HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Festival OBZORY Pádler.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

CESTOVATELÉ

POSLEDNÍ DISKUSE

Charles Tilston Beke - tvrdohlavý kartograf

Angličan Beke je znám nejen svými cestami, ale bohužel i snahou za každou cenu prosazovat své teorie. Ty se po jeho smrti ukázaly jako nesprávné.



BEKE Charles Tilston (* 10. 10. 1800, Stepney, Middlesex, Anglie, † 31. 7. 1874, Londýn, Anglie) – anglický ­geograf a cestovatel

Charles Beke je dnes v dějinách geografie znám spíše jako nadšený propagátor řady nesprávných teorií, nicméně se jedná také o významného cestovatele. Své výzkumné cesty podnikl v roce 1837, kdy pobýval v Palestině; barometricky určil nadmořskou výšku Mrtvého moře a stanovil, že se jedná skutečně o nejhlubší proláklinu na celé planetě, a 1840–43, když z pověření Královské zeměpisné společnosti mapoval v oblasti severní Etiopie.

Tehdy Beke vyrazil z eritrejského přístavu Tadžura a při postupu k západu objevil slané jezero Assal, ležící pod úrovní hladiny moře. Odtud vystoupal na Etiopskou vysočinu, kde důkladně prozkoumal provincii Godžam. Ověřil zde mj. polohu pramenů Nilu, potvrdil přesnost Bruceových zpráv, ale správně přisoudil prioritu objevu Paezovi, a soustředil se na určení rozvodí mezi Modrým Nilem a řekou Awaš.

Beke také provedl dlouhou řadu astronomických a barometrických měření, jež vytvořila (spolu s výsledky francouzských expedic Théophila Lefèbvra a P. Ferrého, kteří působili v severní Etiopii současně s ním) základ pro přesný geografický obraz Etiopie a okolních zemí. Do Evropy se vrátil „klasickou“ severní cestou přes provincii Tigre a přístav v Massawě.

 

Otec mylných teorií

Po návratu do Londýna (1843) se Ch. T. Beke stal významnou autoritou při posuzování geografických výzkumů ve vnitřní Africe, čím dál více se ale stával kabinetním vědcem bez reálné zkušenosti. Neváhal mj. odsoudit měření bratří Abbadiů a prohlásil jejich výzkumy za nedostatečné, jejich cestu do Kaffy pak přímo za lež. Na přelomu 50. a 60. let pak Beke vystupoval jako přední odborník na otázku pramenů Nilu. Nejprve předpokládal polohu pramenů v záhadných Měsíčních horách asi na 2° jižní šířky. Ve svém fundamentálním díle The Sources of Nile (Prameny Nilu, Londýn 1860) pak prohlásil za místo, odkud vytéká Nil, jezero Tanganjika (v souhlase s Burtonem) a odmítal se tvrdošíjně této teorie vzdát.

Když v roce 1863 tuto otázku rozřešil Speke a po něm Baker, modifikoval Beke své myšlenky: Nil, který objevil Speke, je jen přítokem afrického veletoku. Hlavním zdrojem Nilu jsou řeky, tekoucí více ze západu – jednak výtok jezera Tanganjika, dále Lualaba a nejvýznamnějším z nich je Kasai (sic!), která podle zpráv Magyára teče do velkého jezera, totožného s obrovským Albertovým jezerem, jež objevili manželé Bakerovi. Zmapování Konga a úplného zamítnutí své teorie Stanleyho výpravou se Beke (naštěstí) nedožil.

Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.


21.10.2011, Jiří Martínek


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Co můžeš procestovat dnes, neodkládej na zítra!
Sponzorováno