HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Festival OBZORY Pádler.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

CESTOVATELÉ

POSLEDNÍ DISKUSE

Jean Baptiste Charcot - francouzský polárník

První francouzskou výpravu k Antarktidě vedl lékař Charcot. Už od mládí měl dobrodružného ducha. Ten ho pak držel po celý život.



CHARCOT Jean Baptiste (* 15. 7. 1867, Neuilly-sur-Seine, Francie, † 15. 9. 1936 při ztroskotání lodi Pourquois pas u severního pobřeží Islandu) – francouzský lékař a polární badatel

Od raného mládí se Jean Baptiste Charcot rozhodoval mezi nadějnou lékařskou kariérou, kterou mohl jako syn významného neurologa Jeana Martina Charcota s úspěchem nastoupit, a touhou po velkých námořních plavbách.

Krátce po dokončení studia medicíny získal jachtu Pourquois pas a o prázdninách s ní podnikal stále delší plavby, nejprve kanálem La Manche do Severního moře a v roce 1900 obeplul Irsko. O rok později se vydal k Faerským ostrovům, což znamenalo 2 600 námořních mil na lodi dlouhé pouhých 20 metrů. V roce 1902 vyplul s lodí Rose Marie z pověření francouzského ministerstva námořnictva na obhlídku nemocnic pro rybáře na Islandu a ke sledování zajímavých jevů v severních polárních oblastech. Navštívil pustý ostrov Jan Mayen, přistál na Islandu a poprvé překročil polární kruh.

 

Francouzi poprvé míří k Antarktidě

Další plavba měla původně směřovat k souostroví Nová země, ale řada okolností vedla Charcota k rozhodnutí obrátit kormidlo lodi France, kterou nechal postavit na vlastní náklady, k Antarktidě. Překonal překážky, jež mu kladla francouzská byrokracie, a zorganizoval první francouzskou antarktickou výpravu. Charcotova France vyplula 31. srpna 1903 z přístavu Brest a po zastávce na Madeiře přeplula Atlantik. Přistála v brazilském Pernambuku (Recife) a zdržela se několik dní v Buenos Aires, než 23. prosince 1903 zamířila k Ohňové zemi a k šestému světadílu.

Na Nový rok 1904 potkala France v blízkosti Jižních Shetland první ledovce. Na další cestě k jihu se zastavila v přístavišti Port Loeroy a vplula mezi početné ostrovy lemující Grahamovu zemi, kde francouzská výprava našla místo na přezimování. Až do ledna příštího roku zůstávala France uvězněná v ledu. Účastníci Charcotovy výpravy se vydávali jen na krátké výjezdy v okolí zamrzlé lodi a zakreslili do mapy dosud neznámé ostrovy. Jen zázrakem se podařilo France, která narazila na skalisko ukryté pod plovoucím ledem (15. 1. 1905), vyvést na volné moře a doplout s těžce poškozenou lodí k Ohňové zemi a do patagonského přístavu Puerto Madryn.

V červenci 1908 spustili loďaři v přístavu Saint-Malo na vodu novou Pourquois pas, se kterou se mohl Jean Charcot vydat znovu k ledovému světadílu. Po zastávkách v Rio de Janeiru a v Buenos Aires zamířila nová Charcotova expedice k Antarktidě.

Francouzský badatel nechal kavalírsky R. Scottovi výhodnější pozici pro dosažení jižního pólu a pokračoval k Jižním Shetlandům. Podobně jako předtím France zamířil do Port Loeroy a po Novém roce 1909 se jeho loď pohybovala mezi drobnými ostrovy poblíž Grahamovy země. Se štěstím pronikl k Améliinu ostrovu a nově objevený ostrov v jeho sousedství nazval Loubetovým. Přiblížil se k Zemi Alexandra I. a vrátil se na sever. Přezimoval se svou výpravou na Petermannově ostrově (v blízkosti zimoviště z roku 1904). Pokus prozkoumat Grahamovu zemi na saních a na lyžích skončil neúspěchem.

 

Krátké výpravy za války

Ledy kolem Pourquois pas se uvolnily koncem listopadu 1909 a francouzská expedice mohla odplout k ostrovu Descep­tion v Jižních Shetlandách. Znovu se pokusila proniknout na jih a v sousedství Alexandrovy země objevila (na 70° jižní šířky a 77° západní délky) ostrov, který dostal Charcotovo jméno. Plavba pokračovala Bellingshausenovým mořem k ostrovu Petra I. Pourquois pas dosáhla (jako kdysi ÚCook) 71° jižní šířky. Kdesi v dálce předvídal J. Charcot existenci pobřeží, které jednou dostane jméno Mary Byrdové.

Pro nedostatek uhlí se Charcotova výprava musela obrátit k severu a po deseti dnech se její loď dostala do Magalhãesova průlivu a na Ohňovou zemi. Z Punta Arenas odeslal J. Charcot telegram francouzské Akademii: Snili o mnohém. Splnili, jak mohli nejlépe. Po „krášlící“ zastávce na ostrově Guernsey přistála Charcotova výprava na lodi Pourquois pas 5. června 1910 v Rouenu.

Za první světové války působil J. Charcot ve válečném námořnictvu. Složil kapitánské zkoušky a velel na dohodových lodích. Zabýval se konstrukcí lodí pro boj s ponorkami a Pourquois pas poskytl k válečné službě (jako školní loď). První poválečná léta věnoval Jean Charcot podmořské geologii. Podnikal jen krátké výpravy do Středozemního moře, kanálu La Manche, Severního a Grónského moře a Pourquois pas se proměnila na vědeckou laboratoř.

 

Charcot míří na sever

V roce 1925 přistála Charcotova loď u břehů Grónska a „zelený ostrov“, jak jej nazvali Vikingové, se stal na léta předmětem badatelova zájmu. Téměř každoročně se vracel ke Grónsku, kde zřídil v zálivu Scoresby stálou stanici. Ke Grónsku se plavila stárnoucí Pourquois pas i v létě 1936. Koncem srpna přistála ve Scoresby a podél pobřeží plula až k Isfjordu a odtud na Island. S rozbitým lodním kotlem se podařilo 2. září 1936 přistát v Reykjavíku.

Oprava kotle zdržela Pourquois pas až do 15. září 1936, kdy se Charcot rozhodl přes nepřízeň počasí vyplout. V rozbouřeném moři u pobřeží Islandu loď ztroskotala. Z celé posádky se zachránil jediný námořník. V ledovém oceánu zahynul i neúnavný badatel Jean Baptiste Charcot.

Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.


07.12.2011, Jiří Martínek


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Žít bez cílů je jako jít na výlet a nevědět kam..
Sponzorováno