HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

CESTOVATELÉ

POSLEDNÍ DISKUSE

Charles Darwin - sbírá důkazy na Galapágách

Darwin sice podnikl jen jednu cestu, a to na lodi Beagle, ale ta bohatě stačila pro sesbírání důkazů pro vývojovou teorii. Vše pak popsal v knize O původu druhů.



Charles DarwinCharles Darwin

DARWIN Charles (* 12. 2. 1809, Shrewsbury, Anglie, † 19. 4. 1882, Down-House, nyní Londýn-Bromley, Anglie) – britský přírodovědec, autor teorie o vzniku a vývoji biologických druhů

Uvážíme-li, že tyto ostrovy leží přímo pod rovníkem, není jejich podnebí vůbec přespříliš horké; působí to především zvlášť nízká teplota okolní vody, která je sem zanášena mohutným jihotočnovým proudem. Deště jsou tu jen velmi řídké, kromě jediného období v roce, a i tehdy prší nepravidelně; mračna však obvykle visí velmi nízko. Následkem toho jsou níže položená místa na ostrovech pustá, zatímco ve vyšších polohách, od tisíce stop výše, je vlhké podnebí a dosti bujné rostlinstvo. Tak je tomu zejména na návětrných stranách ostrovů, kam je nejdříve zanášena vláha z ovzduší a kde se také kondenzuje.

Zastavení a nedlouhý pobyt mladého přírodovědce na souostroví Galapágy s jejich početností a pestrostí živočišných druhů přispěly mimořádně ke vzniku vývojové teorie, jež znamenala revoluci ve vědě 19. století. Charles Darwin připlul k těmto ostrovům v blízkosti jihoamerického pobřeží v září 1835 na lodi Beagle (Slídič). S přítelovým doporučením, strýcovou pomocí a s trochou štěstí se stal vědeckým spolupracovníkem posádky, které velel kapitán Robert Fitz Roy (1805–1865), jenž s Beaglem už dříve (1828–31) mapoval v expedici P. P. Kinga pobřeží Ohňové země a Patagonie.

 

Kolem Jižní Ameriky

Loď Jeho Veličenstva s Darwinem na palubě vyplula 27. prosince 1831 z Devonportu. Zamířila ke Kanárským ostrovům a 16. ledna 1832 zakotvila v přístavu Porto Praia na Kapverdách. Odtud se přeplavila přes Atlantik a po zastávkách na ostrovech Petra a Pavla a Fernando de Noronha zakotvila 29. února v brazilském přístavu Bahía (Salvador).

Po čtrnácti dnech vyplula a 4. dubna dorazila do Rio de Janeira. Darwin podnikl exkurzi na mys Frío (krajinou popsanou pražským přírodovědcem Johanem Christianem Mikanem) a k zálivu Botafogo. Na počátku července (5. 7.) zvedl Beagle kotvy a plul do Montevidea. V osadě Maldonado prováděl Darwin po deset týdnů pozorování živočichů a do deníku si zaznamenával zajímavé rysy obyvatel Jižní Ameriky.

Zatímco loď Beagle setrvávala v ­ústí La Platy, kde její posádka prováděla kartografická a oceánografická měření, vydal se Darwin na cesty Uruguayí Argentinou. Z Buenos Aires putoval proti toku Paraná a dostal se do Santa Fé a po návratu do argentinského hlavního města se obrátil na jih.

Dojel do přístavu Bahía Blanca a překročil řeky Río Negro Río Colorado do El Carmen. K budoucímu dílu o původu druhů přispěly paleontologické nálezy z argentinských pamp. Počátkem září 1832 se Darwin vydal na zpáteční cestu, a protože Beagle zůstával nadále v Montevideu, vyjel do Sacramenta (17. 11.). Teprve počátkem prosince vyplula jeho loď ke břehům jižní Patagonie a k Ohňové zemi (17. 12.), aby pokračovala v mapování členitého pobřeží nejjižnější části Ameriky. Na počátku června 1833 zakotvil Beagle u Východního ostrova na Falklandech.

 

Pěšky i lodí

V mapování Ohňové země Falklandských ostrovů pokračovala britská expedice i koncem roku 1833 a na počátku roku následujícího. V dubnu 1834 přistál Beagle v ústí řeky Santa Cruz v jižní Patagonii a část posádky se vydala proti jejímu prudkému proudu napříč kontinentem do neznámých a nezmapovaných končin. Dostala se až pod štíty Kordiller, pouhých 60 mil od pobřeží Pacifiku (4. 5.).

Odtud se skupina, kterou vedl kapitán Fitz Roy a kde nechyběl Ch. Darwin, vrátila k Beaglu a po důkladných přípravách na Falklandech vyplula celá výprava koncem května 1834 do Magalhãesovy úžiny. Po krátkém zastavení v Zátoce hladu proplula do Tichého oceánu (10. 6.) a podél pobřeží Chile zamířila do Valparaísa (23. 7.). Přestávku v plavbě využil Darwin k výpravám na kontinent – dostal se do Santiaga (27. 8.) a navštívil měděné doly v předhůří Kordiller.

10. listopadu 1834 pokračovala britská expedice v plavbě. Vydala se k ostrovu Chiloe, souostroví Chonos a k chilskému poloostrovu Tres Montes. Ze zátoky San Carlos (na Chiloe) pozoroval Darwin výbuch sopky Osorno. Na počátku února 1835 zamířila loď Beagle k severu do přístavů Valdivia a Talcahuano a do města Concepción. Se zvláštními pocity popsal Ch. Darwin účinky zemětřesení, které tehdy Angličané prožili.

Znovu dopluli do Valparaísa (11. 3.) a Darwin pokračoval v poznávání chilského vnitrozemí. Vydal se přes horské hřbety do Santiaga a průsmykem Portillo do Mendozy. Průsmykem Uspallala se pak vrátil do Valparaísa. Další cestu podnikl od konce dubna 1835 severním směrem – do Quilloty a podél pobřeží do přístavu Coquimbo, do vnitrozemského města Vallenar a do Copaipó. Nastoupil na Beagle a s ním se dostal do Iquique a do peruánského přístavu Callao (19. 7.).

O dva měsíce později přistála jeho loď na ostrově Chatham v Galapágách (17. 9.). Angličané je podrobně probádali a Darwin si pozorně všímal geologických zvláštností těchto bizarních sopečných ostrovů a podrobně popsal faunu, kterou na nich pozoroval.

 

V Austrálii a Oceánii

Od Galapág zamířila loď Beagle Pacifikem na Tahiti (15. 11.) a na Nový Zéland (19. 12.), kde mezi pokřtěnými Maory v blízkosti pozdějšího Aucklandu prožili angličtí námořníci Vánoce. Na Nový rok již byla britská loď na cestě do Sydney, kde přistála 12. ledna 1836. Darwin využil delší zastávky u australského pobřeží k cestě do vnitrozemí.

Dojel do Bathurstu a k Modrým horám. Všímal si pozorně prudkého úbytku původních obyvatel pátého kontinentu: Kamkoli vkročí Evropan, jako by původní obyvatelstvo pronásledovala smrt. Ať pohlédneme na širé prostory Severní i Jižní Ameriky, na Polynésii, mys Dobré naděje či Austrálii, všude vidíme stejné výsledky, konstatoval autor vývojové teorie a vyslovil myšlenku, že rozdílné rasy člověka na sebe působí zřejmě stejně jako rozdílné druhy zvířat: silnější vždy potlačí slabšího. Jak smutně znělo, když nám krásní, životaplní domorodci na Novém Zélandě říkali, že dobře vědí, že není souzeno, aby jejich země náležela jejich dětem.

Plavba lodi Beagle pokračovala na van Diemenovu zemi (Tasmánii) a 30. ledna přistáli Angličané v Hobartu. Po týdnu vypluli severním směrem ke Kokosovým ostrovům v Indickém oceánu, kam dorazili 1. dubna 1836. Darwin se společně s kapitánem Fitz Royem zabýval otázkou původu korálových ostrovů a vydané deníky obsahují popis i nákresy korálových atolů. Svá pozorování shrnul Darwin v knize Korálové útvary (1842).

Od Kokosových ostrovů pokračovala plavba britské expedice na obdivovaný ostrov Mauritius (29. 4.) a po několikadenní zastávce kolem mysu Dobré naděje k ostrovu Svaté Heleny (8. 7.), který Darwin zkoumal především po stránce geologické podobně jako ostrov Ascension, kde se Beagle při své plavbě kolem světa zastavil (19. 7.).

 

Cesta domů

Znovu se Angličané přeplavili přes Atlantik do brazilské Bahíe, aby dokončili některá ze svých měření. Nepříznivý vítr je zanesl do Pernambuca, nynějšího Recife (6. 8.), a teprve 19. srpna opustili Brazílii. Přes Atlantik zamířili na Kapverdské ostrovy a 2. října 1836 přistála loď Beagle po téměř pěti letech v anglickém přístavu Falmouth. ... výprava přinesla mi tolik hluboké radosti, že mohu doporučit každému přírodovědci, aby využil každé příležitosti a vydal se na cestu po souši, má-li takové možnosti, anebo na dlouhou plavbu po moři.

Na základě pozorování, která Darwin prováděl při své cestě kolem světa, vzniklo dílo O původu druhů. Začal na něm pracovat v roce 1838 a první nástin vývojové teorie, kterou v něm vyložil, vznikl v roce 1842. Knižní vydání Darwinova díla se objevilo v listopadu 1859.

Cestopisné zážitky shrnul Charles Darwin do čtyř svazků, které vyšly poprvé v roce 1839 jako součást oficiální zprávy kapitánů Kinga a Fitz Roye s dlouhým názvem Zpráva o plavbách lodí Jeho Veličenstva Adventure a Beagle v letech 1826 až 1836, popisující jejich průzkum jižních břehů Jižní Ameriky a plavbu Beaglu kolem světa. Darwinovo vyprávění si získalo největší popularitu a při třetím vydání v roce 1860 již dostalo název Přírodovědcova cesta kolem světa. V češtině vyšla poprvé v roce 1912, o dva roky dříve než základní dílo Charlese Darwina O původu druhů (1914). Znovu vyšla česky v roce 1955 a 1959. Několika vydání se dočkal i Darwinův Vlastní životopis (1914, 1947, 1950, 1951). Jeho první české vydání v Ottově Světové knihovně provázel rozsáhlejší komentář biologa Bohumila Němce.

Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.


02.11.2011, Jiří Martínek


Diskuse


chrisuleX
chrisuleX
děkuji. dost mi to pomohlo xD.
17. 02. 2014, 09:55:59

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

CESTOVATELSKÝ TWEET

Nikdy neříkej, že něco nejde. Musíš jen chtít a jít si za tím.
Sponzorováno