HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

CESTOVATELÉ

POSLEDNÍ DISKUSE

Stěpan Petrovič Krašeninnikov - první ruský botanik Akademie věd

Nejprve se na Dálný východ dostal jako student se zkušenějšími kolegy. Časem se ale mladý Rus sám vypracoval k dokonalým botanickým znalostem, a to zejména o Kamčatce, kde bádal několik let.



KRAŠENINNIKOV Stěpan Petrovič (* 31. 10./11. 11. 1711, Moskva, Rusko, † 25. 2./8. 3. 1755, Sankt Petěrburg, Rusko) – ruský přírodovědec-
-botanik, znalec Kamčatky

S druhou Beringovou výpravou na Dálný východ vyslala petrohradská Akademie tři ze svých členů – Johanna Gmelina, Gerharda Millera a Delilla de la Croyera. Jako pomocníci je doprovázeli nadaní studenti a mezi nimi i syn moskevského vojáka Stěpan Krašeninnikov.

Vědci se svými pomocníky nastoupili v srpnu 1733 dlouhou cestu z Petrohradu přes Ladogu k Volze a po jejím proudu do Kazaně. V zimě pokračovali na saních do Tobolska a v lednu 1734 dostihli většinu účastníků Beringovy výpravy. V květnu 1734 opustili akademici Tobolsk a zamířili do málo známých oblastí jižní Sibiře. Proti proudu Irtyše dospěli do města Tary a do malé pevnosti Jamiňovskaja a pokračovali do Semipalatinska a Usť-Kamenogorska. Po souši se dopravili přes Kolyvaň do Kuzněcka a Tomska. Cestou Gmelin sbíral a třídil zajímavé rostliny a pro Krašeninnikova znamenalo putování s ním dokonalé studium botaniky.

Počátkem března 1735 se vědecká část Beringovy výpravy vydala do Irkutska a na jaře a v létě putovala Zabajkalskem. Překročila řeku Selengu a na jejím ostrohu se setkala s Burjaty, pokračovala do Kjachty, kde probíhala tehdejší hranice s Čínou, a přes Jabloňovyj chrebet do osady Čita. Po řece Ingodě se její účastníci dostali do Něrčinska a s přicházejícím podzimem se uchýlili do Irkutska.

 

DVojí ztroskotání

V lednu 1736 vyslali akademici Krašeninnikova k Barguzinskému ostrohu a k řece Leně, po níž se v květnu 1736 přeplavili z Vercholenska do Usť-kutu. S Millerem a Gmelinem pak pluli k ústí Vilimu a v září 1736 se dostali za Beringem do Jakutska. S malou skupinkou vyslali akademici Krašeninnikova v polovině srpna 1737 do Ochotska a lodí na Kamčatku. Na neklidném moři stará loď Fortuna ztroskotala a Krašeninnikov se s obtížemi zachránil v ústí řeky Bolšaja.

„Student Akademie věd“ byl pověřen zkoumáním Kamčatky, její přírody, ale i způsobů života Kamčadalů. V polovině ledna 1738 se Krašeninnikov vydal napříč poloostrovem a později se zabýval možnostmi pěstování zeleniny a plodin v této části země. V září 1738 se vracel do Ochotska, ale jeho loď opět ztroskotala a mladý badatel zůstal na Kamčatce, odkud se mu podařilo odeslat akademikům výsledky svých pozorování. Pokračoval ve výzkumech Kamčatky, spatřil mj. sopku Ključevskaja a podrobně popsal geografickou podobu poloostrova. Na podzim 1740 přicestoval na Kamčatku G. W. Steller, pro něhož začal Krašeninnikov sbírat rostliny a předávat výsledky svých pozorování. V létě 1741 vyslal Steller, který se chystal na plavbu do Ameriky, Krašeninnikova do Ochotska a odtud dále do Jakutska a Irkutska.

Na Urale Krašeninnikov dostihl akademiky Gmelina a Millera a v únoru 1743 spolu s nimi přicestoval do Petrohradu. Věnoval se pak studiu botaniky a práci v botanické zahradě akademie věd. Po smrti G. Stellera prostudoval a vydal jeho zprávy a stal se též editorem díla Johanna Gmelina. V roce 1750 se stal prvním ruským botanikem, který zaujal místo v Akademii věd. Připravil rozsáhlý popis Kamčatky, ale nedočkal se už jeho vydání (1759).

Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.




16.01.2012, Jiří Martínek


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Dle všech existujících statistik v této oblasti v této době nikdy neprší!