HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

CESTOVATELÉ

POSLEDNÍ DISKUSE

René August Caillié - tam i zpět do Timbuktu

Syn francouzského pekaře toužil po dobrodružství z knih. Už v sedmnácti letech se dostal do Afriky a po tři sta letech jako první Evropan vkročil do Timbuktu. Jeho nedostatečné vzdělání, ale zabránilo hlubšímu poznání Afriky.



CAILLIÉ René August (též Caillé) (* 19. 9. 1799, Mauzé-sur-le-Mignon, Poitou, Francie, † 8. 5. 1838, La Badére, Francie) – francouzský cestovatel

První Evropan, kterému se nejen podařilo proniknout do tajemného Timbuktu, ale také se z něj vrátit, se do Afriky dostal už jako sedmnáctiletý mladík. Bohužel nikdy neabsolvoval žádné vyšší školy, což poněkud snížilo kvalitu jeho výzkumů; touhu po objevování v tomto synu pekaře ze západní Francie vzbudila četba dobrodružné literatury, zejména Robinsona Crusoe.

Caillié nejprve žil v Senegalu, pak na karibském ostrově Guadeloupe, ale brzy se vrátil do Afriky a roku 1819 se účastnil Grayovy výpravy proti toku řeky Senegal. Po kratším pobytu ve Francii se na černý kontinent znovu vrátil roku 1824. Nejprve žil v senegalském St. Louis, později ve Freetownu (Sierra Leone). Během tří let se naučil arabsky a podařilo se mu ušetřit dost peněz, aby si mohl splnit svůj sen – podniknout velkou výzkumnou výpravu.

 

Velká výzkumná cesta

V dubnu 1827 vyrazil z Freetownu k severovýchodu s cílem spatřit záhadné Timbuktu, o kterém bylo mnoho známo a slyšeno, ale žádný Evropan je za posledních 300 let neviděl (kromě Lainga, který byl ale roku 1826 poblíž Timbuktu zabit). Caillié překročil dosud takřka neznámou vysočinu Futa Djalon, aby následně dosáhl horního toku řeky Niger poblíž Kurussy.

Během další cesty onemocněl a na pět měsíců se musel zastavit, jak on sám píše, pod pohořím Kong (jeho existenci vyvrátil až Binger na konci 19. století). Dále sledoval směrem k severovýchodu tok Nigeru. V lednu 1828 navštívil proslavené obchodní středisko Djenné s jeho velkou hliněnou mešitou. Tam se rozhodl k cestě po řece, nasedl na loď a po téměř ročním putování se skutečně 20. dubna 1828 dostal do vysněného cíle.

Bájné Timbuktu ale Cailliého (vydával se za Egypťana, který se vrací z francouzského zajetí) zklamalo, když po zlatých palácích a kvetoucích zahradách nebylo ani stopy. Již po dvoutýdenním odpočinku se rozhodl k odchodu a připojil se k marocké karavaně, která přes Arawán překročila Saharu.

Domů do Francie se dostal přes Fés (12. 8. 1828) a Tanger (Tandžu). Po návratu sice pařížská geografická společnost Cailliému vyplatila odměnu, která mu jako prvnímu návštěvníku Timbuktu náležela, byl honorován řádem Čestné legie a obdržel doživotní rentu, ale jeho výzkumy (publikované pod názvem Journal d’un voyage á Temboctou et á Jenné dans l’Afrique Centrale, 3 svazky, 1830) byly ostře zkritizovány. Vědecké úrovně skutečně Cailliého zápisky nedosáhly, pro poznání západní Afriky učinil ale mnohem víc, než většina jeho kritiků.

Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.


26.10.2011, Jiří Martínek


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Jsou to právě tak malé věci, jako sundat si boty, když je všichni ostatní mají na nohou, které nám dávají svobodu.
Sponzorováno