Přiznejme si to – pro mnohé z nás je zima obdobím, kdy bychom se nejradši schovali pod peřinu a vylezli až s prvním jarním sluncem. Jenže existují tací, kteří si zimu pletou s hřištěm. Lezou po ledových stěnách, brodí se sněhovými pláněmi, sjíždějí hory na kolech, nebo se dokonce projíždějí na fatbicích po zamrzlých jezerech. A právě o tom je Snow Film Fest – filmová oslava milovníků zimy a zimních sportů, kterou s námi od 25. října 2025 až do 31. ledna 2026 můžete zažít také.
Sedmý ročník cestovatelského festivalu Cestobraní znovu nabídne milovníkům dálek pestrou směsici zážitků. V sobotu 14. února v kině Hvězda v Uherském Hradišti opět během jediného dne absolvují cestu takřka kolem celého světa.
Vlak vyjíždí z tunelu a ocitáme se v údolí Rhôny, v kantonu Wallis. Zatímco tady už kvetou meruňky, nahoře ještě leží sníh a často se zachumelí čerstvým prašanem. Jsou dlouhé dny a spousta slunce, málo lidí a skvělé terény. Chystáme se na lyžařské „ski safari“, tedy lyžařské putování s výhledy na švýcarské velikány – po stovkách kilometrů sjezdovek a volného terénu.
Romantické dobrodružství z Krkonoš a Himálaje míří do kin. A zároveň pomáhá těm, kteří na horách denně zachraňují životy.
V Německu má advent zvláštní kouzlo. Jakmile se dny zkrátí a ulice se rozzáří světly, města i vesnice ožívají sváteční atmosférou, která dokáže propojit minulost s přítomností. Historická náměstí se mění v pohádkové kulisy, vzduchem se line vůně skořice, pražených mandlí a horkého punče a z dálky zní zvony i koledy. Vánoce tu nejsou jen svátkem rodin, ale také tradic, řemesel a pomalého zklidnění, které uzavírá rok.
Do pražských kin a kulturních prostor opět míří festival brazilského filmu Kino Brasil. Největší česká oslava Brazílie, její kinematografie a kultury proběhne ve dnech 20.–30. listopadu 2025. Letošní ročník proběhne s mottem “Tváře Brazílie” – tváře rozmanité a ve všech smyslech barvité, zvěčněné v nejnovějších filmech. Tváře, ke kterým neodmyslitelně patří i hudba, tanec, dobré jídlo a pití.
Afrika se mu vryla pod kůži stejně jako prach z jejich cest. Filip Vítek ji objel autem dokola – přes 45 000 kilometrů, 39 zemí, tisíce checkpointů a pár rozbitých motorů. Cestou Filip zjistil, že plán je v Africe jen orientační pomůcka, že bezpečí může mít tvar Toyoty Land Cruiser a že z pekla se dá vrátit, ale ne celý. O své cestě bude vyprávět 20.listopadu v Biu Oko.
Indonésie se stala jedním z nejpřitažlivějších míst pro digitální nomády z celého světa. Kombinuje exotickou přírodu, příznivé životní náklady a otevřenou komunitu lidí, kteří spojují práci s cestováním. Kdo jednou zažil západ slunce nad rýžovými políčky Ubudu nebo ranní surfování ve vlnách Canggu, ten pochopí, proč tolik lidí vyměnilo kancelářský open-space za tropický ostrov. Indonésie dnes nabízí nejen krásu, ale i zázemí: stabilní internet, moderní coworkingy s výhledem na oceán, kavárny přizpůsobené freelancerům i dlouhodobé ubytování pro ty, kdo chtějí zůstat déle.
Aneb to nejlepší, co byste měli navštívit.
Po 4 dnech v Gdaňsku a 4 dnech v Budapešti jsem si uvědomil, že dovolená není jen o památkách, ale hlavně o tom, jak se člověk mezi lidmi cítí.
Gdaňsk byl skvělý nejen lidsky, ale i na památky a zážitky – vše dostupné, přehledné, často s volnými vstupy. Velkým plusem bylo i moře a výlet na Hel, i když jako primární dovolenou kvůli moři bych Gdaňsk nevolil. Na to máme Chorvatsko s křišťálově čistou vodou.
Budapešť je krásná, ale letos pro mě působila psychicky únavně – hodně kontroly, formuláře, časté revize a uzavřenější atmosféra lidí, zvlášť nepříjemná při cestování s dětmi.
Gdaňsk energii vracel, Budapešť ji spíš brala.
Jenom doplním že jde o sousedská města a tak mezi nimi panuje veliká rivalita. Není výjimkou že se do sebe pustí fanoušci Arky a Lechie. Za návštěvu stojí válečné muzeum Westerplate anebo například pláž v Gdyni Orlowě. Gdańské letište Lecha Walesi bylo vyhodnoceno jako šesté nejhezčí letiště na světě.
Dobrý den, v roce 1996 jsem na zaklade inspirace vaši knihou odjel na 5 měsíců do indie. Změna po návratu i během cesty byla obrovská.
Libor Kamenický
Dobrý den, přesně před 29 lety listopad 1996 jsem jel s kamarádem tuto cestu do Indie...Pár dní po mě odjela stejnou cestou z Florence moje budoucí manželka, kterou jsem nahodne potkal v hostelu v Lahore / jsme spolu stále/ ..v Indii jsme pak strávili půl roku + další 3 měsíce na cestě zpět Nepál, Pákistán, Írán a Turecko...příští rok v únoru se chceme po 30 letech do Indie na 3 týdny vrátit. Jsme z Prahy a pokud maté zájem, rádi se s Vámi setkáme. Moc pozdravujeme. Tomáš