HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Festival OBZORY Pádler.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

CESTOVATELÉ

POSLEDNÍ DISKUSE

František Josef Studnička

(* 27. 6. 1836 Janov u Soběslavi, † 21. 2. 1903 Praha) – český matematik a geograf




František Josef Studnička vystudoval gymnázium v Jindřichově Hradci a filozofickou fakultu ve Vídni (1861). Složil státní zkoušky a na dva roky se stal suplujícím profesorem matematiky, fyziky a těsnopisu na gymnáziu v Českých Budějovicích. Brzy přešel do Prahy, nejprve na polytechniku (1866 se stal řádným profesorem), od roku 1871 pak přednášel na Karlo-Ferdinandově univerzitě. Po jejím rozdělení (1882) přestoupil na českou část a vybudoval zde matematický seminář, hned v akademickém roce 1882–83 byl děkanem filozofické fakulty a pro rok 1888–89 se stal rektorem české univerzity. Aktivně se účastnil práce celé řady spolků, např. Jednoty pro povzbuzení průmyslu, Matice české, Komitétu pro přírodovědný výzkum Čech apod. Česká společnost zeměvědná (předchůdce České geografické společnosti) jej zvolila za jednoho z prvních čestných členů už v roce svého založení (1894).

Ačkoliv dominantním oborem v Studničkově práci byla matematika – té se týkají také jeho nejvýznamnější práce (Základové vyšší matematiky, 3 sv., 1867-71; O nové poučce determinantní, 1880) – nevyhýbal se ani dalším vědám, fyzice, botanice, meteorologii a také geografii, především její fyzické části. Od roku 1872, kdy převzal vedení meteorologické sekce Komitétu pro přírodovědný výzkum Čech, Studnička začal usilovně budovat síť ombrometrických (srážkoměrných) stanic. Z původního počtu 11 lokalit se Studničkovi podařilo síť rozšířit na více jak 700 stanic, jejichž výsledky každoročně publikoval ve spisech Královské české společnosti nauk jako Výsledky dešťoměrného pozorování v Čechách za rok... Souhrnně je pak zpracoval v monografii Základové dešťopisu Království Českého (1886). Stál také u zrodu české hydrografie a vytvoření sítě stanic pro měření stavů a průtoků na českých řekách.

Vzhledem k tomu, že nejvýznamnější český geograf té doby, J. Palacký, nenapsal (a ani toho nebyl schopen) souhrnnou učebnici geografie, chopil se na přelomu 70. a 80. let 19. století i tohoto problému Studnička. V letech 1881–83 vydal třísvazkové kompendium Všeobecný zeměpis čili astronomická, matematická a fysikální geografie (Díl I: Zeměpis hvězdářský čili astronomický, díl II: Zeměpis měřický čili mathematický, díl III: Zeměpis přírodnický čili fysikální), první (a na dlouhou dobu jedinou) českou učebnici zeměpisu. Jednu z částí druhého dílu, věnovanou kartografii, také vydal samostatně pod názvem Kartografie čili nauka o zobrazení povrchu zemského (1901).

Studnička také proslul jako popularizátor vědy (Zábavné rozhledy hvězdářské, 1879, Až na konec světa, 1895), publikoval v desítkách našich a zahraničních časopisů. Psal také matematická a biografická hesla pro Riegrův i Ottův slovník naučný a významně se podílel na oslavách 300. výročí úmrtí Tychona Brahe, které se konaly v Praze roku 1901.

 

Encyklopedii českých cestovatelů vydalo nakladatelství Libri


19.08.2011, Jiří Martínek


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Cestování je takové, jací jsou lidé, se kterými cestujete.
Sponzorováno