HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

CESTOVATELÉ

POSLEDNÍ DISKUSE

Paul-Émile Victor - polárník v rodině Inuitů

Bojovník za životní porstředí, který většinu svého života zasvětil Grósku.



VICTOR Paul-Émile (* 28. 6. 1907, Ženeva, Švýcarsko, † 7. 3. 1995, ostrov Bora Bora, Francouzská Polynésie) – francouzský polárník

V roce 1947 vznikla v Paříži organizace, jejímž cílem bylo obnovit francouzský výzkum v polárních končinách. U jejího zrodu stál Paul-Émile Victor, který v roce 1936 přejel se psím spřežením Grónsko napříč od Christianshaabu (dnes Quasigiannquit) na východ do Sermiliku. Rok (1937–38) žil s eskymáckou rodinou a poznával způsob života a obyčeje Inuitů. V roce 1939 se vypravil do Laponska, kde studoval etnografické zvláštnosti a umělecké projevy obyvatel severu Skandinávie.

Francouzská polárnická společnost, kterou P.-É. Victor založil, organizovala v letech 1949–51 úspěšnou expedici do Grónska. Třikrát její účastníci projeli největší ostrov světa ze severu na jih a zvláštní pozornost soustředili na měření hloubky vnitrozemského ledovce (více než 3 000 metrů). Výsledky P.-É. Victor shrnul v díle Geografie severovýchodního Grónska (1955). Zkušenosti z Grónska využíval P.-É. Victor při organizaci francouzských výzkumných stanic na Adélině zemi v Antarktidě. K jejím břehům zamířila francouzská expedice na lodi Commendent Charcot v jihopolárním létě 1949–50. V lednu 1950 se vylodila patnáctičlenná skupina polárníků pod vedením A. F. Liotarda. Střediskem francouzských výzkumů v Antarktidě se stala základna Port Martin, která v roce 1952 vyhořela a její osádka se zachytila v menší stanici na ostrově Pétrets. První francouzská základna pracovala v Antarktidě do roku 1953. Pod vedením P.-É. Victora a ÚB. Imberta se Francouzi vydali znovu k antarktickému pobřeží v létě 1955–56. V lednu 1956 vybudovali novou základnu. Dostala jméno Dumont d’Urville a stala se centrem francouzských výzkumů v průběhu Mezinárodního geofyzikálního roku 1957–58.

Zmařený let přes jižní a severní pól kvůli válce

Pokus zorganizovat leteckou cestu kolem světa, při které by letadlo překonalo severní i jižní pól, se nemohl uskutečnit vzhledem ke konfliktu kolem Suezského průplavu, který přerostl ve válku. Victor se v této době několikrát vypravil do Antarktidy a svou účastí v americké expedici (1957) a pobytem na Adélině zemi (1958, 1959) přispěl k rozvoji spolupráce při polárním výzkumu. Do jihopolární oblasti se nepřestával vracet; naposledy ji navštívil v roce 1987.

Bojovník za přírodu a člověka

P.-É. Victor pečlivě připravoval mezinárodní glaciologickou expedici do Grónska, která s modernějšími prostředky pokračovala ve výzkumech zalednění, meteorologických a seismických poměrů ostrova (1959–60). Od roku 1960 se francouzský badatel neúčastnil výzkumných výprav, ale věnoval se širokému spektru aktivit. Vedle organizace mezinárodní spolupráce ve výzkumu polárních oblastí se angažoval (spolu s J. Y. Cousteauem a H. Tazieffem) v zápase za záchranu přírody. Začal sledovat poměry ve Francouzské Polynésii a založil (1960) Centrum pro studium Polynésie. Iniciativa P.-É. Victora v oblasti ekologie vyústila v založení skupiny „pro záchranu člověka a jeho životního prostředí“ (1974). V roce 1976 se vzdal svých veřejných funkcí a uchýlil se do osady Motu Tane na ostrově Bora Bora ve Francouzské Polynésii, kde také o téměř dvacet let později zemřel.

Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.


05.11.2011, Jiří Martínek


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Nelituji žádného dne, kdy jsem byla na cestách!