HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

CESTOVATELÉ

POSLEDNÍ DISKUSE

Stěpan Petrovič Krašeninnikov - první ruský botanik Akademie věd

Nejprve se na Dálný východ dostal jako student se zkušenějšími kolegy. Časem se ale mladý Rus sám vypracoval k dokonalým botanickým znalostem, a to zejména o Kamčatce, kde bádal několik let.



KRAŠENINNIKOV Stěpan Petrovič (* 31. 10./11. 11. 1711, Moskva, Rusko, † 25. 2./8. 3. 1755, Sankt Petěrburg, Rusko) – ruský přírodovědec-
-botanik, znalec Kamčatky

S druhou Beringovou výpravou na Dálný východ vyslala petrohradská Akademie tři ze svých členů – Johanna Gmelina, Gerharda Millera a Delilla de la Croyera. Jako pomocníci je doprovázeli nadaní studenti a mezi nimi i syn moskevského vojáka Stěpan Krašeninnikov.

Vědci se svými pomocníky nastoupili v srpnu 1733 dlouhou cestu z Petrohradu přes Ladogu k Volze a po jejím proudu do Kazaně. V zimě pokračovali na saních do Tobolska a v lednu 1734 dostihli většinu účastníků Beringovy výpravy. V květnu 1734 opustili akademici Tobolsk a zamířili do málo známých oblastí jižní Sibiře. Proti proudu Irtyše dospěli do města Tary a do malé pevnosti Jamiňovskaja a pokračovali do Semipalatinska a Usť-Kamenogorska. Po souši se dopravili přes Kolyvaň do Kuzněcka a Tomska. Cestou Gmelin sbíral a třídil zajímavé rostliny a pro Krašeninnikova znamenalo putování s ním dokonalé studium botaniky.

Počátkem března 1735 se vědecká část Beringovy výpravy vydala do Irkutska a na jaře a v létě putovala Zabajkalskem. Překročila řeku Selengu a na jejím ostrohu se setkala s Burjaty, pokračovala do Kjachty, kde probíhala tehdejší hranice s Čínou, a přes Jabloňovyj chrebet do osady Čita. Po řece Ingodě se její účastníci dostali do Něrčinska a s přicházejícím podzimem se uchýlili do Irkutska.

 

DVojí ztroskotání

V lednu 1736 vyslali akademici Krašeninnikova k Barguzinskému ostrohu a k řece Leně, po níž se v květnu 1736 přeplavili z Vercholenska do Usť-kutu. S Millerem a Gmelinem pak pluli k ústí Vilimu a v září 1736 se dostali za Beringem do Jakutska. S malou skupinkou vyslali akademici Krašeninnikova v polovině srpna 1737 do Ochotska a lodí na Kamčatku. Na neklidném moři stará loď Fortuna ztroskotala a Krašeninnikov se s obtížemi zachránil v ústí řeky Bolšaja.

„Student Akademie věd“ byl pověřen zkoumáním Kamčatky, její přírody, ale i způsobů života Kamčadalů. V polovině ledna 1738 se Krašeninnikov vydal napříč poloostrovem a později se zabýval možnostmi pěstování zeleniny a plodin v této části země. V září 1738 se vracel do Ochotska, ale jeho loď opět ztroskotala a mladý badatel zůstal na Kamčatce, odkud se mu podařilo odeslat akademikům výsledky svých pozorování. Pokračoval ve výzkumech Kamčatky, spatřil mj. sopku Ključevskaja a podrobně popsal geografickou podobu poloostrova. Na podzim 1740 přicestoval na Kamčatku G. W. Steller, pro něhož začal Krašeninnikov sbírat rostliny a předávat výsledky svých pozorování. V létě 1741 vyslal Steller, který se chystal na plavbu do Ameriky, Krašeninnikova do Ochotska a odtud dále do Jakutska a Irkutska.

Na Urale Krašeninnikov dostihl akademiky Gmelina a Millera a v únoru 1743 spolu s nimi přicestoval do Petrohradu. Věnoval se pak studiu botaniky a práci v botanické zahradě akademie věd. Po smrti G. Stellera prostudoval a vydal jeho zprávy a stal se též editorem díla Johanna Gmelina. V roce 1750 se stal prvním ruským botanikem, který zaujal místo v Akademii věd. Připravil rozsáhlý popis Kamčatky, ale nedočkal se už jeho vydání (1759).

Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.




16.01.2012, Jiří Martínek


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Sejdeme se na Svatém Tomáši! OK, ale v Karibiku nebo v Atlantiku?!
Sponzorováno