HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Festival OBZORY Pádler.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

CESTOVATELÉ

POSLEDNÍ DISKUSE

Mary Hanriette Kingsleyová - odvážná etnografka

Neobvykle odvážnou ženou byla Britka Mary Hanriette Kingsleyová. Dvakrát se vydala do Afriky, kde se sestkávala s domorodci, objevovala nové živočichy a jako první žena zdolala sopku Mount Cameroon.



Mary Hanriette KingsleyováMary Hanriette Kingsleyová

KINGSLEYOVÁ Mary Henriette (* 13. 10. 1862, Islington u Londýna, Anglie, † 3. 6. 1900, Simonstown, Republika Jižní Afrika) – britská cestovatelka a etnografka

Zatímco bratři Landerové udivovali v Africe svými obrovskými klobouky a Thomson své nosiče překvapoval vyndáváním svých dvou umělých zubů, Mary Kingsleyová se – jako pravá dáma viktoriánské Anglie – proslavila svým cestováním po tropické Africe v upjaté blůze až ke krku a dlouhé sukni. Přesto podnikla dvě cesty, které se zapsaly do dějin zkoumání afrického vnitrozemí.

Kingsleyová byla dcerou lékaře a amatérského přírodovědce, jako dívce jí ale bylo studium odepřeno, a tak se věnovala péči o nemocnou matku. Své rozsáhlé znalosti o etnografii i přírodních vědách získala jen vlastním studiem. Až když oba její rodiče zemřeli (1892), mohla realizovat své sny a rozjet se do Afriky.

 

První zaleknutí a sebrání odvahy

V srpnu 1893 nasedla Mary Kingsleyová v Liverpoolu na parník Lagos, který plul podél pobřeží Afriky přes Freetown, Zlaté pobřeží (nyní Ghana), Lagos a Bonny (v Nigérii), až se dostala až do angolské Luandy. Poměrů v Africe, pro cudnou Angličanku poněkud drsných, se zpočátku zalekla; proto si v Luandě najala člun a doufala, že v nejsevernějším angolském přístavu – Cabindě – parník dožene. To se jí (pro etnografii naštěstí) o jediný den nepodařilo.

Cabindě se navíc setkala s obchodníkem a etnografem R. E. Dennettem, který jí nejen nalezl ubytování, ale hlavně ji inspiroval k dalšímu výzkumu. Z Cabindy Angličanka plula proti toku Konga do Matadi, z něj pak po železnici (jedné z prvních v Africe) do Léopoldvillu (nyní Kinshasa), a opět přeplula Kongo. Z Brazzavillu na pravém břehu veletoku pak postupovala, doprovázena skupinou nosičů, jen velmi zhruba známým vnitrozemím Francouzského Konga a Gabonu. Místní domorodce si získávala obchodováním s látkami a tabákem, vnitrozemím prošla bez větších obtíží a dostala se až do Librevillu. Z této cesty se vrátila se zastávkou v Calabaru (jihovýchodní Nigérie) počátkem roku 1894.

 

Podruhé v Africe ve službách Britského muzea

Podruhé se nadšená přírodovědkyně vydala do Afriky 23. prosince 1894. Tentokrát už jela sbírat faunu i etnografický materiál pro Britské muzeum. Po zastávkách ve Freetownu Akkře doplula do Calabaru, kde se věnovala botanickému průzkumu, nějakou dobu strávila i etnografickým sledováním málo známého kmene Bubiů na ostrově Fernando Póo (nyní Bioko). Stále ji to ale táhlo do Gabonu...

Proto se Mary Kingsleyová z Nigérie vydala do Librevillu a z něj parníkem proti toku řeky Ogooué do Lambaréne. Proti jejímu proudu pak dále postupovala na malé kanoi, pouze v doprovodu osmi nosičů (Kingsleyová dokonce kanoi sama řídila). Doplula až k vodopádům Alembe ve středním Gabonu. Tam byla řeka už téměř nesplavná a celá posádka musela několikrát skákat do vody, a to včetně velitelky v její dlouhé, černé a těžké sukni.

Od vodopádů se M. H. Kingsleyová vrátila do Lambaréne, ale tentokrát pokračovala v další cestě k severu – do pralesů, kde žili domorodci z kmene Fangů. O těch se vyprávěly historky, že jsou kanibalové, což Kingsleyová potvrdila. Fangové sice pojídají lidi svého kmene, ale současně si rádi něco z nich nechávají na památku ..., popsala etnografka jeden ze svých nálezů, když se ve fanžské vesnici na ni vysypala seschlá ruka, uši, oči a několik prstů... Z osad Fangů pak Angličanka přešla k řece Remboué, po ní doplula až do širokého ústí Gabonu a pak do Librevillu. Svou druhou cestu ještě korunovala, když na podzim 1895 jako první žena vystoupila na vrchol sopky Mount Cameroon (4 070 m).

Po návratu do Anglie musela Kings­leyová vést domácnost svého bratra, který nebyl příliš „způsobilý pro praktický život“, ale zároveň zpracovávala početné sbírky ze svých cest (mj. objevila 18 druhů plazů a 65 druhů ryb), pronesla množství přednášek a v cestopise Travels to Western Africa (1897) s nečekaným humorem popsala své cesty. Afrika se jí nakonec stala osudnou, když se v březnu 1900 vydala na černý kontinent potřetí, aby ošetřovala zajatce z britsko-búrské války. V zajateckém táboře v Simonstownu nedlouho po příjezdu podlehla epidemii střevního tyfu.

Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.


13.12.2011, Jiří Martínek


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Několikahodinové cestování letadlem je tu od toho, abyste pak vypadali stejně jako na fotografii v pase.
Sponzorováno