HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Festival OBZORY Pádler.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

CESTOVATELÉ

POSLEDNÍ DISKUSE

Pjotr Fjodorovič Anžu - ruský polárník

Admiralita vyslala Anžu najít nové dopravní cesty na Sibiři a Aljašce. Se svou výpravou se dostal až za Kamenný mys, kde mu moře zabránilo v dalších průzkumech.



ANŽU Pjotr Fjodorovič (* 15./26. 12. 1796, Vyšnij Voločok, Tverská gubernie, Rusko, † 12./24. 12. 1869, Kronštadt, Rusko) – ruský námořní velitel a polární badatel

Rozlehlost carské říše, zahrnující území na východě Evropy a přes Ural na Sibiř Dálný východ, a v první polovině 19. století i Aljašku, potřebovala vhodné dopravní cesty. Ruští mořeplavci (případně cizinci v carských službách) nepřestávali hledat možnosti a způsoby, jak obeplout severní pobřeží říše a vyhledat severní námořní cestu. Do počátku 19. století však Severní ledový oceán tvořil na námořních mapách velkou bílou plochu.

Do nepoznaných končin polárního moře vyplula počátkem dubna 1820 expedice, jejímž vedením pověřila Admiralita potomka francouzských hugenotů P. F. Anžu. Základnou jeho expedice se stal Usť-Jansk (v ústí sibiřské řeky Jany). Po komplikovaných přípravách se v březnu 1821 vydali účastníci výpravy na saních tažených psím či sobím spřežením ke Stolbovému ostrovu, ke Kotělnému Faddějovu ostrovu. Odtud zamířili na Novou Sibiř, ale sněžná slepota, která ruské polárníky postihla, spolu s tenčícími se zásobami donutily výpravu k návratu.

 

Z lodí na koně a sáně

V létě 1821 procestoval P. F. Anžu na koních pobřeží mezi řekami Janou Indigirkou. Admiralitě mohl vůdce výpravy poslat zprávu, že v blízkosti Novosibiřského souostroví není rozsáhlejší pevnina. Vládce Sibiře gubernátor M. M. Speranskij trval na tom, aby expedice pokračovala. Anžu vyslal na jaře 1822 další skupiny na průzkum pobřeží mezi řekami Janou a Oleňkem a znovu na Novosibiřské ostrovy.

Pod Anžuovým vedením zamířily počátkem března 1822 expediční saně k mysu Svjatyj nos a na Velký Ljachovův a Malý Ljachovův ostrov. Anžu přejel na Faddějův ostrov a pronikl na jeho severovýchodní pobřeží (mys Berežného). Náhlá změna počasí, která přinesla prudkou bouři, spolu s tenkým ledem zabránila Anžuovi v dalším hledání pevniny na severu. Přešel se svými druhy na ostrovy Kotělnyj, Faddějův a Novou Sibiř. Dostali se až za Kamenný mys, kde začínalo volné moře bez ledové pokrývky.

Za jarního tání se Anžuova skupina vracela k pobřeží Sibiře. Dostala se k ústí řeky Krestovoj a do osady Pochodsk, kde se potkala s výpravou, kterou vedl F. P. Wrangel. Společně putovali do Kolymska. Na příkaz Admirality pokračoval P. F. Anžu, proti vlastní vůli, na jaře 1823 v průzkumu Ljachovových ostrovů, ale tenký led mu nedovolil pokračovat z Kotělného ostrova dál na sever. Vrátil se do Usť-Janska a v dubnu 1823 ukončil činnost expedice.

Po návratu do Sankt Petěrburgu (1824) se P. F. Anžu zúčastnil vojenské a vědecké expedice do oblasti mezi Kaspickým mořemAralským jezerem, kde prováděl měření atmosférického tlaku. Vyznamenal se jako velitel dělostřelectva na lodi Gangut v námořní bitvě u Navarina (1827); roku 1844 se stal velitelem Kronštadtu a 1866 dosáhl admirálské hodnosti. 

Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.


16.10.2011, Jiří Martínek


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Cestujeme, abychom zjistili, kam opravdu patříme.
Sponzorováno