Pláže
Nejvyhledávanějšími plážemi na maltských ostrovech jsou Mellieha Bay, Paradise Bay, Golden Bay (Malta), Ramla Bay (Gozo) a Blue Lagoon (Comino). Na mnohé pláže se dostanete pohodlně linkovými autobusy, na odlehlejší a menší budete muset obvykle nějaký kus dojít pěšky. Ale právě tyto plážičky stojí za návštěvu. Vždy je nutné mít v patrnosti, že slunce na Maltě opaluje mnohem více, než jsme zvyklí z domova a to i ve stínu, kde navíc obvyklý vánek snižuje opatrnost! Proto si nezapomeňte přibalit krém s vysokým ochranným faktorem, pokrývku hlavy a po ruce mějte dostatek tekutin! Na většině pláží je možné vypůjčit si slunečník (od Lm 1), případně lehátko (od Lm 1) a zakoupit tekutiny i občerstvení.
Povrch ostrovů
Maltské souostroví je v podstatě pozůstatek spojení mezi Sicílií a severoafrickým pobřežím, které bylo přerušeno v pozdních třetihorách. Dnes leží Malta asi 93 km od Sicílie a 288 km od Afriky. Hloubka moře dosahuje 400 metrů ve směru k Africe a zhruba 100 metrů k Sicílii.
Vrásnění v těchto oblastech muselo být divoké, přičemž docházelo k rychlému praskání zemské kůry. Podloží tvoří na všech ostrovech různé typy vápenců a jílů. Díky tomu tu nalezneme zajímavé skalní útvary, nejlepším příkladem může být až mysticky působící skalní okno Dwejra (tedy „Okno pro modrou oblohu“) neboli Azure Window na ostrově Gozo. Nedaleko odtud se z moře tyčí tajemná a nedostupná skaliska Fungus Rock se vzácnými endemity. Jeskyně Blue Grotto na jihu Malty má rovněž jedinečný tvar.
Na Maltském souostroví nenajdete hory ani řeky. Charakteristickým útvarem jsou zde terasovitá pole, oddělená navzájeme vysokými kamennými zdmi. Povrch ostrovů je prakticky bez lesní vegetace. Z celkové rozlohy patří více než pětina zastavěnému území, zemědělské půdě asi třetina a teprve zbytek tvoří volná příroda. Pobřeží ostrovů o délce více než 179 km je velmi členité, plné hlubokých zálivů i zátok a menších písečných pláží. Klasických pláží na Maltě ovšem mnoho nenajdete, vyšší procento písečných pláží má jen Gozo. Ostrovy lemuje převážně kamenité pobřeží, zejména na jihu s častým výskytem vysokých a strmých útesů, padajících rovnou do moře. Oplývá členitostí, skalními otvory a jeskyněmi, je velmi fotogenické a vhodné pro adrenalinové sporty.
Fauna
Na Maltských ostrovech je z hlediska hadů (poslední zmije byla prý spatřena v roce 60 n.l., když tu pobýval sv. Pavel) a drobného dotěrného hmyzu bezpečno, nevyskytují se tu ani žádní větší živočichové, vyjma domestikovaných druhů užitkového dobytka. Podle archeologických nálezů (expozice muzea v Mdině) však ještě před 9 tisíci let, když ostrovy byly zelené a neobydlené lidmi, se tu vyskytovali zakrslí sloni, hroši a běžně také vysoká zvěř.
Dnes tu kromě drobných živočichů ve volné přírodě prakticky nic moc neuvidíte. Kvůli absenci stromů i drobné zeleně má zvěř po mnoho měsíců v roce problém najít potravu. Výjimkou je samozřejmě moře, které je dosud čisté a bohaté. Masový rybolov zakazuje zákon do značné vzdálenosti od pevniny, stejně jako používání harpun. Největším zdejším úlovkem byla v roce 1987 samice bílého žraloka, která délkou 7,2 m drží i světový primát.
Přes Maltu (ostatní využívají koridor přes Gibraltar) táhne před zimou asi 10% drobného zpěvného ptactva z Evropy do Afriky. Ptáci se ovšem stávají terčem místních lovců. Střelbu sice zakazuje zákon z roku 1980, ale příliš se nedodržuje. Dříve zastřelení ptáci doplňovali jídelníček, dnes se zabíjejí opravdu jen pro zábavu. Střelci u své zvláštní záliby nebývají rádi pozorováni (a už vůbec ne dokumentováni), nicméně stovky posedů a lákadel na venkově jen dokazují, že se tu nesmyslně a ve velkém střílí zpěvné ptactvo, podobně jako v některých dalších oblastech Středomoří.
Flóra
Malta se nachází přibližně na 36. stupni severní zeměpisné šířky a 14. stupni východní délky uprostřed Středozemního moře. Z pohledu botanika se tu míchají vyšší rostliny západního i východního původu, nachází se tu na 25 endemitů. K nejvzácnějším patří Centaurea crassifolia (čekanice). Do dějin maltské botaniky se dosud nejvíce zapsal sir Edwin Langfranco, který tu po druhé světové válce osobně vedl největší botanické výzkumy. Napočítal na tisíc druhů vyšších rostlin, což je na malou rozlohu ostrovů dost vysoká koncentrace. Na Maltě se flóra liší na pobřežních útesech, na písečných plážích a ve vnitrozemí, především v závislosti na obsahu solí. Zajímavější botanická skladba je na Gozo, kde je více písečných pláží.
Ještě za dob Féničanů byla Malta pokryta původními lesy, převládala borovice (Pinus halepensis) a dub (Quercus ilex). Vykácené dřevo se však používalo na stavbu lodí a k novému zalesnění už nedošlo. Hladina spodní vody rychle klesala, a tak jsou dnes na ostrovech vysoké stromy k vidění ve volné přírodě opravdu sporadicky. Féničané tu vysázeli olivy, citrusy a mandloně, ale i vinnou révu. Domestikovaly se tu opuncie, agáve, aloe a juky.
Nezemědělská půda ostrovů je nyní v lepším případě pokryta macchií, voňavou, pichlavou a různě barevně kvetoucí směsí bylin a odolných zakrslých keřů, dosahujících výšky i dva metry. Pro Středomoří je macchie typickým porostem, kvete v zimě a brzkém jaru. Potom bývá Malta především žlutá, například od šťavelu (Oxalis pes-caprae), později fialová od keřů vřesovce. Od počátku června kvůli absenci stromů, nedostatku vláhy a vysokým teplotám je značně vyprahlá a zbarvená do rezava nebo hněda. Zelenat a kvést začíná jako mávnutím proutku 2-3 dny po prvních podzimních deštích, které přicházejí obvykle v září.
Pokud chcete více zeleně, nezbude než zajít do nějakého specifického místního „lesa“ zvaného buskett. Všechny jsou uměle založené, obvykle v druhé polovině minulého století. Asi největší koncentrace stromů na ostrovech se nachází v Buskett Gardens v okolí presidentského paláce Verdala. Zklamáni určitě nebudete, je možné navštívit i citrusový háj, lesopark San Anton Gardens u Birkirkary a mnoho parkových úprav. Zakládali je už řádoví rytíři pociťující nedostatek zeleně na ostrovech. Ostatní pokusy o zalesnění Malty jsou podstatně mladšího data, docházelo k nim před 30 – 40 lety. Les na návrší Mizzieb u vesnice Xemxija nedaleko St. Paul´s Bay tvoří převážně borovice. Další mladý les je u západního pobřeží, na Marfa Ridge nedaleko Armier Bay, kde převažují borovice a mimózy. Sady na ostrovech jsou malé a vedle citrusových stromů, oliv a mandlovníků tu najdete rohovníky, fíkovníky, mišpule, keře kaparovníku i granátových jabloní.
Botanická zahrada Argotti ve Florianě nabízí přehled maltských druhů bylin a expozice africké a kanárské flóry a dokonce rostliny z tropického pásma, které jinde ve Středomoří nerostou. Ostatní městské zahrady či parky ve městech na severu ostrova nenabízejí žádné speciální druhy.
Inu na Maltu se obvykle nejezdí za zelení, pokud tu ovšem nejste mezi listopadem a únorem – to kvetou u domů a v zahradách i vánoční růže (Poisentie) a věřte, je to nádhera!
Maltská flóra - literatura
M. Blamey, Ch. Gray-Wilson: Mediterranean Wild Flowers. London 1993. – Přehled vyšších rostlin volně rostoucích ve Středomoří, v angl.
Zahrady na Maltě (spojení)
Upper Barracca Gardens, Valletta – všechny linky
Lower Barracca Gardens, Valletta – všechny linky
Hasting´s Garden, Valletta – všechny linky
Argotti Botanical Gardens, Floriana – všechny linky
St. Philip Garden, Floriana – všechny linky
Sa Maison Garden, Floriana – všechny linky
Romeo Romano Garden, Santa Venera – autobusy č. 71, 72, 80, 81
Yacht Marina Garden, Msida – autobusy č. 60, 63, 67 nebo linky ze severu č. 44, 49, 53
Old Railway Station Garden, Birkirkara – autobus č. 71, 72, 78
San Anton Gardens, Attard – autobus č. 40, 74, 80, 81
Howard Gardens, Rabat – autobus č. 80
Buskett Gardens, Rabat / Dingli – autobus č. 81
Safe Haven Garden, Senglea – autobus č. 3
St. Anne´s Square Garden, Marsascala – autobus č. 19
Villa Rundle Garden, Victoria – autobus č. 45
Maltské zahrady - literatura
Joseph Borg: The Public Gardens and Groves of Malta and Gozo. Valletta 2001.
Přírodní rezervace
Radikální ochránci přírody v minulosti opakovaně navrhovali vytvoření velkoplošné přírodní rezervace, zahrnující většinu nevyužívaného území Malty a celý ostrov Gozo. Narazili však na tvrdý odpor místních obyvatel. Na ostrovech nakonec vznikly pouze dvě maloplošné přírodní rezervace, obě zaměřené na ochranu ptactva. Jedna se rozkládá nedaleko pláží v zálivu Mellieha Bay (v údolí mezi Red Tower a Mellieha Holiday Centre) a druhou představuje ostrůvek Filfla. Obě rezervace byly vyhlášeny v roce 1988 a předcházel je v roce 1980 zákon na ochranu ptactva. Přes všechny snahy ochránců přírody i příslušné zákony se i v této, jinak velmi kultivované zemi, střílí zpěvné ptactvo podobně jako na jihu Itálie či Francie.
