Kuchyně

Kuchyně

  Napište do diskuse po článkem jakýkoliv kratičký zážitek ze svých cest týkající se jídla, ať už po krajích českých nebo světových, a vyhrajte jednu z deseti sad po 15 jídlech Travellunch® v hodnotě více než 2.000 Kč na své další výpravy!

Výherci soutěžě:

  1. stepxx@seznam.cz
  2. o_nej@yahoo.com, Ondřej Nejedlý
  3. akce2109@seznam.cz, Lenka Hanáková
  4. zuzatko@email.cz, Zuzana Kruťová
  5. r.micunkova@gmail.com, Radka Mičunková
  6. alcatrnkova84@gmail.com, Alena Trnková
  7. Michal Franta
  8. Nikola (hadí krev)
  9. Břéťa
  10. Tomáš Agócs

+ speciální cena pro příspěvek nikoli na cestách, ale po cestách: Ivo

Výherci byli obesláni emailem.

Co je Travellunch®?

Poznávání nového, radost z dobrodružství, zvědavost a touha po dálkách, nutí lidi stále hledat nové výzvy. Ať už jde o turistiku, rodinný výlet do přírody, vodáctví, jachting nebo extrémní aktivity jako je horolezectví, vysokohorská turistika, záchranářství, polárnictví atd. Při všech těchto aktivitách využijete skvěle chutnající jídlo Travellunch®.

Jídla jsou vyráběna speciální technologií Lyofilizací (sušení mrazem), díky tomu neztrácejí nic na své chuti ani nutričních hodnotách a jsou plnohodnotným jídlem, které vás na vašich cestách plně zasytí a dodají potřebnou energii. V nabídce je 30 druhů hlavních jídel + snídaně, polévky,dezerty a doplňky. Jídla jsou balena ve speciálním obalu, váha 1 porce včetně obalu je pouhých 145 gramů.  Díky speciálnímu obalu ušetříte váhu, protože nepotřebujete další nádobí – vařící vodu vlijete přímo dovnitř sáčku. Počkáte cca 10 minut a jídlo je hotové!

Jaká jídla Travellunch nabízí?

V nabídce je 30 hlavních jídel v jednotlivé i dvojité porci. K nejzajímavějším patří: Hovězí stroganoff s rýží, Indické kuřecí jídlo Nasi Goreng, Špagety bolognese, Paella s krevetami, Hovězí & brambory hot pot, Slanina s hráškem a bramborovou kaší. Pro vegetariány například Těstoviny Siciliana s opravdu velkými kusy oliv nebo Couscous. Pro bezlepkovou dietu například klasické kuřecí rizoto s opravdovými kousky kuřecího masa nebo Zeleninové rizoto pro vegetariány. Energetická hodnota těchto jídel je až 1900 Kj = 440Kcal.

Ke snídani si můžete dát 3 druhy můsli nebo snídaně k jejicjhž přípravě potřebujete pánev: Míchaná vajíčka na cibulce, Palačinky s jablky nebo Slaninu s opečenými bramborami. Polévku si můžete vybrat z Gulášovky, Bramboračky, Rajčatové nebo Kuřecí indonéské. Jako sladkou tečku si můžete dát třeba Sýrový dezert s jahodami, Straciatellu s čokoládou nebo Oříškový puding.

Travellunch

Výrobce Travellunch® byl založen v roce 1928, všechna jídla jsou vyráběna v Německu. Další informace o potravinách Travellunch najdete na www.jidlonacestu.cz.

Zkušenosti čtenářů

Eva

Po Íránu jsme cestovali během Ramadánu, což znamená, že jsme měli permanentní hlad. Když se nám jednou podařilo proplazit se do jedné z utajených jídelen pro bezvěrce, zakoupili nám místní celkem chutnou šlichtu zelené barvy. Občasným rušivým elementem byly pozoruhodně vyhlížející kousky něčeho, co vzdáleně připomínalo chuchvalce chlupů. O několik dní později jsme se stali svědky přípravy onoho zázračného pokrmu: Hodíme celou nestaženou kozu do hrnce a vaříme..

Gabriela Kadlecová

Mám poměrně dost potravinových alergií, což je sice komplikace, ale ještě se mi nestalo, že bych se nenajedla (suchá rýže a a kousek kuřete to jistily zatím všude, kde jsem byla). Když jsem jednou vyjmenovala všechny své alergie číšníkovi v thajské restauraci v Marseille a zeptala jsem se ho, co z menu bych si mohla dát, vytřeštil oči a řekl, že zajde pro šéfkuchaře. Vzápětí vyšel malý Thajec v zástěře a s vysokou kuchařskou čepicí. Přesně vyjmenoval všechny mé alergie (číšník si je zapamatoval napoprvé!), ujistil se, že je seznam kompletní a pak se doširoka usmál. „Nebojte se, připravím Vám přímo něco přímo na míru!“ Po chvíli už se mi na stůl neslo výborné thajské jídlo, u kterého jsem věděla, že se nemusím ničeho bát. Byla jsem z takového přístupu k zákazníkovi nadšená, to se člověku jen tak nepoštěstí, že kvůli němu vyvedou z kuchyně samotného šéfkuchaře!

Zdeňka Zemanová

Ve Vietnamu jsem si dala polévku ze směsi různých mlžů a naložených moučných červů…nevim co to přesně bylo, ocenila jsem chuť polévky, ta byla výborná, ale raději vždy jsem před soustem zavřela oči 🙂
A ještě něco pro mě nechutného z Japonska a to je tradiční japonská snídaně. Teplá rýže (ta je OK) a tu zalejete směsí sojové omáčky, rozšlehaného syrového vejce a fermentovaných sojových bobů (to znamená že si někde po nějakou dobu hnijou, než jsou v té správné konzistenci) už po jednou soustu jsem šla pryč a na snídani jsem se už nevrátila 😀

Peter

Ja som si nenechal ujsť príležitosť okoštovať v Peru morske prasiatko. Z dialky na taniery vyzeralo pekne. No po detailnom preskumani som zistil ze ho dávajú do fritáku aj z vnútornosťami a na labkách malo špinavé pazúriky. No chutilo skvele, len škoda že ho bolo tak málo 🙂

Nikola

Já jsem si dala v Glodoku v Jakartě nápoj z hadí krve, žluči (oboje tepelně neupravené samozjřemě) a araku. Hada jsem si sama vybrala – doporučili mi kobru – a hrozně mě bavilo pozorovat tu samotnou přípravu (stahování z kůže, vykapávání krve, „dolování“ žluči). Nápoj měl zelenohnědou nevzhlednou barvu, ale chutnal jako Baileys a já bych si ho dala klidně s chutí znova. 🙂 A samotné hadí maso? Taky není špatné, takové tučné kuře. Ale to už bylo tepelně upravované.

Klára

Na cestách se mi podařilo ochutnat už plno zajímavých pochutin – od sobů, losů, alpak, lam, přes morčata, syrové ryby, všechny možné mořské potvory, žáby až ke šnekům. Vždy jsem si ale říkala, že do brouků bych nikdy nešla. Koho by napadlo, že se nakonec překonám a jednoho nakládaného korejského broučka si dám na horské chatě u nás v Krkonoších=D Chutnal trošku jako hnůj, takže příště se broučkům už asi vyhnu. Ale nad takovými moučnými červy hůl nelámu…=)

RNDr. Emília Rigdová

Veľa som precestovala, všeličo z nášho pohľadu „exotické“ som jedla. Ale napriek tomu, aj naše domáce jedlá dokážu šokovať mnohých známych. Napr. stará mama mi ako dieťaťu robievala na jar šalát z mladých púpavových rastlín pre kvitnutím. Keď to urobím dnes, známi na mňa pozerajú minimálne s veľkým údivom. A pritom je to známy francúzsky recept chudobných ľudí, kde stará mama žila pred 100 rokmi a mne to chutí dodnes.
Pridám ešte ďalší príbeh (tiež len európsky): pred 40 rokmi sme si v bývalej Juhoslávii objednali tarator, aby sme vedeli, čo to vlastne je a ako to chutí. Na naše veľké prekvapenie nám priniesli to, čo sme u nás doma bežne robili pod názvom „uharok“. Jediným vysvetlením napokon bolo to, že predkovia môjho otca sa pred asi 300 rokmi prisťahovali na Slovensko z Balkánu a recept ako taký „endemit“ v rodine pretrval.

Michal

Během jednoho z veselých večerů s jistým banátským rodákem, jsem měl možnost vyzkoušet, co můj žaludek vydrží. Vlastnoručně nadojené mléko, samohonka, sýr, chléb, medvědí sádlo a do toho olej získaný škvařením jezevce:-)

Zuza

V Číně je co jídlo, to zážitek. V Pekingu jsme s Karin chtěly ochutnat slavnou pekingskou kachnu. Protože Karin maso nejí a já bych celou kachnu sama nezbouchla, měly jsme radost, když jsme na jídelním lístku v jedné z „restaurací“ viděly jednotlivé kusy kachny. Hurá! Dáme si křídla (jediný znak, který jsme vedle hlavy, krku a pařátků rozluštily). Obsluha ale přinesla něco, co jako křídla zdaleka nevypadalo. Bylo to měké, studené a gumové. Uprostřed se táhlo něco tmavého, o čemž jsme se domnívaly, že by mohla být změklá kost. Až po návratu jsem z fotky menu, kterou jsem pro jistotu pořídila, zjistila, že došlo k strašlivému omylu, kdy jsem objednala jídlo o řádek níže … ?? „svalnatý kachní žaludek“. (Ilustrace zde: http://najahaje.rajce.idnes.cz/Peking/#PA190367.jpg)

pavel

Už jsem ochutnal moře všelijakých šmakulád. Ale myslím si, že i toho odporného hořkého a tvrdého švába bych si dal raději než Travellunch 🙂

Ivo

Jak tak na to koukám, je to tu sice samý šmakolík… přijedeme zpátky domů, utahaný a hladový z cest, je pravda plní dojmů a zážítků… říkejte si každý co chcete ale nejraděj mám z cest slavnostní návratové menu (že jsem to ve zdraví přežil)… není pak nad pěkně propečený kousek udělaný v brutvaňoku vepřovýho, k tomu dva řádky nových kobzolu a kýbel kyselého zela a navrh dva-tři čepované Radky a dvě hodinky nerušit… člověk si to prostě po tým vším zaslouží.

bejvalej feťák

Tento příspěvek byl redakcí smazán jako nevhodný

Milena

Při našem pobytu na Tenerife jsem ochutnala pečený kozí sýr s marmeládou, pečené banány, různé omáčky, salát z chobotnice. Pochoutka. Z cest mám jen příjemné vzpomínky.

Juraj Lukas

Vsetci tu pisu o exotickych jedlach od vymyslu sveta. Mna na mojich cestach potesi aj obycajne jablko, alebo jogurt. Vzdy ked idem mimo civilizaciu a vsetko jedlo si nesiem na chrbte, po urcitom case strava zovsednie – ved to poznate – polievky zo sacku, cestoviny, ryza. Ziadny chlieb, ziadne ovocie, ziadne mliecne vyrobky. A prave tie su po navtate do civilizacie mojimi najvyhladavanejsimi pochutinami. Neverili by ste, ako moze chutit take jablko, po 14 dnoch v norskej divocine, kde nerastie nic okrem lisajnikov a machov – no jedna basen. A niekedy nemusi clovek ani cestovat za hranice, staci ked si v lete odtrhnut lesne jahody alebo maliny a lahnut si na luku – komu je potom krajsie?

alternativ
Juraj Lukas:

Jablka mi nechybí, protože je nejím. Chybí mi pak maso a pivo. Jo borůvky rovnou do huby, pohoda.

pavel

Juraj, mas naprostou pravdu. Kdyz jsem si koupil po trech tydnech v Himalaji cokoladu a pomeranc, myslel jsem ze se zblaznim radosti.

Ivo

… tak tak, souhlas s Jurajem, dobre si to popísal, máš u mě bod.

Katka

Nejsem žádný cestovatelský začátečník, alespoň Evropu mám celkem prošláplou ale když jsem poprvé letěla letadlem na Nový Zéland jednou thaiskou společností, letuška mi nabídla pěkný teplý kousek něčeho bílého, co vypadalo jako krabí tyčinka. Neodmítla jsem a hned jsem se do ní zakousla. Letuška vytřeštila oči a začala vysvětlovat, že chci právě zbaštit do malé roličky úhledně zabalený hygienický ubrousek na čištění rukou. Je s podivem, že mě nezastavil můj velokapacitní frňák ale ubrousek byl zřejmě neparfémovaný a já byla hladový a neznalý pasažér jedné letecké společnosti:-)) Cestám zdar!Katka

Jakub

Ve Vietnamu jsem se dostal na psí hody sestávající se z pečených kousků na zázvoru, vařený plátky a vrcholem bylo něco jako zabijačková polívka, ale místo krup tam byla soja a koření bylo trochu zvláštní, ale bylo to moc dobrý.

martin

V Manausu jsem nechtěl jít na oficiální jungle tour a tak jsem překecal jednoho místnáka, aby mě vzal s sebou na venkov do rybářské rodiny na břehu jezera asi den cesty od Manausu. Každý den jsme chodili lovit ryby a v noci jsme lovili kajmany, které jsme druhý den pekli. Příprava spočívala v tom, že se prostě naházeli i s kůží do ohně – takže maso bylo částečně oškvařené, vyschlé bez chuti atd. Čtvrtý den jsem tu neúctu k jinak dobrému masu nevydržel, vzal jsem kánoj a dopádloval jsem si k místnímu plovoucímu obchodu pro ingredience na guláš (papriku neměli) a udělal jsem guláš z ocasu jednoho většího kajmana, kterého jsme ten den chytli do sítě. Místňáci se oblizovali až za ušima a dokonce si dal řádnou porci i jeden, který do té doby kajmana nejedl (což je v místních poměrech celkem rarita)

Tento příspěvek byl redakcí smazán jako nevhodný

Manjula

největší radost mi udělalo, když jsem v Indii dostala opravdový bramborák a ještě jsem si ho objednala slovy: Two bramboraks , please!

Agatha

Můj zážitek je méně exotický než výše uvedené příspěvky, ovšem o to mi přišlo zajímavější, že jsem měla možnost ochutnat neznámé jídlo i v jižní Evropě. Téměř každodenní pochoutkou a vyhlášenou delikatesou jsou v jihoitalském městě Bari v Apulii(a nejen tam)syroví mořští ježci. Místní si v jakoukoliv denní dobu, ale nejčastěji dopoledne, když jsou čerstvě vylovení, pochutnávají na nitěrném oranžovém obsahu této malé černé skořápky s bodlinami, kterou vytřou kusem bílého chleba a zapíjejí jej místním pivem. Stejně tak jedí všechny ostatní „mořské potvory“ syrové a nijak neochucené, aby cítili pravou chut’moře. Jako správná cestovatelka jsem samozřejmě vše ochoutnala s nimi.

Lucie

Také souhlasím s L. Jurajem. Posledně jsem po 15 dnech v horách prohlásila, že „dám i život za jablko“ 🙂 Nakonec stačily borůvky, které se začaly objevovat v nižších polohách. A vůbec nás netrápilo, že jsme ztratili asi půl dne cesty zatímco jsme se jimi cpali po hrstech 🙂 Po instantech prostě to nejúžasnější jídlo na cestách!

Aleš

V Kambodži jsem měl žáby na různý způsob: grilované nebo s omáčkou. A taky rybu z Mekongu, co měla na hlavě tvrdou kost, něco jako krunýř.

Tento příspěvek byl redakcí smazán jako nevhodný

Lukáš

Ochutnal jsem už kde co,od syrových mořských ježku,mušlí a ryb,až po smažené pavouky,škorpiony,šváby,celé žáby,opice a td.To ovšem byla“pochoutka“proti tomu,když jsem v našich lesích uspokojoval svuj žaludek syrovou hlívou bleee:-)

Paštikáři se nezapřou, akorát tomu teď říkají Travellunch, aby byli světoví.

Ivo

Mám taku jednu historku, i když se to zrovna netýká, co jsem zase ztěpal do sebe… když už je tady tá zmíňka o paštikách.

Stala se na jistém letišti, stojíme v řadě na odbavení, vyndat všechno kovové z kapes a položit zde, projít rámem atd. však to znáte… kolem samý ozbrojený pistolník.

Máme to tak deset metru k onému místu a pak do toho ticha jistý charakteristický zvuk, mě povědomej, který dobře znám, zvuk padajicích konzerv.

Sledujeme místo činu, jedná z nich měla v sobě tolik drzosti a zamíříla si to rovnou směrem k ostrému hochovi, to neměla dělat… zaregistroval jsem okem, jak jeho ukázováček lehce polechtal spoušť a poté se hlaveň pomalu začala sklánět k zemi… měla obrovské štěstí, zastavila se zhruba metr a půl předním. Dotyčnej udělal opatrně krok vzad, co si kecnul do vysílačky. Za ním se rozlétli dveře a vyběhli další dva ostří hoši…

Do toho hrobového ticha po chvíli zaznělo ono už všem známé… Baník, p…, to vypadá jak naše játrovka čí majka. Hned bylo znát, kdo rozumí po našemu.

Verča

Nejzajímavější, co jsem kdy jedla, byly uzené chobotničky, které dostala sestra k narozeninám: Byla to taková malá plechovka, jejíhož obsahu se člověk po otevření strašně leknul. Z oleje tam koukalo spoustu malých přísavkami olepených chapadýlek, které vypadaly, že každou chvilku obživnou a začnou se kroutit. Naštěstí po vyjmutí z oleje neobživly a my si na nich mohly skvěle pochutnat:-)
Jako přílohu k jakémukoli zážitkovému jídlu vřele doporučuji:-)

Eliška

Na Islandu jsem mela moznost ochutnat jejich tradiční jídlo, což je určitý druh žraloka, který před konzumací půl roku hnije v půdě, aby byl vůbec poživatelný. Dostala jsem k tomu zadarmo kmínovou pálenku. 🙂

Petr Vondrlík

Zkvašená pečená placka z listů Habešského banánovníku „dezinfikovaná“ místní pálenkou (Etiopie)…mě to moc nejelo, ale brácha si ještě přidával.

A potom samozřejmě Injera (etiopský národní pokrm) > jedná se vlastně o placku z místní obiloviny „teff“, na které je směs masa a omáček. Jí se zásadně rukama (placka se trhá a do ní se balí maso) a z jedné porce se nají i víc lidí.

Michal Brom

V cukru nakládané uzené hovězí maso… Kuala Lumpur
Polévka z kuřecích pařátů… Balikpapan

Carlos

Ahoj,

všichni tady píšou jak objeli svět a co všechno vyzkoušeli, já jsem zatím takové štěstí neměl, ale přesto jsem ochutnal letos ve vysokých Tatrách něco neobvyklého, něco co může člověku zachránit život v extrémních situacích. Nebylo to sice moc chutné, ale kde jinde najdete medvědí trus přímo na Turistickém chodníku :-)?
Výhoda je, že medvěd má rychlý metabolismus, takže jsem ochutnal lesní plody, asi borůvky :-), nejsem si jistý. Každopádně to bylo nechutně kyselé a trochu smradlavé.

Zuzana Kruťová

Když jsem trávila celé léto v Ladakhu v indických Himalájích v místní škole jako dobrovolník – učitel, byla jsem pro místní rodiny vždy váženou návštěvou. Ostatně každý, koho si pozvou do domu, je vážený a je uctivě pohoštěn, a to hlavně Soldžou – „slaným čajem s máslem“. Brrr, vůbec mi to nešlo vypít! Nějaká strategie, abyste pohostinné lidi neurazili??
Když to vypijete hned, abyste to měli za sebou, okamžitě vám nalijí novou skleničku. Když to pomaličku srkáte, abyste celý večer vydrželi s jednou skleničkou, stejně pořád dolévají až čaj přetéká, protože takovýto čaj přece nemůžete pít studený! A studený navíc chutná ještě hůř..a teď cestovatelé raďte … 🙂

Zuzana Kruťová

V Západní Sahaře jsme se po dlouhém sezení v autobusu při cestě na jih už nemohli dočkat finální zastávky a posezení v místní baštírně. Harira – no jasně, hustá polévka! A ještě psali, že s masem, ovčím nebo kozím…jak jsem se vyděsila, když na mě z polévky koukalo maso v podobě celých ovčích kopýtek!!!

Majza

Môj osviežujúci mango shake z pouličného stánku, ktorým som si pravidelne ochladzovala tropické indické dni, bol balzamom pre telo. Ale len do chvíle, kým som z neho nedostala žltačku typu E, aj napriek očkovaniam proti Áčku a Béčku a nestrávila mesiac v nemocnici na Srí Lanke. Opatrnosti preto nikdy nie je dosť. I keď povedzme si, kto by už len odolal všetkým tým dobrotám na potulkách svetom 🙂

Iveta & Luda

Ahoj,

jedna z naších cest směřovala na Seychelské ostrovy, sedm dní jsme strávili na jednom z větších ostrovů a to na La Digue.
Na tomto ostrově jsme bydleli v menším penzionu u jedné místní starší dámy. Každé ráno nám k snídani připravovala tousty s banánovou marmeládou (banana jam). Tato marmeláda je jedna z nejlepších co jsme kdy jedli. Nikde jinde jsme ji neviděli.

Honza

V Číně jsem měl možnost ochutnat pražené červy. Nevím přesně o jaký druh se jednalo, ani jsem to nechtěl vědět. Chuť mě ale příjemně překvapila, čekal jsem něco divného, bylo to naopak. Kam jedu snažím se vykoušet místní speciality a i toto se povedlo.

Nikola
Honza:

Pražené moučné červy jsem teď jedla dokonce u nás v Brně, na úžasné přednášce doktorky Borkovcové. Chutnalo to jako popcorn a i na pohled to vypadalo lákavě, už se jen těším, až to EU schválí a budeme si moct tuto dobrotu koupit v obchodě. 🙂

Nikola
Honza:

Pražené moučné červy jsem teď jedla dokonce u nás v Brně, na úžasné přednášce doktorky Borkovcové. Chutnalo to jako popcorn a i na pohled to vypadalo lákavě, už se jen těším, až to EU schválí a budeme si moct tuto dobrotu koupit v obchodě. 🙂

Verca

Na Kanárech jsem při jedné slavnosti ochutnávala místní speciality. Pochutnávala jsem si na něčem sladkém, co vypadalo jako trochu rozdrobený perník. Až potom jsem se dozvěděla, že to bylo jelito. Jelito na sladko, na Kanárech běžná věc. Kdybych věděla, že jím krev, tak by mi to asi tak nechutnalo.

Mona

Když jsem pracovala v Kanadě tak mi skupina mexičanů připravila pivo tak jak ho pili oni… prapodivná směs obsahovala PIVO, VODKU, SOJOVOU a VORCHESTROVOU OMÁČKU k tomu notnou dávku CHILLI a trochu SOLI. …Byla to ta nejhorší směs, kterou jsem kdy ochutnala… 🙂

Marcela

V Turecku jsem ochutnala tavuk gögsü, jedná se o dezert na způsob pudingu připravený z mléka, cukru, rýže a kuřecího masa! Musím říct, že ani skořice tu zvláštní pachuť masa nezachránila…

Radim

Vzpomněl jsem si takhle na jednu příhodu z putování po západním USA. V jednom obchodě jsme s kamarádkou koupili jakousi speciální odrůdu banánu s fialovohnědou slupkou, ale chutnalo to jak nějaký ořech, nebo tak nějak. Prostě naše banány jsou naše banány. Ale teď co s tím. Vyhazovat to nebudeme, člověk nikdy neví, kdy bude krize. A tak jsme je pořád převáželi v autě. Na jednom parkovišti si nás odchytil jeden namakaný černoch a prý jestli nemáme něco k jídlu. No prvně jsme mu nechtěli dát vůbec nic, ale budil fakt respekt. A tak co nás nenapadlo, zacpeme mu hubu hnusnými banány. S velkým díkem si je vzal a dodal: „Mexické banány jsou výborné.Jen je musím nechat dozrát.“ … No připadali jsme si jak dva hlupáci. 😀

Roman

Hlavním problém často není co jíte, ale od koho a z čeho. V našich končinách ctíme zásadu, že se jídla nedotýkáme rukama (nebo aspoň ten, který servíruje). Třeba v Indii už to tak běžné není. Když jsem si v Himaláčapradéši dával knedlíčky momos, číšník se s nimi nejprve řádně polaskal (poplácal je a několikrát upravil rukama na talířku) a až pak mi je slavnostně předal:) Veselé je taky pozorovat Indy u pojízdných stánků s občerstvením. Mnohokrát jsme viděl, jak si v pauze položí chodidla na desku, kde normálně porcují melouny, nebo si na ni na chvilku schrupnou. Ve Váránasí máte možnost zase ochutnat čaj z posvátné vody matky řek:) Možná bych raději snědl kdovíjaké vnitřnosti či jiné nechutnosti, kdyby byly řádně tepelně upravené, než čerstvé ovoce s odérem prodavačových noh:D

Jan Náplava

divokou krysu „Laoshu“ v provincii GuangXi na jihu Číny. krysy jdou přímo vidět v klecích před restaurací, takže si člověk může vybrat 🙂

Ivan Gál

Keď som bol naposledy v hospodě, kamoš sa nám pochválil, že odkiaľsi zo sveta zohnal semienka a vypestoval špeciálnu extra pikantnú papričku. Ja mám pikantné rád, kamošky tiež a tak sme kamoša nemuseli ani dlho presviedčať a zbehol o pár poschodí vyššie do bytu a doniesol ten svoj exemplár. Bol to kúsok o veľkosti zhruba 2mm štvorcových, tak sme sa mu posmievali, či to myslí vážne. Ten mikrokúsok rozdelil na štyri časti, to už som smiech nemohol zadržať ani prinajmenšom. Inštrukcie zneli: „Daj si to na jazyk a potom to rozkusaj.“ Ok, ešte stále neveriac, že to s tak malým kúskom myslí vážne, som bezstarostne vložil ten kúsok do úst a pustil sa do prežúvania. Chvíľu sa nič nedialo a po pár sekundách to prišlo. Pekelný nával pálivého ohňa sa rozniesol po ústach, krku, hlavu mi šlo roztrhnúť od tlaku, uši boleli, tiekol zo mňa pot a dýchalo sa ťažko. Slzy tiekli prúdom a nijak to neprestávalo. Nepomáhalo pivo, voda, tyčinky, pobehovanie, nadávky… Pomohol, ako to už v živote býva, len čas. Našťastie asi po piatich minútach to postupne začalo opadávať a ten strašný pocit spaľujúceho ohňa pozvoľna ustupoval. Kamoš sa len dobre na nás bavil 🙂 Po tejto skúsenosti nielen že už nikdy nič podobné do úst nedám, ale na posmešky na účet papričiek sa neodvážim ani pomyslieť 😉

Břeťa

Pár chuťovek, v pozitivním i negativním slova smyslu, jsem při cestování vyzkoušel, ale za jedním zajímavým jídlem jsem daleko jezdit nemusel.

Při návratu z jednoho kratšího výletu česko-polským pohraničím, jsem dostal chuť na něco sladkého. Bylo to už na Moravě, na zahrádce jednoho hotelu mi jako náhrada za palačinky byla doporučena smažená tatranka! Myslel jsem si, že si ze mne dělají srandu, ale za chvíli mi opravdu donesli tatranku „a la řízek“ ozdobenou šlehačkou a ovocem 🙂

Tedy kulinářská bomba to nebyla, ani exotika s hady, broučky či jinou havětí, ale pro mne jedno z nejzajímavějších jídel a překvapení určitě!

Honza

Při cestě do Turecka a Gruzie jsme narazili na pláž, kde plavaly spousty mrtvých medůz.
Když už sme se vyřádili ve vodě, rozhosli jsme se je i ochutnat, tak sme prostě jednu vzali a zakousli se do ní.

Další specialitou byla vlastnoručně ukuchtěna polévka ze zbytků pitvaných ryb a alkouna – to už byla dobrota, když si člověk odmislí že ty ryby byly plné parazitů 🙂

ap

Při pobytu v Peru jsem bydlel u místního známého. Po jeho třídenním pobytu mimo město po návratu zjistil, že jsem se tu dobu živil psími konzervami jeho psa, které jsem omylem považoval za jakousi místní formu paštiky.

Pavel Cerny

THAJSKO – kobylky,potemnici,cvrcci, velky svab a nejvysi level byl skorpion,chutvseho nic moc,ale hrozne to nebylo, po rani hygiene jsem ale musel jeste plivat tykadla a nozicky,docela to leze do zubu.
MEXIKO – sladkosti z mravencu,v medu, paliva omacka s bilyma cervama
JEMEN – typicka snidane jsou kozi jatra s cibuli a to je korenene
JAPONSKO – jedovatou rybu Fugu,ale je to vyborne,dulezite je duverovat a cekat ze to prezijete
KAZACHSTAN – besh barmak, mix cibule,konkeho,hoveziho a beraniho masa,velmi mastne
SPICBERKY – velryby steaky,vynikajici

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: