HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

CESTOVATELÉ

POSLEDNÍ DISKUSE

William Bligh - kapitán lodi Bounty

Bligh se proslavil zejména svou neúspěšnou cestou do Západní Indie. Jeho posádka se vzbouřila a on se ocitl jen s pár věrnými ve člunech na otevřeném moři. Kapitán si ale dokázal poradit a po strastiplné cestě se vrátil zpět do Anglie, kde žádal potrestání vzbouřenců.



William BlighWilliam Bligh

BLIGH William (* 9. 9. 1754, Tyntan, Cornwall, Anglie, † 7. 12. 1817, Londýn, Anglie) – anglický mořeplavec

 

Vidím dosud pana Blighe, jak kráčí svým širokým krokem po palubě, ruce založené na zádech a své odulé rty našpulené, jako by se chystal hvízdat. Kapitánský kord se mu bimbá po boku a třírohý klobouk sedí pevně až v polovině čela a dodává jeho masité tváři zlověstný výraz. Bounty se v silném větru mohutně kolébá a její ráhnoví sténá a hvízdá. Pan Fletcher Christian, pověřený velením lodi, stojí jen v košili na přední palubě a pozoruje vzdouvající se moře. Neví, že se kapitán k němu přiblížil, nezpozoroval jej zatím, a tím méně tedy ví o tom, že kapitánova tvář je brunátná hněvem.

Dobrodružné romány (citát pochází z knihy Vítězslava Kocourka Vzpoura na lodi Bounty, která byla určena mladým českým čtenářům) a filmová díla o vzpouře na lodi Bounty vytvořila o kapitánovi W. Blighovi představu jako o přísném a nepoddajném důstojníkovi, bezohledně postupujícím za splněním svěřeného úkolu.

17. srpna 1787 pověřila britská Ad­miralita někdejšího palubního mistra z Cookovy lodi Resolution (1776–79), aby ze souostroví Tahiti přivezl do Západní Indie sazenice chlebovníku. Loď Bounty (Štědrost) vyplula koncem prosince 1787 z Anglie a zamířila ke Kanárským ostrovům (5. 1. 1788) a k Jižní Americe.

Bouřlivé počasí zvrátilo původní kapitánův úmysl plout kolem mysu Horn do Pacifiku a Bounty se proto vydala k mysu Dobré naděje (22. 4.). Po nutných opravách zamířila Indickým oceánem k jihu Nového Holandska (Austrálie), k Van Diemenově zemi (Tasmánii) a k Novému Zélandu. Cestou (19. 9.) objevili členové její posádky skupinu drobných ostrůvků, které dostaly jméno Bounty. Koncem října 1788 přistála Blighova loď u jednoho z ostrovů Tahiti (Otaheite).

 

Na volném moři ve člunu

Pobyt na Tahiti vyvolal v námořnících, okouzlených krásou přírody a poddajností zdejších žen, odpor k disciplíně prosazované nesmlouvavým Blighem. Na lodi pak vypukla 28. dubna 1789 vzpoura, kterou vedl poručík Fletcher Christian. Přemoženého Bligha posadili vzbouření námořníci s osmnácti jeho společníky a jistým dílem zásob na malý člun a vypustili na volné moře.

Většina vzbouřenců pak odplula s tahitskými ženami na neobydlený ostrov Pitcairn, kde se usadili. Přestože jich velká část na nepříliš pohostinném ostrůvku zahynula, potomci jednoho z nich – Alexandra Smithe (přejmenovaného na Johna Adamse) – dodnes žijí na Pitcairnu a také na Norfolku (v Korálovém moři).

Přetížený člun s Blighem a jeho věrnými se po týdnu plavby dostal k Fidžijským ostrovům (6. 5.) a 28. května se přiblížil k Velké útesové bariéře u pobřeží Austrálie, když cestou jeho posádka objevila některé z ostrovů Nových Hebrid. Osobní statečností překonal Bligh další pokus o vzpouru (31. 5.) a úspěšně protáhl malý člun podél Queenslandu do Torresovy úžiny a přes Arafurské moře k ostrovu Timor (12. 6.). Po cestě delší než 3 600 námořních mil se dostal do přístavu Kupangu, kde Bligh zakoupil menší loď Resource a přes Batávii (Jakartu) se 13. března 1790 spolu s dalšími jedenácti muži, kteří spolu s ním byli vysazeni z Bounty, dostal do Anglie.

 

Chytání vzbouřenců

Žádal potrestání vzbouřenců a po procesu, který se odehrál v roce 1790, vyslala Admiralita do Tichého oceánu fregatu Pandora, jejíž velitel, kapitán Edwards, dostal rozkaz pochytat vzbouřené námořníkyBounty. V březnu 1791 připlul na Tahiti a čtrnáct chycených vzbouřenců uvěznil v podpalubí Pandory.

Při hledání dalších členů posádky z Bounty prozkoumal Samojské a Společenské ostrovy i jižní pobřeží Nové Guineje. Zamířil k Velké útesové bariéře, kde 20. srpna 1791 Pandora ztroskotala. Na malých člunech se s obtížemi dostali Edwardsovi námořníci a jejich zajatci k ostrovu Escape Key a pokračovali k Timoru. Nizozemská loď dopravila trosečníky do Batávie a odtud se dostali i se zajatci do Evropy. V roce 1792 pak britský tribunál soudil deset vzbouřenců z Bounty.

Jako rehabilitaci mohl W. Bligh cítit skutečnost, že mu Admiralita v roce 1791 svěřila dvě lodi, které se měly znovu pokusit o dopravu sazenic chlebovníku na Jamajku. Splnil tentokrát bez potíží svůj úkol. Během plavby objevili britští mořeplavci pod Blighovým velením ostrovy Viti Levu, Kora Jasawa v souostroví Fidži a několik ostrůvků v Banksově souostroví v Torresově úžině.

Velmi rychle postupoval pak W. Bligh po služebním žebříčku, až dosáhl hodnosti admirála. V roce 1805 se stal guvernérem Nového Jižního Walesu. Tvrdost a neústupnost někdejšího kapitána z Bounty však narážela na odpor australských kolonistů, ten přerostl ve vzbouření a neoblíbený guvernér musel v roce 1810 odejít. Vrátil se do Anglie, kde dožíval na svém venkovském statku.

Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.


21.10.2011, Jiří Martínek


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Zase chytam wifi nekde v p....i sveta, abych napsal ze ziju :).
Sponzorováno