HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

CESTOVATELÉ

POSLEDNÍ DISKUSE

Gustav Nachtigal - objevitel sopečného pohoří Tibesti v Africe

Německý lékař, který se svými expicemi zmapoval některá bílá místa na mapě Afriky - především oblast Súdánu a východního Čadu.



NACHTIGAL Gustav (* 23. 2. 1834, Eichstedt u Stendalu, Německo, † 20. 4. 1885, na lodi Möwe poblíž mysu Palmas v Libérii) – německý ­cestovatel

Nachtigal, rodák ze severního Německa, byl synem venkovského pastora. Vystudoval medicínu (v Berlíně, Halle, Würzburgu a Greifswaldu) a původně sloužil jako lékař v pruské armádě; kvůli zdravotním problémům (chrlení krve) ale musel roku 1861 odejít na zdravotní dovolenou. Nejprve žil v Alžírsku (v Bône, nynější Annabě, se zdržel od listopadu 1862 do května 1863), poté přesídlil do Tunisu, kde se důkladně seznámil s reáliemi muslimského světa a také naučil arabsky.

Gustav Nachtigal podnikl jen jednu větší cestu, ale při té uskutečnil to, co si neúspěšně předsevzala celá řada dalších cestovatelů (Vogel, Tinnéová, Rohlfs aj.). V roce 1868 se v Tunisu setkal s Rohlfsem, který svého krajana požádal, aby podnikl cestu do Bornu (severovýchodní Nigérie) a předal tamnímu sultánovi dary pruského krále za to, že podporoval německé cestovatele, zejména Bartha a Rohlfse, při jejich výzkumech. Proto vyrazil německý lékař v lednu 1869 z Tripolisuk jihu, ale došel pouze do Murzúku v jižní Libyi; tam se musel zastavit, neboť na Sahaře došlo k válce mezi znepřátelenými kmeny Tuaregů. Nucenou zastávku v Murzúku Nachtigal využil k průzkumu dosud neznámé oblasti na jihovýchod od města, které se badatelé dosud vyhnuli: ke svému překvapení zde objevil třítisícové sopečné pohoří Tibesti, zhruba je zmapoval a i přes nepřátelské chování tamních kmenů (při cestě byl okraden, ale vyvázl téměř bez zranění) přinesl velmi cenné informace o této dosud neznámé končině. Čtyřměsíční odbočku do Tibesti ukončila zimnice, která postihla většinu Nachtigalova oddílu a donutila jej k návratu do Murzúku.

Výprava s dary za sultánem

V dubnu 1870 dostal cestovatel zprávu, že se situace uklidnila a je tedy možné pokračovat. Bez větších problémů došel do Kúky, hlavního města Bornu, kde sultánovi předal pozdravy a dary svého panovníka. Stejně jako Barth či Vogel, i Nachtigal mohl bez obtíží využívat Kúku jako základnu a další tři roky věnoval průzkumu centrální Afriky. Zkoumal především Čadské jezero, ale podnikl i několik dalších cest do jeho okolí: roku 1871 navštívil oblast Borkou a kotlinu Bódelé (severovýchodně od jezera), o rok později zopakoval někdejší cestu ÚDenhama z 20. let 19. století a navštívil stát Bagirmi na dolním toku Šari, největší z řek vlévajících se do jezera.

První úspěšný návrat z východního Čadu

Podrobný průzkum jezera i Bornu dokončil Nachtigal počátkem roku 1873. Současně se dozvěděl, že se změnil panovník v sousedním státě Wadaj (Ouaddaï, v nynějším východním Čadu) a nový vládce již není tak nepřátelský k cizincům. Proto se Nachtigal rozhodl vydat do země, z níž se ještě žádný Evropan nevrátil. Minul jezero Čad z jihu, zamířil přímo na východ, objevil dosud neznámé jezero Fitri a proti toku řeky Batha, kterou zmapoval, vystoupil na náhorní plošinu, na níž Wadaj leží. V dosud neznámém státě setrval téměř rok: nejenže vyjasnil nešťastný osud Vogela a Beurmanna, kteří zde oba zahynuli, ale důkladně prozkoumal zemi po všech stránkách. Nachtigalova expedice zaplnila množstvím údajů další bílé místo na mapě černého kontinentu.

Z Wadaje zamířil Nachtigal na jaře 1874 do Dárfúru, dále do Kordofánu (v jeho hlavním městě El-Obeyd se objevil v srpnu téhož roku) a z něj do súdánského Chartúmu. Plavbou po Nilu pak dosáhl Egypta a odtud dojel do Evropy. Své výzkumy, důležité pro celou řadu vědeckých oborů, vydal v třídílném obsáhlém díle Sahara und Sudan, vydaném v letech 1879–89. Po návratu se (1875) stal předsedou Německé africké společnosti; poslední léta života pak Nachtigal strávil ve službách německé politiky – nejprve jako konzul v Tunisu (1882), v roce 1884 pak jako komisař zabral pobřeží Toga a Kamerunu pro císařské Německo. Při návratu z Afriky zemřel – podlehl tuberkulóze, která jej trápila celý život.

Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.


18.05.2012, Jiří Martínek


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Nebaví tě sedět na zadku? Zkus cestovat.
Sponzorováno