HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

FOTOREPORTÁŽ: Benin neboli „Africké Benátky“, to je voodoo, život na vodě i opice na řetězu

FOTOREPORTÁŽ: Benin neboli „Africké Benátky“, to je voodoo, život na vodě i opice na řetězu

Západoafrický Benin není jen kolébkou prastarého voodoo (jinak také západoafrického vodunu), je také zemí, která ukrývá unikátní klenot: jezerní vesnici Ganvié vystavěnou na dřevěných pilířích uprostřed jezera Nokoué nedaleko města Cotonou, kde můžete mimo jiné navštívit trh specializující se na voodoo fetiše.

Jediný přístup do vesnice Ganvié je loďmo (případně na všem co plave, na hladině tu potkáte i malé děti v hrncích) a veškerý život probíhá na vodě; díky tomu se vesnici přezdívá „Benátky Afriky“. Lidé se tady nejčastěji plaví na jednoduchých dlouhých loďkách vydlabaných z kmene stromu, někdy doplněné plachtou sešitou z několika roztrhaných pytlů; děti a lehčí váhy můžete často vidět v umělohmotných vědrech se dvěma naběračkami místo pádel.

Prohlédněte si všechny fotografie k článku…

Ganvié je patrně největší vesnicí postavenou zcela na vodě v celé Africe, žijí tady tisíce lidí, kteří prakticky nevstupují na pevninu. Kdo by chtěl nahlédnout pod pokličku šamanů západoafrického vodunu (což nepřipraveným a nezasvěceným osobám silně nedoporučuji) je v Ganvié a jeho okolí na správném místě. Pro nezasvěcené (a hlavně duchovně neozbrojené) poutníky to však může být výlet jednosměrný a to buď v plném slova smyslu, nebo ve smyslu záseku v jiné úrovni. Po návratu se o takovém cestovateli říká, že „mu v té Africe nějak přeskočilo“, i když často se volí jadrnější výrazivo.

Obchod v Ganivé probíhá přímo na lodích nebo v dřevěných chýších. Toto je jakési vodní náměstí, které slouží jako tržiště nebo místo setkávání. V denní době je tady příjemně (rozhodně nijak přehnaně) rušno. Zmatek může způsobit jen loď s turisty, která přepne domorodce do modu „nabídnout cetky–zahrát na city–vyždímat–poslat zpátky“. Kromě této občasné turbulence je na vodním náměstí příjemný klid.

Zásilka ananasů míří na tržiště, zatímco v pozadí probíhá prudká hádka o přednost v jízdě. Sociální status člověka v Ganvié reprezentuje materiál a stav střechy jeho chýše. Pokrokoví lidé volí rezavý plech, jak je vidět u chýše zcela vzadu vpravo.

Na rozdíl od evropských Benátek, či asijských Benátek ve Šrínagaru, tady v afrických Benátkách mají stavby na pilířích poměrně krátkou životnost. Na druhou stranu jejich výstavba není nijak náročná. Klíčová otázka budoucnosti Ganvié zní: dřevo nebo plech?

Benin a zvláště oblast kolem jezera Nokoué je jedním z nemnoha míst v Africe, kde lidé šijí oděvy z krásných a vkusných látek. Domorodci v afrických šatech jsou svým vzhledem z mého pohledu o tolik krásnější než v ošuntělých a potrhaných tričkách a kšiltovkách posílaných z Evropy jako tzv. humanitární pomoc. Faktem je, že Evropa napáchala v Africe mimořádnou kulturní i náboženskou škodu a nyní si čistí svědomí (také, ale nejen) vyřazeným oblečením, kterým kulturní genocidu Afriky bohužel zdárně dokončuje.

Čas od času je třeba směnit ryby za zboží z pevniny – rybolov je doménou mužů, zatímco obchod zajišťují ženy. Na pobřežním trhu se samozřejmě tvrdě a poměrně dlouze smlouvá o výsledném poměru výměny. Za první „nastřelenou“ cenu může nakoupit jen takový neuctivý hulvát, jakým je připálený turista s průjmem zapáchající silnou vrstvou repelentu proti komárům (která jej beztak neochrání, neboť beninské komáry – podobně jako ty české – bohužel nic nezastaví). Konečná cena bývá zlomkem ceny vyvolávací.

Sofistikovanější plavidla jsou vybavena plachtami šikovně vyrobenými z kde čeho – domorodci jsou vynikající improvizátoři. Krajina okolo jezera je rovinatá, travnatá; někdy bývá označována jako travnaté území. Severním směrem se krajina Beninu vrásní.

Pobřeží Guinejského zálivu je vzdálené jen několik málo kilometrů od jezera Nokoué – oceán a jezero jsou propojené Cotonskou lagunou. Pokud by si chtěl cestovatel odpočinout na pláži, je dobré vědět, že domorodci chodí na písečnou pláž primárně vykonávat svou potřebu. Otazníky v jejich očích vyvolané cestovatelem válícím se na krásném písku hovoří za vše. Kromě kulturního šoku, který ležící cestovatel domorodcům způsobí, se nestane žádná změna, takže pokud bude cestovatel ležet v místech kam domorodec s oblibou chodí, nenechte se mýlit, že půjde jinam, vyhrábne si důlek a zasedne klidně hned vedle překvapeného poutníka. Rizikem jsou tady také silné proudy a často velmi velké vlny, které umí cestovatele řádně protočit jako rozdováděná pračka.

Tržiště na pobřeží Guinejského zálivu v Ghaně je skvělou zastávkou na cestě přes Togo do nedalekého Beninu. Víza do Beninu se získávají poměrně obtížně, ovšem existovala možnost získat krátkodobá transitní víza přímo na hranici s Togem. Víza do sousední Nigérie se zařizují ještě obtížněji; nám se to kvůli občanským nepokojům v několika oblastech Nigérie vůbec nepodařilo a museli jsme dál jinudy přes oblast zasaženou Ebolou.

V okolí beninské Ganvié se kromě západoafrického vodunu může cestovatel setkat s islámem a křesťanstvím – na fotografii je shromáždění křesťanů na Velký pátek. Křesťanské svátosti jsou jedním z účinných štítů proti útoku šamana. Nejčastější omyl rozšířený v romantických evropských bajkách je ten, že šaman primárně léčí nebo snad dokonce plní úlohu duchovního otce, což je absolutní nesmysl. Šaman v Beninu nejčastěji za nemalé peníze útočí na nepřátele zákazníků, kteří objednávají jeho služby.

Ganvijský chlapec si uvazuje šátek před vyplutím za kamarády. Vzhledem k tomu, že chýše jsou otevřené, mývají domorodci v chýši na řetězu agresivní opici, která hlídá vybavení chýše. Taková opice nejen pokouše a poškrábe, ale také předá suvenýry v podobě nemocí, které už zloděj nevyleží.

Další chlapec vyzvedává kamarády v jejich rodné chýši. Před obdobím dešťů, které je charakteristické silnými bouřkami a přívalovými dešti, budou hoši muset opravit střechu.

Celou Afrikou jsme cestovali stopem a pěšky – nocovali jsme v přírodě a když byly po ruce suché palmové listy, opekli jsme si banány. Ideálním dobíječem energiebyly pruty cukrové třtiny, kterých jsme měli na batohu často i několik metrových kusů. Nevýhodou cukrové třtiny je skutečnost, že mimořádně přitahuje mravence, takže jsme často v průběhu noci přestěhovali celou mravenčí populaci ze širokého okolí do našeho malého stanu. K ránu už bývalo poměrně těsno, ale stále to není nic proti etiopským blechám.

Desítky loděk míří na tržiště na protějším břehu jezera Nokoué. Ganvié byla součástí slavné Beninské říše, která byla jednou z nejstarších a nejvyspělejších říší západní Afriky. Počátky její verifikovatelné existence spadají do 12. století.

Západní Afrika je etnicky nesmírně bohatou oblastí: cestovatel tady najde stovky různých kmenů, stovky až tisíce jazyků, nesmírně bohatou a různorodou kulturu i poměrně široký vějíř duchovních cest, lemovaný po obou okrajích křesťanstvím a islámem, vyplněný tradičními africkými kulty a zejména západoafrickým vodunem v rozličných podobách.

Africké voodoo velmi často pracuje se symbolikou masek – fotografie ovšem neumí přenést to, co cestovatel cítí v blízkosti těchto voodoo masek: je to silný pocit nejistoty, strachu, duchovního otřesu i vzrušení. Tvrzení, že voodoo pochází z Haity je nesmyslné – na karibském ostrově vznikla synkreze afrického voodoo a křesťanství, která je religionisticky velmi zajímavá, ale africké voodoo je mnohem starší duchovní fenomén. Z pozice křesťanské teologie jde o reálnou duchovní sílu pramenící primárně ze zla, která dokáže v materiálním světě napáchat velké škody. Západoafrický šaman není léčitel, ale zejména vykonavatel útoků, které mají ublížit; pokud někomu pomáhá, obvykle odráží zlo zlem, útok protiútokem, což postiženému může krátkodobě pomoci, ale nakonec jej dostat do ještě tížívějšího stavu. Pro našince je to jen těžko představitelné, ovšem kdo prožije několik týdnů (lépe měsíců) na západoafrickém venkově, silně pocítí reálnou moc voodoo.

Nejrůznější voodoo předměty najdete v Ganvié téměř v každé domácnosti. Podle domorodců nejčastěji slouží jako ochrana před duchovním napadením ze strany nepřátel. Sošky a masky jsou jakási hráz proti zlu, které by skrze šamana chtěli vyslat nepřátelé z jiného kmene, jiné vesnice nebo i sousedé. Zlo není abstraktní filozofický pojem, je to reálná síla, kterou při delším pobytu v Beninu cestovatel okusí. Duchovně otevření a citliví lidé mohou být vystaveni velkému nebezpečí a proto před výletem do duchovní oblasti voodoo naléhavě doporučuji problematiku nastudovat a vybavit se obrannými nástroji.

Velkou váhu má v beninském voodoo symbolika dvojčat rozdílného pohlaví – často jsou předmětem voodoo fetišů. Kvalitní literatury o pravé podstatě voodoo je v naší jazykové oblasti málo. Doporučuji proto sáhnout po osvědčených monografiích zkušených exorcistů dlouhodobě působících v subsaharské (zejména západní) Africe. Komu celý diskurz kolem voodoo zní jako hloupost či legenda, doporučuji u toho zůstat a nepodnikat neuvážené duchovní výlety. Jestli jsem se někdy z duchovního výletu vracel v existenciální hrůze, bylo to právě v Beninu.

V Africe se nám občas podařilo stopnout i loď, ale tomuto převozníkovi jsme zaplatili několika západoafrickými franky (v přepočtu to byli desítky haléřů). Voda je sice teplá a lákavá ke koupání, ale riziko nákazy (nejen) bilharziózou je mimořádně vysoké.

Kultura je v západní Africe mimořádně pestrá – mezi jihem a severem nevelkého Beninu jsou obrovské kulturní rozdíly. V Beninu je jen o málo více obyvatel než v České republice, ale etnická a kulturní rozmanitost je nepoměrně širší.

Nejzajímavější místa si cestovatel musí zasloužit náročnou cestou, ale stojí to za námahu, protože tam, kam turisty nedovezou klimatizované džípy, zakusí poutník ještě dnes prolomené výhledy do minulosti a tu krásnou esenci Afriky, kterou ve městě rozhodně nenajde.

Ondřej Havelka je cestovatel, teolog, religionista, podnikatel. Procestoval více než stovku zemí po celém světě. Studia teologie, etiky a religionistiky završil rigorózním řízením na Univerzitě Karlově, kde je v současné době doktorandem. Zabývá se mezikulturním a mezináboženským dialogem, píše cestopisy a pohádky – nejnovějšími jsou Nový zákon pohledem cestovatele a Jak se trpaslík Ferina rozplynul štěstím.

Zkušenosti čtenářů

Khamila

Haha, takove vesnice na pilirich jsme si staveli s mym bratrancem jako deti ☺

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: