HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

CESTOVATELÉ

POSLEDNÍ DISKUSE

Carl Johann Andersson - Švéd v Africe

Švéd Andersson se zasloužil o poznání Afriky. Nejvíce prozkoumal oblast Namibie, kde také potvrdil Livingstonův objev jezera Ngami.



ANDERSSON Carl Johann (* 4. 3. 1827, Elfdalen, Švédsko, † 5. 7. 1867, Namibie) – švédský přírodovědec a cestovatel

Nadšený zoolog C. J. Andersson se po studiích na univerzitě v Lundu ve třiadvaceti letech poprvé objevil v jihozápadní Africe. Inspirován cestami J. E. Alexandra of Westerton a dalších cestovatelů se rozhodl svůj život zasvětit výzkumům černého kontinentu. Spolu se spisovatelem Francisem Galtonem (1822–1911) se v roce 1850 vylodil ve Velrybí zátoce (Walvis Bay) s ambiciózním cílem rozřešit záhadu jezera Ngami.

Toto jezero objevil roku 1849 Livingstone, došel k němu ale z východní strany (z dnešní Botswany) a poloha jezera byla poněkud nejistá. Proto Andersson a Galton vyrazili v září 1850 k východu podél řeky Swakop k německé misionářské stanici Ochimbingwe, z níž se vydali na několik menších výzkumných výprav do pohoří Erongo. Ze základny (v dnešní střední Namibii) zamířili oba výzkumníci na sever, zemí Damarů (Hererů) k dvoutisícovým horám Omatako a odtud k severozápadu do pánve Etosha. Sem se dostali jako první Evropané vůbec a zjistili, že je bezodtoká a v období dešťů se její nejnižší část mění v mělké jezero.

Andersson a Galton se rozhodli jít ještě dále k severu až severozápadu, s cílem dosáhnout řeky Kunene, ale nedostatek vody a zásob je donutil k návratu. Nejsevernější bod jejich cesty přitom ležel od hledaného toku jen několik dní cesty... Oba badatelé se ale raději vrátili a při cestě, směřované nyní trochu západněji, objevili ještě suché horní koryto řeky Omaruru. Do Velrybí zátoky se vrátili v prosinci 1851 a po vánočních svátcích Galton odjel do Evropy, zatímco Andersson chtěl pokračovat ve výzkumech.

Aby si zajistil peníze na další cestu, nakoupil Andersson v Damaralandu (střední Namibie) velké stádo dobytka a hnal je na jih Namaqalandem, přičemž prošel jinou trasou než Alexander. Dobytek prodal s velkým ziskem v Kapsku a utržené peníze mu umožnily nakoupit proviant a ostatní potřeby na cestu. Jezero Ngami stále lákalo...

 

Druhý pokus nalézt jezero Ngami

Lodí se Andersson z Kapského města opět dopravil do Walvis Bay a vyrazil proti toku řeky Swakop k východu. Tentokrát držel stále východní směr trasy a výprava z let 1852–53 byla korunována úspěchem. Andersson šťastně dosáhl jezera Ngami, které celé obeplul na loďce, pořídil jeho první mapu a prozkoumal také jeho největší přítok, řeku Nhabe.

Na cestě (stejně jako předtím spolu s Galtonem) provedl dlouhou řadu astronomických i výškopisných měření a dělal etnografický a především zoologický průzkum. Andersson se v roce 1853 vrátil zpět přibližně stejnou cestou (tedy přes dnešní severozápadní Botswanu a střední Namibii). Z Walvis Bay se na jaře 1854 vrátil do Londýna, kde zpracoval bohaté sbírky ze svých cest a vydal mohutný spis Lake Ngami, v němž zároveň popsal i první cestu do pánve Etosha a doplnil tak Galtonův cestopis vydaný již dva roky předtím.

V roce 1854 vystřídal Anderssona v jihozápadní Africe jeho krajan, Johann August Wahlberg, který spolu s lovcem Frederickem Greenem zopakoval Anderssonovu cestu a navázal na jeho výzkumy na severozápad od jezera Ngami. Z Afriky se Wahlberg již nevrátil – na zpáteční cestě k moři jej (v březnu 1856) udupal raněný slon.

 

Téměř osudová výprava

Po čtyřech letech se Andersson znovu vrátil do jižní Afriky, tentokrát s cílem prokoumat dosud nezmapované území mezi Angolou a jezerem Ngami. První pokus (roku 1858) se mu nezdařil: z údolí Swakopu vyrazil k severovýchodu přes území Damarů k suché, pouštní planině Kaukau, ale nedostatek vody jej donutil na 19° jižní šířky k návratu. Nicméně se nevzdal a v lednu 1859 vyrazil na novou cestu. Opět přes oblast Kaukau dorazil k velké řece, kterou ale nebylo hledané Kunene, nýbrž jiná africká řeka – Okavango (Cuango). Zde Andersson i jeho afričtí druhové onemocněli a než chorobu překonali, skončilo období dešťů, čímž se cesta zpět stala prakticky nemožnou...

Z kritické situace naštěstí vysvobodila Anderssona záchranná výprava, vedená zkušeným Greenem, s nímž se pak také švédský botanik navrátil do Walvis Bay. Ještě na konci roku 1859 se Švéd vrátil do Londýna, kde zpracoval své výsledky (vydal je v knize s prostým názvem The Okawango River, 1861). O něco později se znovu usadil v Africe jako obchodník se slonovinou.

K řece Kunene se dostali až roku 1864 anglický lovec Smets a o rok později i Frederick Green (první přes oblast Kalahari, druhý ze země Ovambů, tedy téměř trasou Anderssona a Galtona z roku 1851). Roku 1866 se znovu do Namibie vrátil i Andersson. Přes oblast Kaukau se mu podařilo dostat ke Kunene, ale na zpáteční cestě onemocněl úplavicí a v červenci 1867 zemřel v zemi, o jejíž poznání se tolik zasloužil.

Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.


16.10.2011, Jiří Martínek


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Cestovaním zistíte, ako sa každý mýli v názore na iné krajiny....A