HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

CESTOVATELÉ

POSLEDNÍ DISKUSE

Stěpan Osipovič Makarov - průkopník oceánografie

Ruský mořeplavec, zkušenosti na moři nabyl ve válce. Zabýval se prouděním moře, oceánografickými a meteorologickými průzkumy.



MAKAROV Stěpan Osipovič (* 27. 12. 1848/8. 1. 1849, Mykolajiv /též Nikolajev/, Ukrajina, † 31. 3. /13. 4. 1904, Port Artur, nyní Lü-ta, Čína) – ruský mořeplavec a oceánograf

V objevitelských cestách druhé poloviny 19. století se začalo vytvářet nové odvětví vědy. Stalo se jím zkoumání moří a oceánů, vlastností jejich vod i obrazu dna – oceánografie. Při jejích počátcích byla rakousko-uherská fregata Novarra, která se pod velením ÚB. von Wüllerstorfa-Urbaira zabývala při své plavbě okolo světa (1857–59) oceánografickým výzkumem Pacifiku. Významný přínos znamenala v letech 1872–74 plavba britské lodi Challenger, jíž velel mořeplavec a polární badatel ÚG. S. Nares. Rozsáhlou část Pacifiku prozkoumala při zjišťování podmínek pro položení podmořského telegrafního kabelu posádka americké lodi Tuscaror v letech 1873–76. Německá oceánografická expedice Georga von Schleinitze na lodi Gazelle prostudovala v letech 1875–76 podstatnou část moří v blízkosti Nové Guineje, Nového Zélandu a některých souostroví v Oceánii.

Na jejich výzkumy navázala plavba ruské lodi Viťaz, která pod velením kapitána Stěpana Osipoviče Makarova vyplula 12. září 1886 z Kronštadtu. Její velitel nabýval námořnické zkušenosti na lodi Dmitrij Donskoj, se kterou se plavil v letech 1867–69 Atlantským oceánem. S Černomořskou flotilou se zúčastnil rusko-turecké války 1877–78 a po jejím skončení zůstal jako velitel oddílu minonosek v Istanbulu, kde se zabýval prouděním moře v Bosporu. Stanovil, že na povrchu proudí voda z Černého do Středozemního moře, zatímco v hloubce je směr proudění opačný. Výzkum Bosporu spolu se živou publikační činností doporučoval Makarova k velení na Viťazu.

Korveta proplula Baltským mořem a zamířila do Portsmouthu (23. 9.). Pokračovala do Atlantského oceánu a zakotvila v Lisabonu. Počátkem listopadu se vydala přes Atlantik do Rio de Janeira a do Magalhãesova průlivu (29. 12.). Prozkoumala průlivy na jihu Patagonie a 11. ledna 1887 se objevila v Tichém oceánu.

Zkoumání mořských proudů

Počátkem února 1887 vyplul Viťaz z chilského Valparaísa a zamířil k Markézským ostrovům a na Havaj (24. 3.). Makarov se přitom věnoval oceánografickým výzkumům, zejména mořským proudům v rovníkové oblasti Pacifiku. Podobně se zabýval zkoumáním Tichého oceánu při cestě Viťazu z Honolulu do Jokohamy, kde se zařadil do ruské Tichooceánské flotily. Předmětem oceánografického studia kapitána Makarova byly silné mořské proudy ve Východočínském, Žlutém a Japonském moři, které míří do severozápadní části Pacifiku a ovlivňují klimatické poměry v oblasti Ochotského a Beringova moře.

Plavba Viťazu křižovala Dálný východ od filipínské Manily po Petropavlovsk na Kamčatce. Navštívil Sachalin, severozápadní pobřeží Ochotského moře, Kurilské ostrovy, Kamčatku, Komandorské ostrovy spolu s některými čínskými a japonskými přístavy. Koncem prosince 1888 vyplul z Nagasaki a přes Kanton, Hongkong, Saigon, Singapur, Kolombo, Aden (Makarov se mj. zabýval prouděním v průlivu Bab-el-Mandeb) a Suezským průplavem do Port Saidu (13. 3. 1889). Po delší přestávce v Pireu a po zastávkách (např. na Maltě a v Alžíru) zakotvil 1. června 1889 v Kronštadtu. Jeho plavba (i se zastávkami) trvala 993 dní a provázela ji meteorologická a oceánografická měření a pozorování, jejichž výsledky Makarov uložil do dvousvazkového díla Viťaz i Tichyj okean (1894).

Touha dosáhnout severního pólu

Úspěšná plavba ÚA. E. Nordenskjölda, který v letech 1878–80 pronikl úspěšně Severovýchodním průjezdem, spolu s úspěchy ÚNansenovy lodi Fram, podnítily úmysl S. O. Makarova dosáhnout severního pólu ledoborci. Získal podporu ministra námořnictví Tytrova pro návrh, který podal roku 1897, a ruská Admiralita nechala v Anglii postavit ledoborec Jermak. V létě 1900 vyzkoušela posádka jeho sílu v okolí Špicberků, ale pokus proniknout za 83° severní šířky nebyl úspěšný.

Stejně dopadl ruský ledoborec i v roce 1901, když u břehů Nové země narazil na silný ledový krunýř. Musel se obrátit k Zemi Františka Josefa (na mys Flora). Znovu se vrátil k Nové zemi, aby podnikl pokus proniknout k severu, ale ani tentokrát neuspěl. Led zabránil malému ledoborci i v cestě kolem Nové země do Karského moře. Zkušenosti z arktických plaveb shrnul Makarov v knize Jermak vo ľdach (2 svazky, 1901).

Po vypuknutí rusko-japonské války byl viceadmirál S. O. Makarov jmenován velitelem pevnosti Port Artur a zahynul při potopení bitevní lodi Petropavlovsk, která najela na japonskou minu.

Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.


09.05.2012, Jiří Martínek


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Běžte matko do komory, jsou tam nohy naší Dory. Kdo se mnou v létě prozkoumá Komory?
Sponzorováno