HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

CESTOVATELÉ

POSLEDNÍ DISKUSE

Henrich von Barth - vědec v Africe

Němec Barth podnikl první opravdu vědeckou expedici do Afriky. Zůstal tam téměř pět let a za své poznatky získal nemalé uznání a profesorský titul.



BARTH Heinrich von (* 16. 2. 1821, Hamburk, Německo, † 25. 11. 1865, Berlín, Německo) – německý cestovatel, badatel v centrální Africe

Heinrich Barth nebyl dobrodruhem jako řada jeho kolegů, zkoumajících černý kontinent, ani důstojníkem některé koloniální armády. Barth byl jedním z prvních vědců, kteří položili základ odbornému výzkumu Afriky. Právě proto mu patří jedno z nejpřednějších míst mezi světovými cestovateli.

Barth vystudoval v Berlíně historii, geografii a etnografii. V letech 1845–47 podnikl velkou cestu do severní Afriky, kterou procestoval od Maroka až po Egypt, a pokračoval přes Blízký východMalou Asii. Při této cestě se naučil arabsky, seznámil se s islámem a s reá­liemi oblastí, v nichž, jak doufal, bude moci provádět výzkumné cesty. Po návratu sice krátce působil jako docent v Berlíně, ale jeho touha po objevování byla brzy naplněna.

 

Vědecká expedice do Afriky

Roku 1849 byl Barth doporučen za člena britské expedice k výzkumu centrální Afriky. Jejím velitelem byl jmenován James Richardson (1809–1851), který už měl africké zkušenosti z cesty, při níž v letech 1845–46 procestoval Libyi až po Murzúk. Barth byl pověřen odbornými měřeními, stejně jako třetí člen expedice, německý geolog Adolf Overweg (1822–1852). Příprava expedice se protáhla na téměř rok, z Tripolisu vyrazili všichni tři muži až v březnu 1850 k jihu, přes kamenitou poušť Hammada al-Hamra do Murzúku. Cílem expedice bylo především získat dostatek informací o islámských státech ve střední Africe, o nichž byly poslední relevantní informace od Clappertona a Denhama.

Z Murzúku se trojice badatelů vydala rovněž neznámou cestou k jihozápadu, přes Ghát do pohoří Aïr. V této oblasti objevil Barth skalní kresby (v jiné oblasti – v Tassili – je proslavil André Lhote). Přes tuaréžské státy v této oblasti se dostali na hranice sultanátu Bornu (v dnešní severovýchodní Nigérii), kde se rozešli: Richardson šel nejkratší cestou k jihovýchodu na bornuské hlavní město Kúku, ale cestou, ve vesnici Ngurutua, 3. března 1851 zemřel.

Overweg postupoval k severovýchodu na Zinder a odtud do Kúky, zatímco Barth zvolil jihozápadní cestu a přes KatsinuKano se rovněž dostal do sídla bornuského sultána. Tam se v květnu opět setkal s Overwegem přesně v duchu instrukcí, které mu před cestou dala Královská zeměpisná společnost.

Sultán v Bornu přijal oba německé badatele v britských službách velmi vlídně a umožnil jim cestování po celé své říši. Zatímco Overweg se věnoval stu­diím v okolí Kúky, Barth se sám vypravil k jihu do státu Adamawa. Během letních měsíců roku 1851 tak jako ­první Evropan dorazil od severu k řece Benue (srov. ÚLander) a navštívil i její hlavní město Jolu. V říjnu téhož roku už byl zpátky v Kúce a spolu se svým mladším kolegou zamířil k Čadskému jezeru, jehož severozápadní část podrobně zmapovali. Na přelomu let 1851–52 pak využi­li nabídku bornuského sultána a spolu s jeho armádou se vydali na otrokářskou výpravu do povodí řeky Logone.

 

Poslední přeživší v muslimském převleku

V březnu 1852 (zatímco Overweg se dále věnoval jezeru) Barth podnikl druhou ze svých cest, směrem na jihovýchod od jezera, a navštívil stát Bagirmi, ležící na řece Chari (Šari). Kromě přesných informací o tomto státě také přinesl nejasné informace o velké řece, tekoucí v této oblasti směrem k západu a nesouvisející s Šari. (Šlo o Ubangi, o které v Barthově době neměl nikdo ani ponětí.) Do Kúky se vrátil v srpnu. Právě včas, aby se setkal s těžce nemocným Overwegem, který několik dní nato zemřel.

Většině badatelů už by tyto objevy stačily, ale nikoli Barthovi. Poslal po karavaně zprávu o svých dosavadních měřeních i o smrti svých druhů. V převlečení za muslima (pod jménem Abd al-Karím) vyšel koncem roku 1852 k západu. Přes Katsinu a Sokoto došel v červnu příštího roku k Nigeru (veletok spatřil u města Sáj) a suchým pohořím Bandiagara pokračoval k západu. Zkrátil si tak cestu obloukem Nigeru a 7. září 1853, jako třetí Evropan v moderní době (po Laingovi a ÚCailliém) došel do bájného Timbuktu.

Abd al-Karím měl i v tomto městě štěstí. Místní vládce al-Bakkáí ho vzal do své ochrany a celkem sedm měsíců (navíc v době, kdy je ve východním Mali období sucha) strávil v klidu a stínu v Timbuktu. V archivech tohoto města se mu otevřely doslova poklady – myšleno ve vědeckém slova smyslu.

Barth sestavil poměrně podrobnou mapu širokého okolí Timbuktu a sebral množství etnografických, geografických i historických informací. V dubnu 1854 se pak vydal na zpáteční cestu podél toku Nigeru až téměř k Sokotu a opět přes Katsinu a Kano do Kúky. Nedaleko od tohoto města se setkal s Vogelem, který mu byl vyslán na pomoc. (Vogel byl tímto setkáním překvapen – podle mylné zprávy se domníval, že Barth je již mrtev.)

 

Po pětašedesáti měsících opět doma

Suché měsíce na přelomu let 1854–55 přežil Barth opět v Kúce. A zatímco Vogel pokračoval dále ve výzkumech, ­Barth se v březnu 1855 přidal ke karavaně jdoucí na sever a přes Bilmu a Murzúk, již známou cestou, došel do Tripolisu. V srpnu 1855 pak po pětašedesáti měsících ukončil svou africkou cestu, která patřila k dosud nejvýznamnějším počinům při průzkumu afrického vnitrozemí.

Po návratu z černé Afriky, vyznamenán téměř všemi evropskými zeměpisnými společnostmi, se Heinrich Barth vrátil na berlínskou univerzitu a roku 1863 byl jmenován jejím profesorem. Jeho dílo Travels and Discoveries in North and Central Africa o pěti svazcích, vydané souběžně anglicky i německy, se stalo klasikou mezi světovou geografickou literaturou a Barth se jako neochvějná autorita v afrických otázkách vyjadřoval k dlouhé řadě geografických problémů (mj. k pramenům Nilu). Žádnou větší cestu již ale nepodnikl a nedlouho poté, v listopadu 1865, podlehl následkům chorob, které prodělal při svých cestách.

Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.


17.10.2011, Jiří Martínek


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Těsně před smrtí se Vám promítne celý život, tak ať ta podívaná stojí za to – Cestujte!
Sponzorováno