prales pomalu ustupuje. Mění se v půvabné vřesoviště s vysokými keři vřesu stromového. Všude vidíme spoustu drobných ptáčků a první antilopu dik dik. Kolem půl šesté přicházíme do kempu Old Moses a máme úvodních 1000 výškových metrů za sebou.
Spíme v dlouhém dřevěném baráku. V předsíni stojí jídelní stoly a vchází se z ní do pokojů s poschoďovými postelemi. Splachovací toaleta je také uvnitř stavby. Stejně jako ty další v Keni i Tanzanii je vybavena praktickým kohoutkem půl metru nad zemí.
Na lihovém vařiči připravujeme polévku a po večeři nás čeká překvapení. S Irinou máme pokoj samy pro sebe. Ráno nás vítá sluníčko a vrchol Mt. Kenya se rýsuje daleko na obzoru. Dnešní cesta vypadá nádherně. Je to sympatická pěšina vinoucí se vzhůru rozkvetlým porostem. Překonáváme skalnatá údolí, potoky a taky nacházíme první lobélie. Po obědě začíná pršet a ochlazuje se. Cesta se mění v potůčky. Příroda je ale nádherná. Celé údolí Mackinder je porostlé velikými starčeky (Dendosenecio). Přijela jsem vlastně kvůli nim. Některé dosahují výšky přes 3 m. Je to takový řídký bizardní les. Nižší porost je reprezentován především lobéliemi. Dešťové kapky se na nich stříbrně třpytí. Tvoří se mezi nimi malá jezírka obrostlá svěže zeleným mechem.
Cesta se zdá velmi dlouhá. Nakonec ale vystoupáme kamenitý svah a jsme v kempu. Z nebe v tuto chvíli již padají celé proudy vody, takže zítřejší cestu na vrchol vůbec nevidíme. Snažíme se rychle rozvěsit mokré věci, najíst se a dostat co nejdříve do postele. Čeká nás velmi brzké vstávání. Jsme ve výšce 4200 m n.m. Tak vysoko jsem ještě nespala. Přistihnu se, že pozoruji, zda mně trochu rychleji buší srdce. Nedaří se mi usnout…. Pak už ale zvoní budík. Snažíme se hodně teple obléct a dostat do sebe něco teplého. Beru si prášek proti bolesti hlavy – tak napůl preventivně. Rukávy od flísky mám ze včerejška ještě mokré, ale nemyslím na to. Kolem třetí hodiny ranní vyrážíme na cestu. Bakari domluvil, že na Point Lenana, což je jediný, ale ne nejvyšší z vrcholů Mt. Kenya, na který se dá dostat bez horolezecké výbavy, půjdeme společně s dvojicí turistů z Izraele a místním průvodcem Robertem. Je černočerná tma, jen hvězdy se třpytí na dosah ruky. Světélka čelovek turistů se vinou jako had a ukazují, jak moc strmý výstup nás čeká. Průvodce říká pole pole (pomalu, pomalu), ale jde celkem svižně. Asi po hodině výstupu je již cesta pocukrovaná čerstvým sněhem. Jsou ho jen 2 cm, ale uvědomuji si, že bez místního průvodce bych vůbec nevěděla, kam jít. A to jsem tvrdila, že na Mt. Kenya žádný doprovod nepotřebujeme. Platí to o většině cesty, ale k závěrečnému výstupu potmě je lepší si někoho najmout.
Jsem připravena na hroznou zimu, ale na úbočí hory nefouká a v zimní bundě a lyžařských rukavicích se cítím OK. Dívka z Izraele, která je jen v softshellové bundě, začíná mít problémy. Kvůli zimě téměř nemůže dál. Půjčuji jí jedny rukavice, dáváme jí čaj z termosky a snažíme se pokud možno zase pokračovat. Za tři hodiny se dostáváme ke skalnatému vrcholu s několika lany. Vše jde dobře. Je stále tma a tak nevíme, co je ještě před námi. Na východě se náhle objevuje oranžový pruh. Východ slunce chci fotit až z vrcholu. Než se tam ale dostaneme, jako švihnutím proutku se rozední. Jsme ve výšce 4985 m n.m. Vychutnáváme kruhový výhled. Mraky pod námi se rychle přesouvají a střídavě odhalují a zase přikrývají okolní skalní věže. Hluboko pod námi se zrcadlí kruhové jezero. Ráno je magické. Vrchol je ale větrný, tak brzy vyrážíme na cestu zpět. Postupně se začíná oteplovat a také se mění vegetace. Už zase procházíme mezi starčeky. Hluboko pod námi se rýsují budovy kempu. Před devátou dopoledne jsme již v táboře. Mám radost a hřeje mě, že jeden vrchol mi již nikdo nevezme.
Po krátkém odpočinku pokračujeme ve zpáteční cestě. Je slunečno, cesta údolím se starčeky a lobeliemi je ještě hezčí než včera. Ve skalách se vyhřívají damani, přes pěšinu jako památka po včerejším dešti tečou malé potůčky.
Cesta zpět do kempu Old Moses je nejen krásná, ale opět velmi dlouhá. Vede střídavě nahoru a dolů, každou chvíli zapadáme do bahna. Od včerejška se terén změnil. Voda je prostě všude. Navíc se mračí a začíná poprchávat. Náhle se cítím zcela vyhořele, cesta mě už moc nebaví. Posíláme Bakariho napřed a jdeme pomalu. Jsme již blízko kempu. V podvečer vysvitne slunko. Sedáme si a pozorujeme kulaté kopce před námi. Svah je porostlý červenými kytkami a zvláštními keříky. Poblíž přebíhají africké křepelky.
Dle dohody se o Bakariho stravu na Mt. Kenya staráme my. Kromě polévky, 2 vajíček, energetických tyčinek, chleba, džusu a čaje si ale po celou dobu žádné jídlo nevzal. Vepřové maso nejí jako muslim, vyhýbá se také sýru. Je velmi skromný a stále v dobré náladě.
Poslední den vycházíme poměrně brzy do krásného slunečního dne. Bakari říká, že ne tak brzy, abychom viděli zvířata. Na cestě je ale zatím liduprázdno. V okolních křovinách zpívají barevní ptáčci. Stejně jako po cestě nahoru nacházíme sloní trus. Jeden dokonce zcela čerstvý. Za zatáčkou se objevuje stádo paviánů. Chvíli je pozorujeme a pak jdeme dál. V místě, kde ještě před chvílí seděli, zůstala jen spousta nahoru trčících exkrementů. Ještě překračujeme mravenčí dálnici s čilým provozem, obcházíme rodinu v korunách skákajících gueréz a již jsme zpět u rovníku. K vstupní bráně do parku se dostáváme v poledne. Stihli jsme to tedy o hodinu dříve než za tři dny.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: