Giovanni Giacomo Miani – průzkumník afrických řek

Giovanni Giacomo Miani – průzkumník afrických řek

Podnikl několik cest do Afriky, kde zkoumal velké toky. Zmapoval tok Nilu, za což byl ceněn ve vědeckém světě.

MIANI Giovanni Giacomo (* 19. 3. 1810, Rovigo, Itálie, † listopad 1872, severovýchodní Kongo) – italský cestovatel

Muž, který téměř objevil nilský pramen, pocházel z Benátek. Ty patřily v první polovině 19. století k rakouskému císařství, což se místním Italům pranic nelíbilo; proto v roce 1848 město povstalo, ale vojska maršála Radeckého vzpouru nekompromisně potlačila. Stovky povstalců musely opustit zemi – mezi nimi i G. G. Miani.

Nilská expedice

V letech 1850–55 pobýval Miani v Sia­mu (dnešní Thajsko), ale už v roce 1856 jej zastihneme v Súdánu. Koncem téhož roku podnikl cestu až do Gondokora, známé otrokářské stanice na 6° severní šířky; po návratu do Evropy pak shrnul zprávy o pramenech Nilu, které zde získal, v podobě mapy povodí horního Nilu. Mapa vyšla v roce 1857 v Paříži a okamžitě vzbudila velkou pozornost ve vědeckém světě, a to v kladném i záporném smyslu. Proto se Miani pokusil o ověření svých informací přímo v te­rénu.

Svou nilskou expedici organizoval Mia­ni za podpory francouzských a egyptských úřadů, ale v Chartúmu mu Francouzi,  tvořící většinu expedice, vypověděli poslušnost. Proto se rozhodl zariskovat a na horní Nil se vydal v doprovodu obchodníka s otroky původem z Malty, Andrey Debono. Do Gondokora společně dorazili v lednu 1860; Miani se nejprve pokusil o postup proti toku řeky lodí, ale Nil se zde ukázal být nesplavným. Proto si Ital najal nosiče a vyrazil k jihu, nicméně prameny byly dále, než předpokládal. Dne 28. 3. 1860 tak chtě nechtě vydal pokyn k návratu a místo, kam došel nejdále, označil nápisem vyrytým do kmene mohutného tamaryšku. Sám určil ve svém cestopise (Le spedizione verso le origini del Nilo, 1861) jeho polohu na 2° 12’ severní šířky; ÚSpeke, který ho roku 1863 nalezl, pak polohu upřesnil na 3° 34’ severní šířky.

Průzkum dalších afrických řek

Znovu do Afriky – a znovu v egyptských službách – se Miani vydal v roce 1871. V březnu se pustil z Chartúmu k jihu, aby pronikl do rozvodí mezi Nilem a Kongem. Přešel přes řeky Rol a Tonj a dosáhl povodí horního toku Uele, kde navštívil sídlo vládce místního kmene Mangbetů, Munzy. Odtud se Miani ještě pokusil pokračovat na jihozápad a dospěl až k řece Bomokandi (přítok Uele), ale byl už těžce nemocen. Musel se vrátit k Munzovi, cestou mu ale utekla jeho karavana a k panovníkovi se Miani dostal jen s vypětím všech sil. V Munzově „královské vesnici“ vysílený badatel nakonec v listopadu 1872 skonal.

Na své druhé cestě Miani doplnil výzkumy ÚSchweinfurtha a ÚJunkera, ale několikrát se mýlil, zejména v identifikaci řek. Část jeho deníků se ztratila; ty, které se dostaly do Evropy, vydala v roce 1875 Italská zeměpisná společnost.

Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: