Galerie: Alena Vrabcová

Zavřít fotogalerii

Z aktivit jsme vyřadili jen rizikovější sporty, jako je potápění. Další omezení je akorát neustálá potřeba pít a chodit čůrat.

U stánků jsme se stravovali všude. V Turecku, v Malajsii, ve Vietnamu, v Thajsku. Považujem to za stejný standard, jako restaurace.

Čtrnáct kilo na zádech a deset kilometrů před náma. Dokud nezačnou bolet záda, což přichází až s rostoucím břichem, nic není problém.

Těhule by se neměly mazlit s kočkama. Pro mě nemyslitelný. Vyřešila jsem to po svém. Thajsko.

Naše styčná nemocnice, Bumrungrad International, Bangkok. Zde proběhla většina prohlídek.

Jídlo v Malajsii bývá dost kořeněné. Podobně jako v Indii jsem s tím měla velký problém. Zachraňovaly mne nudlové polévky.

Výlet na kole ve Vietnamu v pátém měsící. Ještě že mi to břicho rostlo pomalu a překáželo minimálně. Jezdili jsme celou dobu i na motorce, což ale někdy dost nepříjemně drncalo.

Šnorchlování a potálění do pěti, sedmi metrů se dalo pořád. Tohle je šestý měsíc.