HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Festival OBZORY Pádler.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

CESTOVATELÉ

POSLEDNÍ DISKUSE

Jean François de Galaup de La Pérouse - trosečník na ostrově Hledání

Velká výprava kapitána La Pérouse zkončila ztroskotáním na ostrově Hledání. Celých čtyřicet let trvalo, než se o smutném osudu dověděl zbytek světa. Záchrana proto přišla s tříletým zpožděním, posádka žijící na ostrově již byla mrtvá.



LA PÉROUSE Jean François de Galaup de (* 22. 8. 1741, zámek Le Guo u Albi, Francie, † asi únor 1788 u ostrova Vanikolo v souostroví Santa Cruz, Šalamounovy ostrovy) – francouzský mořeplavec

V průběhu 18. století ztratila Francie v boji s Velkou Británií Kanadu i Louisia­nu spolu s mocenskými pozicemi v Indii. S jistou závistí se dívali její admirálové na cestovatelské úspěchy J. Cooka a dalších anglických mořeplavců. V létě 1785 pověřil ministr námořnictva kapitána La Pérouse vedením výpravy, kterou tvořily fregaty BoussoleAstrolabe, úkolem najít severozápadní cestu kolem Ameriky a přinést zprávy o neznámých zemích, vhodných pro kolonizaci. La Pérouse se předtím proslavil v námořních bojích s Angličany roku 1778 a v roce 1782 dobyl anglické faktorie v Hudsonově zálivu.

Členy La Pérousovy výpravy se stali význační vědci a zkušení námořníci. Na kapitánský můstek fregaty Boussole se postavil vůdce výpravy a velitelem Astrolabe jmenoval kapitána de Langlea, který jej provázel na plavbě Hudsonovým zálivem. Na poslední chvíli vstoupil na palubu Boussole Bartholomé Lesseps, úředník francouzského vyslanectví v Petěrburgu. V první srpnový den 1785 vypluly francouzské lodi z Brestu a zamířily ke Kanárským ostrovům.

Po zastávce na Tenerifu (několik účastníků vystoupilo na Pico de Teide) se vydaly k ostrovu Svaté Trojice a 6. listopadu 1785 přistály v Brazílii, odkud pokračovaly 19. 11. do jižního Atlantiku. Francouzi chtěli najít úrodné ostrovy, které údajně spatřil kapitán Laroche, ale výsledkem bylo jen potvrzení La Pérousova skeptického názoru (nevěřil v jejich existenci).

Přes Havaj na sever

Po týdnech bloudění se francouzské koráby obrátily k pobřeží Patagonie (14. 1. 1786) a podél něj pluly k mořeplavci obávanému mysu Horn. V první únorový den pronikly do Tichého oceánu. Jejich cílem bylo chilské město Concepción, které však jeho obyvatelé zatím přenesli po ničivém zemětřesení na jiné místo. Odtud v polovině března 1786 zamířily francouzské fregaty na severozápad a stejně jako před nimi Cook přistály na Velikonočním ostrově. V úžasu stáli La Pérousovi námořníci před obrovskými sochami, jež se staly záhadným symbolem malého kousku pevniny v Pacifiku.

Pustinou Tichého oceánu proplula La Pérousova flotila na severní polokouli (5. 5.) a 28. května přistála na Havajských ostrovech. Velitel francouzské expedice se nehodlal dlouho zdržovat na Havaji, jejíž obyvatelé po zavraždění J. Cooka nabyli mezi mořeplavci špatnou pověst. Navíc nenašel prameny pitné vody, a proto se jeho lodi obrátily k americkým břehům. Odtud pluly k severozápadu a koncem června se přiblížily k Aljašce. Na lehkých člunech kopírovali francouzští námořníci členité pobřeží Aljašky a hledali průliv spojující Tichý a Atlantský oceán. Při jednom z pokusů najít v jednom z hlubokých zálivů vrývajících se do amerických břehů spojení obou oceánů zahynul poručík d’Equejour s dalšími dvěma důstojníky a osmnácti námořníky (12. 7.).

Před blížící se zimou ustoupily francouzské fregaty ke Kalifornii a přistály v zálivu Monterey. Francouzi zůstali ve španělské Kalifornii do 22. září, než se vydali napříč Pacifikem. Minuli útes, který dostal jméno královského finančníka Neckera a na Nový rok 1787 přistáli v Macau, patřícím Portugalsku. Počátkem února 1787 navštívily posádky BoussoleAstrolabe Filipíny a tajemným Japonským mořem zamířily kolem Formosy (Taiwanu) k severu. Francouzští mořeplavci zanesli do mapy Dageletův ostrov (nazvaný podle jednoho z vědeckých účastníků výpravy).

Záhadný konec obou lodí

Dopluli k pobřeží, které dobové mapy označovaly jako Tartarie, a 11. června 1787 přistáli v místech, kde později vznikl Vladivostok. Záliv, v němž obě fregaty setrvaly víc než dva týdny, dostal jméno ministra námořnictva de Castriese. Francouzi se přeplavili na Sachalin a po několika dnech propluli průlivem, který ho odděluje od japonského ostrova Hokkaidó a který později dostal La Pérousovo jméno. Vrátili se na severovýchod, přiblížili se ke Kamčatce a pozorovali dlouhý řetěz Kurilských ostrovů. Zakotvili v Petropavlovsku, kde je srdečně přijali příslušníci ruské kolonie i Kamčadalové. Bartholomé Lesseps zde opustil výpravu a s dopisy vůdce výpravy a jejích členů se přes Sibiř vydal do Moskvy a Petěrburgu, odkud se měl přeplavit do Francie.

Z Kamčatky se La Pérouse pustil na jih (23. 9.). Na lodích se objevil nový nepřítel – kurděje. Zeslabené posádky francouzských lodí se 9. prosince 1797 dostaly k Samojským ostrovům. Po krátké návštěvě pevniny si velitel Astrolabe poručík de Langlie zajel pro zásoby čerstvé vody a zahynul při strážce s místními obyvateli (9. 12. 1787).

Na konci ledna 1788 se britský kapitán Arthur Philipp, vracející se do Anglie, u východního pobřeží Nového Holandska (Austrálie) setkal s francouzskými fregatami. Využil pozvání J. La Pérouse a vstoupil na palubu Boussole. Při rozhovoru s kapitánem přijal od něho poštu a vyslechl plány francouzské expedice (oslabené kurdějemi a dalšími útrapami), která mířila na Nové Hebridy a na Tahiti. Byl poslední, kdo viděl fregaty BoussoleAstrolabe.

Objasnění osudu ztracené výpravy

La Pérousovy dopisy se zprávami o průběhu plavby putovaly týdny a měsíce přes britskou Admiralitu, která nebyla příznivě nakloněna Francii a plavbu jejích fregat světovými oceány považovala za snahu o porušení britské námořní nadvlády, do Paříže. Teprve v únoru 1791 rozhodlo Národní shromáždění revoluční Francie vyslat za La Pérousovými koráby záchrannou výpravu. Lodi RechercheEspérance pod velením admirála d’Entrecasteauxe vypluly 28. září 1791 z Brestu. Vedle hledání La Pérousovy expedice chtěl její vůdce objevovat nové země. Nedokázal však uskutečnit svá předsevzetí a během plavby zemřel na kurděje.

Téměř čtyřicet let zůstával osud La Pérousovy výpravy záhadou. Až v roce 1826 vyplul kapitán J. Dumont d’Urville na nové lodi Astrolabe (Coquille) z Toulonu po La Pérousových stopách. Na Tasmánii se v srpnu 1827 od tamního guvernéra dověděl o zjištěních jistého kapitána Dillona, která vedla Dumonta d’Urville na severní okraj Nových Hebrid. Také od obyvatel Tahiti se dověděl, že La Pérouse (stejně jako po něm d’Entrecasteaux) se zastavil na těchto ostrovech, nazývaných Přátelskými. 21. února 1828 připlul k ostrovu Vanikoro.

Jeho námořníci našli předměty a pozůstatky La Pérousových lodí AstrolabeBoussole, které u zdejších břehů ztroskotaly. Vyslechli svědectví obyvatel ostrova a postupně sestavovali obraz konce francouzské expedice. Část trosečníků se pokusila odplout na provizorní lodi, ale navždy zmizela v moři. Druhá skupina se usadila na ostrově a čekala na záchranu. D’Entrecasteauxova loď se jen přiblížila, ale nezakotvila... Poslední účastníci La Pérousovy výpravy zemřeli tři roky před přistáním Dumonta d’Urvilla. Na ostrově Vanikoro, který předtím d’Entrecasteaux nazval Recherche (Hledání), nechal Dumont d’Urville postavit pomník (17. 3. 1828).

Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.


19.01.2012, Jiří Martínek


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Neexistuje lepší spôsob, ako zistiť, či sa vám ľudia páčia, alebo ich nenávidite, ako s nimi cestovať.
Sponzorováno