POSLEDNÍ DISKUSE

Z Horního Slavkova na tajemný Krudum

Těžba a zpracování cínových rud – to byl hlavní důvod středověkého rozmachu Horního Slavkova. Město a jeho okolí je opředeno mnoha pozoruhodnými příběhy, nejtajemnějším místem na naší trase je vrch Chrudim (838 m), známý jako Krudum. Podle pověstí stál na vrcholu zámek či hrad, některé odvážnější teorie sem umísťují i bitvu u Vogastisburku…



Na místě původní zemědělské osady a havířských usedlostí vznikla počátkem 13. století nová osada, pojmenovaná po svém zakladateli Slavkovi z Rýzmburka a jednoznačném zaměření na hornickou činnost Horní Slavkov. Po příchodu horníků z Míšně se r. 1335 stala městem. Zpočátku patřila bečovskému panství. Ve 14. a 15. století několikrát změnila majitele, v letech 1494–1547 zde panoval mocný rod Pluhů z Rabštejna. Díky intenzivní těžbě cínu nabylo město evropského významu, žilo tu na 4000 obyvatel a Horní Slavkov se mohl srovnávat s Kutnou Horou či Jáchymovem. V letech 1525–26 zde byla postavena mincovna, mince se zde ale patrně nikdy nerazily.

Od r. 1547 byl Horní Slavkov královským horním městem. V polovině 16. století bylo město Pluhům zabaveno za účast v odboji proti králi Ferdinandu I. a to předznamenalo i úpadek těžby. R. 1618 byl městu konfiskován majetek , protestantští obyvatelé byli vyhnáni. Město bylo takřka vylidněno a těžba ochromena. Ještě počátkem 18. století došlo k pokusu o obnovu těžby cínu, ale r. 1772 byl zrušen vrchní horní úřad.

Těžařskou slávu postupně vystřídala výroba porcelánu. R. 1792 byla uvedena do provozu první porcelánka v Čechách, zprvu jen drobná manufaktura. Od r. 1808 se začala rozvíjet větší výrobna firmy Lippert a Haas v osadě Údolí. Kávové konvice, šálky, dýmky získaly řadu ocenění na výstavách i světovou proslulost. Po r. 1945 byla otevřena opět těžba cínových a wolframových rud (závod Stannum).

Horní Slavkov býval výstavným městem, škoda, že historická část z větší části zmizela. Dominantní památkou je jednolodní kostel sv. Jiří. Gotická svatyně byla založena současně s osadou v polovině 14. století a nově postavena kolem r. 1520. Svatostánek má osmibokovou věž, žebrovou síťovou klenbu, renesanční kruchtu a křtitelnici. V 18. století byl barokizován. Pozdně gotická zvonice pochází z r. 1540, přestavěná byla r. 1686. Naproti kostelu jsou pozdně gotická boží muka. Barokní špitální kostel sv. Anny na severním okraji města byl postaven r. 1728 na základech starší svatyně.

Z vynikající gotické a renesanční městské zástavby se dochoval tzv. Pluhův dům čp. 497 z let 1510–12, dále čp. 4 s portálem s datem 1519, čp. 6 s arkýřem a portálem a čp. 214. (Ubytování, stravování, občerstvení: penzion, hotel Tatran, penzion U nádraží, pivnice, občerstvení mj. SO, NE 7–12 h atd.)Historická část s kostelem sv. Jiří je na východním okraji města a věnujeme jí samostatnou prohlídku. Vlastní výlet zahájíme v nové části obce, vznikající v letech 1951–69. Z náměstí jdeme západním směrem (vzhůru) Dlouhou ulicí (bez turistické značky) sídlištní zástavbou. Na jejím okraji narazíme na lesopark. Dáme se ulicí vpravo na roh sídliště a vlevo cestou mezi stromy. Projdeme pěšinou na okraj lesíka, pod námi se prostírá údolí Stříbrného potoka. Zatočíme vpravo a podél fotbalového hřiště dojdeme k chatové kolonii.

Tady se dáme vlevo po cestě, která se okamžitě dělí. Pohodlnější široká komunikace uhýbá vpravo a klesá do nádherného údolí Stříbrného potoka. Široká cesta vede vysokým jehličnatým lesem stále podél vody. U vedení vysokého napětí, na otevřeném palouku, odbočuje vlevo cesta – tady Stříbrný potok opustíme. Kdybychom pokračovali dál, došli bychom až k soutoku Stříbrného s Komářím potokem. Vpravo nad soutokem je ve stráni tzv. Granitzerova díra. Jedná se o ústí středověké štoly, ve které se v neděli 27. dubna 1749 po jitřní mši zastřelil hosnoslavkovský rychtář a podnikatel Jan Granitzer z Gränzensteinu.

Štolu se nedoporučuje hledat – kdo se do ní odváží, tomu se určitě přihodí něco zlého, škodolibí pidimužíci ho buď zmlátí nebo odvlečou ke svému králi…Naše cesta stoupá obloukem nad soutokem a pak lesem nad Komářím potokem. Ten byl dříve nazýván Reinbach a odděloval hranici tří katastrů Třídomí, Nadlesí a Horního Slavkova. Na protějším břehu se zdvihá Kozí vrch, v němž prý je ukrytý obrovský poklad, nad kterým hoří modrý plamínek.Držíme se stále hlavní cesty, která posléze sestoupí do údolí Komářího potoka. Přicházíme do půvabného místa s několika chatami. Maličká osada nese název Čistý potok – voda tady je opravdu křišťálová.

Netřeba připomínat, že tudy projdeme tiše a s úctou jako lidé, kteří právě poodkryli jedno z tajemství…Zpevněná cesta nás přivádí na silničku – po ní uhýbáme vpravo přes potok, mezi pastvinami pak přicházíme k chatové osadě na břehu rybníka (možnost koupání). Povšimneme si prvního stavení vlevo od silničky – někdejší kaple bez vnitřního zařízení byla využita jako vchod do chalupy. Přicházíme do středu osady a na rozcestí se dáme vlevo, kamenitou cestou pak projdeme pod hrází rybníka a ve stejném směru mírně stoupáme k lesu. Procházíme smrkovým porostem, za můstkem uhneme první širší cestou vlevo a dorazíme na pohodlnou širokou komunikaci, po které vede zelená turistická značka. Tudy procházela důležitá cesta od Třídomí k Nadlesí.

Jenom místní znalci dovedou v lese podle terénních nerovností najít místo, kde stával kostel sv. Mikuláše, založený snad ve 13. století. Podle pověstí se zde měla vynořovat různá tajemná zjevení – muž v kapuci hlídající velkou zásobu kvalitního vína, žena v bílých šatech s bílým šátkem a svazkem klíčů na řemeni. Podle jiných verzí by tajemné místo mělo být západněji, při rozcestí cest z Hruškové do Nadlesí a Třídomí, mohlo by se ovšem jednat i o celnici nebo dokonce o tvrz.Po zelené značce jdeme směrem k bývalé hájovně Třídomí. Bývala zde osada, jejíž vznik je spojován zajímavou pověstí. Bájný Jan Svatoš se chtěl odměnit třem bratrům, svým druhům z dětství.

Odnesl je na osamělé místo uprostřed lesů a vybídnul je, aby vyčkali nového dne. Pak prý spatří dutý kámen, ze kterého oni i jejich potomci mohou donekonečna nabírat mince – dokud ovšem nesejdou z cesty ctnosti. Předpověď se vyplnila, bratři postavili tři obydlí (ves se později nazývala U tří domů) a zvelebovali kraj kolem. V jejich cestě pokračovalo i dvanáct synů. Rod pánů ze Tří dvorů, jak se posléze jmenovali, byl stále mocnější. Když ale naživu zůstal jediný příslušník bohatého rodu, zpronevěřil se slíbeným zásadám a zdroj peněz se navěky uzavřel. Krutý pán o to víc soužil své poddané, až jednou byl zabit svými čeledíny…

V Třídomí se rozhodneme, kudy dál. Jestliže si vybereme pokračování přímo ke Komářím rybníkům, ušetříme si hodně námahy. Výstup a sestup na Chrudim (Krudum) je pěkně strmý a vede opravdu cestou necestou. Kdo má ale rád dobrodružství, půjde dál s námi. A tak ještě před Třídomím uhneme doprava po žluté turistické značce, mírně stoupáme asi 1,5 km až do sedla. Jakmile máme dráty elektrického vedení po pravé ruce, narazíme na rozcestí. Vlevo vede široká cesta – dáme se po ní. V letotočivé zatáčce odbočuje cesta vzhůru, hned za ní druhá – zkusme to po ní. Začíná to nadějně, ale cesta se nám stejně začne ztrácet. Jedinou orientací je vrchol – měli bychom se dostat do nevýrazného sedla vlevo od něj. Jinou variantou je cesta, na kterou narazíme v horní polovině stoupání.

Můžeme se po ní dát vpravo, obkroužit horu a na výrazné křižovatce tří cest zatočit vlevo mírně vzhůru. Tak se dostaneme do jakéhosi sedla mezi všemi třemi vrcholy Chrudimi a vlevo po pohodlné cestě vykráčíme na nejvyšší z nich.Od nepatrných zbytků někdejší rozhledny můžeme sestoupit přímo lesem k východu, kde narazíme na schůdnější cestu, po ní se dáme vpravo na rozcestí a odtud po širší cestě vlevo – trochu nás povedou staré zelené turistické značky (tato značená trasa byla již přeložena). Scházíme velice strmě až na úpatí hory, pak se dáme po cestě vpravo, až dorazíme na lesní silničku. Po ní od Milířů přichází zelená turistická značka – ta nás pohodlně dovede k Třídomí.

V Třídomí se nás ujme značka žlutá. Po ní jdeme vpravo pohodlnou a velice hezkou cestou, která nás zavede do romantického údolí Komářího potoka. Zleva se posléze připojuje Puškařovská strouha, unikátní vodní dílo, sloužící potřebám dolů (propírání cínových rud). K posílení vodnatosti Puškařovské strouhy byly r. 1514 založeny i dva lesní Komáří rybníky, ke kterým přicházíme. Větší z nich (nazývaný též Nový) má písčité dno a je vhodný ke koupání – zůstává trochu schovaný po naší levé ruce. My jdeme z rozcestí vpravo po lesní silničce a podél romantického Komářího rybníka. Za ním na dalším rozcestí se dáme vlevo a stoupáme Císařským lesem.

Sledujeme značku, cesta několikrát změní směr, ale značení je dobře přehledné. Stoupání nám možná bude připadat trochu únavné, ale nakonec přece jenom staneme na silničce, která pokračuje takřka bez výškových rozdílů.Po pravé ruce mezi stromy prosvítá lokalita zvaná V borkách, kde se stále těží rašelina. Kdysi tady prý byla svedena krvavá bitva, pusté vřesoviště pokryly mrtvoly lidí i koní. Ještě dnes tady o půlnoci bloudí přízraky bezhlavých jezdců. V rašelině také odpočívá velký poklad. Spatřil jej jediný člověk. Utíkal ale domů pro motyku a než se vrátil, všechno zmizelo…Silnička nás přivádí na silnici a po ní vlevo scházíme k obci Krásno.

Z rozcestí na jejím okraji vede vpravo významová značka k rozhledně na Krásenském vrchu (777 m). Nevšední 25 m vysoký kamenný objekt vytvořili nezaměstnaní v letech 1933–34. Rozhledna byla po pauze zpřístupněna r. 1980. Po spirálovitém vnějším schodišti vyšlapeme asi 120 schodů, abychom se potěšili půvabnou vyhlídkou na dominanty Slavkovského lesa, vrcholy Krušných a Doupovských hor. Orientaci nám usnadní panely s vyznačením výhledových míst. U rozhledny je stůl s lavicemi, dřív tady byl dokonce hostinec a taneční parket.Vracíme se stejnou cestou a po žluté značce pokračujeme do Krásna.

Také vznik tohoto městečka ovlivnilo hornictví, především těžba cínu. Již na přelomu 12. a 13. století existovala na tomto místě osada Tři lípy, městečko kolem r. 1350. Vlastníky byli páni z Rýzmburka. Za Pluhů z Rabštejna získalo Krásno r. 1529 tržní právo a stalo se městem, patřilo i k nejpřednějším nalezištím cínu v Evropě. Poté, co Kašparu Pluhovi bylo panství konfiskováno, natal postupný útlum těžby, největší zkázu znamenala třicetiletá válka. K přechodnému oživení došlo v 18. století. Koncem tohoto věku se rozšiřovalo soukenictví, předení bavlny a zpracování ovčí vlny, v 19. století byla založena porcelánka. R. 1848 zachvátil město velký požár, který zlikvidoval většinu památek. V období 1. světové války se začaly těžit wolframové rudy, po r. 1945 nastala těžba měděných, zinkových a cínových rud.

Uprostřed obce v místě zrušeného hřbitova stojí od r. 1858 novorománský kostel sv. Kateřiny. Při stavbě bylo využito původního zdiva ze starší svatyně z 15. století. Nejcennějším exponátem interiéru je pozdně gotická socha sv. Anny ze 16. století. Nad kostelem stojí mohutná dřevěná hranolová pozdně gotická zvonice ze 16. století, s nepatrně ustupujícím zvonovým patrem a valbovou střechou. Naproti kostelu vidíme klasicistní radnici z r. 1852 s pozdně gotickým portálem jako připomínkou původního objektu z r. 1601. Z domů je nejcennější čp. 37, v jádře renesanční. (Stravování, občerstvení: pivnice U divočáka PO–ČT 12–22, PÁ od 12 h, SO od 13 h, NE 13–22 h.)

Ze středu Krásna pokračujeme po žluté turistické značce po silnici směrem k Hornímu Slavkovu, na křižovatce pak odbočujeme na vedlejší komunikaci (směr Háje). Na další křižovatce (občerstvení: hostinec Krajcech PO–ČT, NE 14–22, PÁ, SO od 14 h) pokračujeme přímo. Míjíme celou řadu někdejších důlních zařízení, až se dostaneme opět na hlavní silnici a po ní scházíme do Horního Slavkova. Na křižovatce u benzinové čerpací stanice můžeme zabočit vpravo společně s turistickými značkami ke kostelu, na náměstí v nové části města se dostaneme vlevo Nádražní ulicí.

 

(Doporučujeme Slavkovským lesem ze Zelené edice.)


05.01.2012,


CESTOVATELSKÝ TWEET

I když nevím kam letím, letím :-)
Sponzorováno