HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

CESTOVATELÉ

POSLEDNÍ DISKUSE

Wilfred Patrick Thesiger - poslední velký objevitel

Většinu svého času strávil tento cestovatel na Arabském poloostrově v pouštích, které zde procestoval křížem krážem.



THESIGER Wilfred Patrick (* 3. 6. 1910, Addis Abeba, Etiopie) – britský cestovatel

„Poslední objevitel“, jak se někdy Thesigerovi přezdívá, se narodil v Addis Abebě jako syn britského diplomata. Dětství prožil v Africe, ale záhy podle rodinné tradice nastoupil na nejlepší britské školy – nejprve do Etonu, později na univerzitu v Oxfordu. Táhlo jej to ale zpět do Afriky a už v roce 1933 podnikl první větší cestu na území kmene Danakilů, žijících v oblasti rozsáhlé prolákliny na východě Etiopie. Od roku 1935 působil v britských úřadech v tehdejším Anglo-egyptském Súdánu (tehdy podnikl namáhavou cestu na velbloudech do pohoří Tibesti), za druhé světové války sloužil Wilfred Thesiger v armádě Jeho Veličenstva Jiřího VI. v severní Africe, Etiopii a Sýrii. Teprve pak se mohl vrátit ke své touze prozkoumat dosud neznámá území na Arabském poloostrově.

Místo pobytu? především v poušti!

Při první cestě, v letech 1945–46, Thesiger vyšel z ománského města Sallálah (které se stalo jeho základnou i při dalších cestách) a po okraji pouště Rub al-Chálí došel do jemenské Mukkaly. Tato cesta byla vlastně zkušební, neboť v příštím roce přešel tuto poušť z jihu na sever, ze Sallálahu do oázy Liwá a z ní po okraji pouště (dnešním západním Ománem) napřed k jihovýchodu a pak k jihozápadu zpět do Sallálahu. Třetí cesta (1947–48) měla opět stejné východisko, Sallálah, tentokrát ale Brit zamířil obloukem přes dosud neznámou část pouště do jemenské Mukally, odtud k severozápadu a přes oblasti v jemensko-saúdském pomezí, Evropanem předtím nespatřené, do Sullajílu (jižně od Rijádu). Zde Thesiger znovu změnil směr a našel cestu přes severozápadní část pouště Rub al-Chálí opět do oázy Liwá a dále do Abú Zabí. Oblast mezi Perským zálivem a jižní částí dnešního Ománu pak Thesiger zkoumal ještě další dva roky, přičemž ještě jednou – tentokrát ze severu na jih – přešel napříč Rub al-Chálí.

Maskován za kočovníka

Pět let Thesigerových cest prakticky vyplnilo bílá místa na jihovýchodě Arabského poloostrova, kde navázal na práci svého předchůdce B. Thomase. Své cesty popsal v dobrodružně laděných knihách, jako jsou Arabian Sands (1959) či The Marsh Arabs (1964). Vždy se při nich pohyboval oblečen stejně jako místní kočovníci, putoval pouze pěšky nebo na velbloudech a zaznamenal mnoho reálií a rad, kterými se až dodnes řídí nadšenci, vyrážející do arabských pouští. Život kočovníků se za půlstoletí od Thesigerových cest téměř nezměnil.

V pozdějších letech ještě podnikl Wilfred Thesiger několik menších cest, mj. do bažinatých oblastí jižního Iráku (1951–54), východní Afriky (1960–61) a opět na Arabský poloostrov (1968). Více než tři desetiletí žil (s přestávkami) poněkud podivínským stylem mezi kočovníky v severní Keni poblíž jezera Turkana. Svůj životopis podal v knize The Life of My Choice, vydané roku 1987.

Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.


12.11.2011, Jiří Martínek


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Několikahodinové cestování letadlem je tu od toho, abyste pak vypadali stejně jako na fotografii v pase.