HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

POSLEDNÍ DISKUSE

Novoroční pařba na páře aneb po stopách nezmizelé karpatské železnice

Novoroční pařba na páře aneb po stopách nezmizelé karpatské železnice

Silvestr se dá prožít i jinak než s chlebíčky u televizní estrády. Třeba na úzkorozchodné parní železnici v lesním údolí jednoho z nejodlehlejších koutů Evropy. Vydejte se za rumunskými dřevaři do zasněženého kraje Maramureš, ležícího na hranicích Rumunska s Ukrajinou.



Na pile v městečku Viseu de Sus se pilně pracuje i dva dny před koncem roku. Muži s ocelovými tyčemi v rukou obratně koulejí těžké klády na dopravník, který je podává do ječícího katru. Zdroje dřeva jsou skoro nevyčerpatelné – liduprázdné lesy se odtud táhnou padesát kilometrů po kopcích až k ukrajinské hranici.


Parní lokomotiva Elveria, RumunskoParní lokomotiva Elveria, Rumunsko

Silvestr na rumunském parním vlakuSilvestr na rumunském parním vlaku

Ivan Brezina v páře lokomotivy, RumunskoIvan Brezina v páře lokomotivy, Rumunsko

 

 

Prohlédněte si další fotografie k článku...


Odřezky klád skončí v nedalekém depu. Stefan Ivoscu, stařík s vrásčitou tváří, zachumlané v čepici z ovčí vlny, jimi krmí rudé peklo pod hučícím kotlem parní lokomotivy Elveria. Z komína se valí hustý kouř a z nebe prší jiskry. Když je kotel mašiny roztopen, vydává se vláček na cestu vzhůru údolím. Místo vagonů na přepravu klád ho dnes tvoří osobní vagony, příjemně vyhřáté kamny na dřevo. Dva dny před Silvestrem se totiž pořádá vyhlídková jízda.

Rychlost archaického vláčku nepřekračuje dvacet kilometrů v hodině. Koleje jsou křivolaké a při větší rychlosti by nám už hrozilo vykolejení. Údolí řeky Vaser se postupně sevře, až se nakonec k ukrajinské hranici pomalu suneme strmým lesním kaňonem. Jiná cesta údolím řeky Vaser k dřevorubeckým táborům nevede.

Dřina v lokomotivě, Rumunsko

Mlýnek na kávu

Rumuni říkají lesní železnici "mokanica". Dá se to přeložit jako "žena horského pastýře", ale zároveň se to velmi podobá i rumunskému výrazu pro mlýnek na kávu. Rachotící a skřípající mašinka ho opravdu dost připomíná. Zdrobnělina je zcela namístě, protože koleje maramurešské lesní železnice mají rozchod jen 760 milimetrů. To aby trať v klikatém údolí řeky Vaser mohla mít zatáčky o menším poloměru, než je běžné. Jde o unikátní technickou památkou – dnes už poslední trať svého druhu v Evropě, která dosud slouží ke svážení dřeva.

Naprostou většinu pasažérů vláčku tvoří Rumuni, cizince tu skoro nepotkáte. Zastavujeme uprostřed bezcestných hor asi dvacet kilometrů od výchozí stanice. V dřevěné boudě je připraveno malé občerstvení. A protože pozítří skončí starý rok, nesmí v něm samozřejmě chybět domácí ovocná pálenka. Na její kvalitu jsou domorodci patřičně pyšní. "Tohle je cujka, naše rumunské národní pití," volá muž v beranici a nalévá nám panáky.

Od poslední zastávky už musíme vzhůru údolím po svých. Koleje nás vedou dalších asi deset kilometrů k dřevorubeckým samotám. S drsnými muži ve vaťácích páchnoucích naftou a kouřem si dáváme další přednovoroční cujky. "Noroc! Traiasca Romania mare!" třeseme si rukama. "Na zdraví! Ať žije velké Rumunsko!" O pár hodin později nás z hor do Viseu de Sus sváží dlouhý nákladní vlak naložený kládami.

ZACHRÁNCE MICHAEL:

 

Michael Schneeberger, zachránce železnice

"Tahle trať byla dostavěna v roce 1932 jako jedna z posledních v Rumunsku," vypráví švýcarský železniční nadšenec a publicista Michael Schneeberger. "Před válkou jich v balkánské zemi fungovalo asi dvacet. Budovaly je soukromé dřevařské firmy, pro které koleje znamenaly levný způsob dopravy pokácených kmenů."

 

Nebýt Michaela, houkání vlaku by už dnes v Maramureši nikdo neslyšel. Všechny zdejší mašiny by skončily na "hřbitově lokomotiv" hned vedle depa ve Viseu de Sus. Ještě v roce 1970 bývaly v Rumunsku tři tisíce kilometrů úzkorozchodných lesních železnic. Ekonomické změny po pádu komunismu je ale během několika let poslaly do šrotu. "Poprvé jsem sem kdysi přišel jako turista a do zdejší parní úzkorozchodky jsem se zamiloval na první pohled," vzpomíná Michael. "To bylo ještě za Čaušeska. Po ničivých povodních, které v roce 2000 část tratě smetly, uvažovaly rumunské úřady o definitivním zavření trati. Dal jsem dohromady železniční nadšence z celé Evropy, založili jsme spolek „Hilfe für die Wassertalbahn“ a začali jsme shánět peníze."

Spolek se pustil do oprav kolejí a několika dosluhujících vláčků. Jen renovace lokomotivy Elvetia přišla v přepočtu na 120 000 eur, tedy na víc než tři miliony korun. Katastrofický scénář se bohužel zopakoval v roce 2008. Pršelo tak dlouho, až deště rozmáčely prudké svahy údolí, které se sesunuly a strhly koleje do řeky. Práce začaly nanovo, ale provoz na trati byl nakonec definitivně zachráněn. V maramurešských horách je tedy o Silvestru opravdu co slavit.

Tsunami kořalky!

Poslední noc před Silvestrem se znovu vydáváme do výtopny na nádraží, odkud za soumraku vyráží speciální silvestrovský vláček. Do hor veze vše potřebné k novoročním oslavám. Nastupujeme do historického vagonu, kde hučící kamínka vytvářejí příjemné teplo. Vlak zahouká a dá se do pohybu. Ještě ani pořádně nesedíme, a už máme v ruce panáka cujky. Další loky nás rozjíždějí víc než parní lokomotiva Elvetia. Souprava nadskakuje, rachotí a petrolejky zavěšené u stropu vagonu se houpají ze strany na stranu. Raději bychom taky upustili páru, ale útočí na nás trojice mladých Rumunů. Nalévají nám další cujku a my se pomalu smiřujeme se skutečností, že z toho dneska jen sotva vyjdeme střízliví.

Noční radovánky, Silvestr, Rumunsks

Na konci údolí nás čeká vyhřátý stánek s dřevorubeckým barem, zažehnutá vatra, muzika, karbanátky mititei, ohňostroj, tanec na zasněžených kolejích, novoroční přípitek s nádhernými Rumunkami… Ale hlavně hotové tsunami panáků. Stojící parní vlak mechanicky oddychuje a z komínu rozhazuje plné hrsti jisker. Stojíme na verandě vagonu a díváme se na uhlíky, které po pár metrech vyhasnou a utopí se v temnotě. Stejně jako naše mysl po nekonečnách locích cujky. Ale co, nezřízená pařba ale v Silvestru prostě patří – zvlášť, když paříte na parním vláčku.

Lokomotiva s ohňostrojem, Silvestr, Rumunsko


19.12.2017, Ivan Brezina


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Čínské přísloví: Kdo se doma nikdy neujal poutníka, až v cizině pozná, jak jsou hostitelé vzácní.
Sponzorováno