HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

CESTOVATELÉ

POSLEDNÍ DISKUSE

Ernest Giles - na sever od telegrafní linie Austrálie

Mnoho lidí se pokoušelo projít Austrálii tam, kde ještě nikdo nebyl. I když cesta přes pouště byla nesnadná, výprav vyráželo mnoho. Některé vedl právě Ernest Giles.



GILES Ernest (* 20. 7. 1835, Bristol, Anglie, † 13. 11. 1897, Coolgardie, Západní Austrálie) – australský cestovatel

Telegrafní vedení, spojující Adelaide se sídly rostoucími v Severním teritoriu, přehradilo v 70. letech 19. století Austrálii od jihu k severu. Na západ od ní zůstávaly kilometry neprobádané země a stalo se prestižní záležitostí přejít tuto část kontinentu. Třikrát se vydal od telegrafní linie na západ Ernest Giles.

Karavany velbloudů, s nimiž se vydal na cestu, umožňovaly Gilesovi rychlý pohyb v pouštích australského vnitrozemí. V srpnu 1872 vyrazil spolu s přítelem Williamem Tietkensem, botanikem Ferdinandem von Muellerem a Austrálcem Dickem z Charlotte Waters. Postupoval podél vyschlého koryta řeky Finke; objevil jezero Amadeus a na jihozápad odtud zvláštní skalnatý útvar, který nazval Mt. Olga (1 070 m). Obtížná cesta donutila Gilese s přáteli myslet na návrat. Obrátili se znovu k Finkově řece a 21. listopadu 1872 se objevili znovu u telegrafní linie.

 

Smrt v poušti

Od počátku roku 1873 se E. Giles připravoval na novou cestu. S Tietkensem vyjeli od soutoku Albergy Stevensonovy řeky do Macdonnellova pohoří a 11. září 1873 dojeli na úpatí Mt. Olga. Narazili na stopy koní a velbloudů, které zde zanechala výprava Williama Gosse (1842–1881), prvního Evropana, jenž spatřil charakteristické obrysy Ayers Rocku (Uluru, 867 m) a dal mu jméno tehdejšího ministerského předsedy Jižní Austrálie. Zatímco se Gosse v říjnu 1873 obracel zpátky k východu, Gilesovi muži pokračovali od Tomlinsonova pohoří k horám Cavanagh, kde vybudovali základnu Fort Mueller (posloužila J. Forrestovi při jeho přechodu kontinentu).

Další cesta nekonečnou pouští s mořem písku a oblázků vyvolávala pocit beznaděje, zvyšovaný tenčícími se zásobami vody. Giles se rozhodl vydat se spolu s nejmladším členem expedice Alfredem Gibsonem vyhledat cestu k západnímu pobřeží (20. 4. 1874). Neuspěli a zpáteční cesta přinesla smrt mladíkovi, jenž se nedokázal orientovat v jednotvárné krajině. Napůl mrtvý Giles se dostal pěšky ke svým druhům a společně s nimi se 10. července 1874 vrátil do Charlotte Waters.

 

Z cestovatele důlním odborníkem

Na novou výpravu se E. Giles s nezbytným W. Tietkensem vydal v květnu 1875 z Port Augusty od Spencerova zálivu. Do konce července postupovali k severu, načas se zastavili v Boundary Dam a 11. září 1875 pokračovali neobyvatelnou krajinou Velké Viktoriiny pouště. Teprve po sedmnácti dnech jízdy se dostali ke Queens Victoria Springs, prvnímu vydatnějšímu zdroji vody. V polovině října dorazili do oblasti, kde později vzniklo hornické středisko Kalgoorlie a kde získali potřebné zásoby vody. Se štěstím vyvázli ze střetnutí s Austrálci a počátkem listopadu 1875 se dostali na západoaustralské pobřeží.

Nespokojený Giles, kterého předběhl J. Forrest, zorganizoval v Perthu novou výpravu, v lednu 1876 s ní vyrazil proti toku Murchinsonovy řeky a počátkem května dospěl k Ashurtonu. Odtud pokračoval do Gilbertovy pouště (dostala jméno po zmizelém mladíkovi z druhé Gilesovy expedice). S téměř osleplým Gilesem pokračovala karavana na východ až k Peale Riveru a 23. srpna 1876 zakončila ve stanici Oodnatta cestu napříč pustinami australského vnitrozemí.

V další etapě života se E. Giles proměnil z vášnivého cestovatele v důlního odborníka. Usadil se v Coolgardie a poskytoval rady zlatokopům, kteří se vydávali za zlatem do Velké Viktoriiny pouště.

Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.


23.11.2011, Jiří Martínek


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Jestliže neumíš, naučíme. Jestliže nemůžeš, pomůžeme ti. Jestliže nechceš, nepotřebujeme tě.