HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

CESTOVATELÉ

POSLEDNÍ DISKUSE

Josef Wünsch, objevitel pramenu Tigridu

(* 29. 6. 1842 Rokycany, † 20. 11. 1907 Plzeň) – český cestovatel




 

Nyní jsme chtěli vyhledati prameny Tigridu. Tady je každý potok zkrátka ‚su‘ a velký potok ‚čaj‘. A v kurdském stanu, kde jsme si pochutnali na kyselém mléku, dozvěděli jsme se, že tu dole větší ‚čaj‘, totiž Tigris, teče. Sestoupili jsme do rokle a přišli jsme k tigridskému potoku, který s hukotem vyrazil z úzké skalní rokliny tři metry široký a půl metru hluboký. Táhli jsme nyní vzhůru po tigridské rokli asi tři hodiny. Byla to nejtvrdší práce, kterou jsem za svého života vykonal. Brzy klesli naši koně a my hluboko do sněhu zřícených lavin, z kterého jsme museli sebe i koně vyprostit. Dvakrát mě chtěli moji průvodci opustit, přece však táhli stále ještě se mnou... Teprve po třetí skutečně odešli a já jsem vystoupil až k mocnému sněžnému poli na svahu Sinurdagu, z něhož Tigris vyvěrá v síle jednoho metru... “ Psal se červen roku 1883 a Josef Wünsch objevil jeden z dlouho hledaných pramenů Tigridu.

 

Josef Wünsch - profesor a cestovatel

Muž, který rozřešil tajemství pramenů mezopotamských řek, vyrůstal v rodině koželuha. Gymnázium absolvoval v Rokycanech, v Plzni a v Praze, pokračoval pak na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity. Od roku 1867 učil na gymnáziích, nejprve krátce v Praze, poté suploval ve Slaném a rodných Rokycanech, konečně v letech 1872–86 na gymnáziu v Jičíně (mezi jeho žáky byl například pozdější spisovatel Karel Václav Rais). Právě do „jičínského období“ spadá většina Wünschových cest.

Cestování po Evropě

Od roku 1874 se každé prázdniny vydával na toulky po Evropě. První rok se vycestoval do Skandinávie, další rok do Alp, na Balkán a do Uher, v roce 1876 do Itálie, a aby spatřil Kartágo, přeplavil se až do Afriky. Na konci 70. let ještě jednou navštívil Balkánský poloostrov. Z cest vytěžil celou řadu črt a fejetonů, které souborně vydal ve čtyřech knihách – Po souši a po moři, Pompeje a Pompejané, Z blízka a z dáli a konečně Mimochodem.

Afrika i Asie

Wünsch ale plánoval dlouhou výzkumnou cestu do dalekých krajů. Zpočátku jej přitahovala Afrika, ale V. Náprstek ho od této cesty zrazoval a navrhl mu cestu do málo známých oblastí Arménie. Wünsch si opatřil finanční podporu bezmála 1000 zlatých. Odborné rady získal od berlínského profesora Heinricha Kieperta, kartograf a geodet R. Doudlebský ze Sternecku ho naučil terénnímu měření. Na jičínském gymnáziu si vyžádal roční dovolenou a na podzim roku 1881 vyrazil do světa.

25. 10. 1881 Wünsch odplul z Terstu. Cestou se zastavil na ostrově Korfu, přistál v egyptské Alexandrii a podél Nilu dojel vlakem do Káhiry. V Egyptě zůstal čtyři měsíce, neopomněl navštívit pyramidy v Gíze a sondoval možnost cest do vnitrozemí. V tom mu ale zabránilo Mahdího povstání v dnešním Súdánu, když však počátkem jara propukly protievropské nepokoje i v samotné Káhiře, 17. 3. 1882 Wünsch odjel do Palestiny. Tam navštívil všechna hlavní svatá místa.

Pokračoval přes Jaffu do Bejrútu, kde se setkal s německou archeologickou výpravou, s níž přes Iskanderun zamířil do vsi Kjachta na březích Eufratu. Odtud se archeologové vydali do Mezopotámie, zatímco Wünsch vyrazil dále k severu, do málo známých horských oblastí. Proti toku Eufratu se dostal do Malatye, a dále pak k východu na Charput a do oblasti Dersim mezi Západním a Východním Eufratem, jejíž mapy opravil.

Další cestu mu „naplánovali“ loupeživí Kurdové, kvůli kterým se nemohl přesunout k toku Západního Eufratu, a tak obrátil k východu. Prozkoumal oblast Ginž a 19. 7. 1882 se dostal do města Erzerum. S tamním ruským konzulem se vypravil k jezeru Van, které společně objeli. V Erzerumu Wünsch dostal telegrafický souhlas o prodloužení dovolené o další rok, načež se vydal k moři, do Trabzonu, odpočinout si. Odtud v prosinci 1882 odjel do Istanbulu, kde strávil zimu.

Na nové výzkumy se Wünsch vydal v dubnu 1883. Lodí vyplul z Istanbulu do ruského Batumi, přes Tbilisi a Jerevan se dostal do turecké Arménie a s vojenským doprovodem dorazil do města Van. Odtud si zamířil k perským hranicím k hoře Ašrut Daga, v níž byl vytesán klínový nápis, jejž Wünsch okopíroval (a roku 1886 spolu s vídeňským semitistou H. Müllerem publikoval). Nápis obsahoval záznam o obětech pro boha Chaldiho.

Další cesta zavedla gymnaziálního profesora k řece Böhtančaj, vlastně hornímu toku Východního Tigridu, jehož dva prameny během června 1883 objevil na firnovém poli Sinurdağ, ve výšce 3 170 metrů nad mořem (sám zjistil údaj asi o 500 metrů nižší) na úbočí 3 240 metrů vysoké hory Karamürük, kterou rovněž zdolal. Po toku řeky pokračoval až k soutoku se západním Tigridem, aby prozkoumal i druhou zdrojnici a hlavně tajemné jezero Golčük, odkud měly podle pověstí obě mezopotamské řeky vytékat.

Přes města Bitlis, Muš a Charput se Wünsch dostal do pohoří Taurus a dorazil k vytouženému jezeru, jehož výšku změřil asi na 1 500 metrů nad mořem. Určil, že přirozený podzemní výtok náleží k povodí Eufratu, zatímco povrchový, uměle vyhloubený, teče do Tigridu. Jičínský profesor tak rozřešil staletou záhadu jezera Golčük. Vlastní pramen Západního Tigridu nalezl nedaleko na jih od jezera ve výši 1 650 m. Odtud pokračoval k Eufratu, podél nějž putoval do města Penga. Během července pak zmapoval (na Kiepertovo přání) oblast řek Kömür a Kelkit. 6. 8. 1883 dorazil do Trabzonu, své putování ukončil plavbou přes Cařihrad do Varny a po souši vlakem přes Rumunsko a Uhry domů.

Kromě rozřešení záhady pramenů Tigridu Wünsch přivezl z cest bohatý kartografický materiál (zmapoval skoro 20 000 km2 dosud neznámých oblastí) a bohaté národopisné sbírky, které věnoval Náprstkovu muzeu. o cestách referoval v našich i zahraničních časopisech, pro připravovaný cestopis ale nenašel vydavatele.

V roce 1886 odešel z Jičína a nastoupil na průmyslovou školu v Plzni, kde setrval až do odchodu do výslužby v roce 1902. Na cesty se vydal již jen jednou, roku 1890, kdy navštívil Černou Horu; poté, zřejmě ze zdravotních důvodů, svých cest zanechal. Krátce před smrtí založil několik nadací pro studenty z rodných Rokycan.

Stěhule J.: Český cestovatel Josef Wünsch. Širým světem 19, 1942, s. 625–630


Encyklopedii českých cestovatelů vydalo nakladatelství Libri


15.08.2011, Jiří Martínek


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Cestování je nejlepší škola, tak studujme.
Sponzorováno