HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

CESTOVATELÉ

POSLEDNÍ DISKUSE

Rozhovor s Markem Šimíčkem: Pěšky i na bruslích po zamrzlém Bajkalu

Rozhovor s Markem Šimíčkem: Pěšky i na bruslích po zamrzlém Bajkalu

Už dvakrát překonal Marek Šimíček zamrzlý Bajkal. Letos se sem chystá už potřetí! Jeho specifikem je, že kromě obyčejné chůze, používá i brusle.



Jak vůbec člověka napadne sbalit si pár teplých věcí a vydat se pěšky stovky kilometrů po zamrzlém Bajkalském jezeře? Ty ses k jezeru vydal už podruhé, že?

Ano, podruhé. Překonat Bajkal po ledu jsme vymysleli s kamarádem už asi v roce 1994, ale pořád nebyl čas. Do dneška aktivně závodím v požárním sportu, tak během sezóny (duben až říjen) to prostě není možné. No a v zimě se dá jít přímo po vodní hladině, neotravuje hmyz, nepotíš se. Je to zkrátka v mnoha ohledech příjemnější. Poslední kapkou byla pro mě akce dvojice Blažek - Sůra, kteří takto Bajkal překobali v rcoe 2010. To mě definitivně rozhýbalo. První výpravu jsem udělal loni, letos pak druhou.


 

Marek Šimíček s kamarády z BajkaluMarek Šimíček s kamarády z Bajkalu

Večer nad BajkalemVečer nad Bajkalem

Ojmjakon, TomtorOjmjakon, Tomtor

 

Prohlédněte si další fotografie k článku...


Volil si navíc autentický způsob dopravy. Jel si na místo celou dobu vlakem. Jaké to bylo?

Bez problémů - tedy téměř. Byl jsem za exota a ve vlaku mě hýčkali. I kvalita služeb byla skvělá, všechno čisté a příjemné.

Nastaly nějaké problémy a komplikace?

Nejdříve mě nechtěli vzít v Žilině do vlaku, pak jsem musel  přenocovat neplánovaně v Moskvě, ale nakonec jsem spal v hotelu místo za 105 euro úplně zadarmo! Na Sibiř pak už skoro 4 dny a 5462 kilometrů úplně bez komplikací.

Pojďme se už ale podívat přímo k Bajkalu. Kudy tvoje cesta vedla a kolik kilometrů si na ní urazil?

Šel jsem z Nižněangarska na severu do Sludjanky na jižním pobřeží jezera a následně na Pik Čerského při první akci. Přu druhé pak ze Severobajkalska do Chužiru na ostrově Olchon s následnou cestou okolo ostrova.

Šel si celou dobu bez podpory a všechno vybavení sis táhl sám. Kolik toho bylo a co ve výbavě na tak šílenou akci nesmí chybět?

Doplňoval jsem jen jídlo. Vezl jsem si ho pokaždé tak na 15 dní, což stačí na neobydlenou severní půlku západního pobřeží. Pak není problém něco sehnat. Ostatní byly běžné věci na zimní akci, nepotřeboval jsem nic výjimečného. Poprvé měl batoh na startu 35 kilo, ale to jsem měl v oblečení i jídle velké rezervy - počítal jsem s mnohem horšími podmínkami. Podruhé se to povedlo srazit na 28 a navíc jsem si vyrobil malé sáňky a tahat batoh na nich už byla malina. Hlavně je třeba vzít osvědčené věci, s nimiž si člověk perfektně rozumí - v jednoduchosti je síla. Při mínus 25 stupních není čas na blbosti.

Tvoje cesta měla hodně jedinečností a jednou z nich je i to, že si nešel po jezeře jen  pěšky, ale pár kilometrů si překonal i díky bruslím. Jak tě napadlo tohle?

Bruslit trochu umím, navíc jsou skladné a při dobrém povrchu je to jistě nejrychlejší způsob pohybu po ledu.

Marek Šimíček se narodil 17. února 1975 a oblast jeho zájmu je opravdu široká. Je aktivním dobrovolným hasičem, vodácký instruktor, cyklista, který na těžko zdolal Alpy, Rumunsko nebo Slovensko, a v neposlední řadě motorkář, který se vydal přes Itálii, Švýcarsko a Francii až do Monaca, ale i do Rumunska či na Ukrajinu. Kromě toho absolvoval pár seskoků padákem. Aktivně lyžuje a fotí. Jeho největším úspěchem byly bezpochyby právě přechody jezera Bajkal, už teď ale ví, že nezůstane jen u nich! Jeho mottem je: Život není kompromis – je to boj s kompromisem!

Je potřeba mít nějaké speciální brusle nebo si to absolvoval s běžným vybavením?

Vzal jsem, co bylo doma - obyčejné hokejové "kanady", jen půjčené od bráchy, který má o číslo větší nohu. A teleskopické hůlky.

Neměl si strach, že bude led pokrytý sněhem a ty budeš mít brusle zbytečně? Kolik kilometrů si nakonec překonal na bruslích?

Vloni  250 ze sedmi set celkových, letos  400, z pěti set! Byl naprosto famózní led. Prvních 300 kilometů na Olchon jsem udělal za 7 dní! Ne ovšem po sobě jdoucích, zdržely mě návštěvy a krásy okolí.

Potkával si někoho nebo si celých 28 dní, kdy si přechod šel, trávil sám?

Záměrně jsem šel kolem břehu, abych domorodce potkával. Není to sice tak sportovní výkon, ale zrovna tady by byla škoda se lidem vyhýbat... To třeba příště v odlehlejších oblastech. Navíc jsem kdysi uměl dobře rusky a chtěl jsem to osvěžit. První rok jsem ztrávil cca 8 dní u lidí, protože jsem trochu marodil a odpočíval. Letos to bylo mnohem víc, neboť jsem potkal snad všechny známé a po Bajkalu jsem ještě pokračoval vlakem a stopem na Ojmjakon - celkem 70 dní

Jaké byly kontakty s místními lidmi?

V naprosté většině velmi milé. Mockrát mě pozvali dál, pohostili, nechali přespat...

Prožil si nějaký jedinečný zážitek, na který nikdy nezapomeneš?

Takových je bezpočet. Noc pod širákem na Piku Čerského, zemětřesení, nebo když se potkáš s Daliborem Ústí nad Labem po několika dnech v půl sedmé večer uprostřed Bajkalu. To je opravdu neopakovatelný moment!

A teď se pojďme podívat na tvé další plány. Kam povedou Tvoje cesty následující rok?

Mám nějaké zájemce o cestu na Bajkal, tak snad to březnu zase vyjde. Vypadá to na přechod té divočejší, severní poloviny. Ještě by se našlo volné místo, takže kdyby měl někdo zájem, ať se mrkne na www.bajkal700.cz a pak se ozve. Také mám pozvání na sjezd Leny, ale to je v létě, tak uvidíme co hasičina...

Strava na ledě

Mě zaujal zejména nápad, že pomýšlíš na pár kilometrů po zamrzlém Obu na polární kruh. Jak by měla vypadat tahle cesta?

Je to orientačně a organizačně jednoduché. V podstatě pochod po řece do města Labytnangi na polárním kruhu, odkud jede vlak domů. Je tam několik variant od 300 až do 1500 kilometrů...

Máš ještě nějaký další velký cestovatelský sen, který bys rád v příštích letech uskutečnil?

Těch je hromada. Od takových, jako je ten Ob, nebo Bajkal, kdy se stačí sebrat a jít až po... Určitě se chci vrátit na Ojmjakon a dále na Čukotku, pak nějaké lezení na Altaji a doufám i Pamíru, cyklistika, či motorky ve Středí Asii a kdyby byl parťák a kopa peněz, zkusil bych Antarktidu a Jižní pól.

Do kterých zemí tě srdce nejvíce táhne a proč?

Přibližně osa Rumunsko - Kyrgyzstán - Mongolsko a na sever od ní.. Nemám rád vedro a prach, takže třeba v Thajsku mě potkáte stěží...Ještě bych tak vydržel Tichomoří, samozřejmě Nový Zéland, části Austrálie, nebo Ameriky...ještě jsem skoro nikde nebyl! Pak taky z principu neplatím za parkovné, záchody, spaní na zemi ve vlastním spacáku atd., což je třeba ve Švýcarsku trochu komplikace.

Taky si mi prozradil, že plánuješ vydat knihu o své cestě. Kdy to asi bude a na co se v ní můžou čtenáři těšit?

Kniha je napsána, fotky vybrány. Bude se jmenovat: BAJKAL - PROCHÁZKY PO ROVINĚ. Ovšem předevčírem mi psal nakladatel, že mu zamítli přislíbenou dotaci, takže nevím, kdy se to podaří...Pokud někdo víte o nakladateli...


13.12.2012, Kateřina Petríková


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Bál jsem se, že bych se nevrátil, tak jsem se vrátil.