Proslulé přístavní město a velká námořní základna Tichého oceánu. Před 2. světovou válkou byl Vladivostok vzkvétajícím obchodním centrem Ruska, což se však záhy po válce změnilo. V letech 1958 až 1990 bylo město uzavřené všem návštěvníkům. Polohou je Vladivostok často srovnáván s americkým San Franciscem, a to díky malebným kopcům a návrším, z nichž se otevírá nádherný výhled na moře. Zdejší přístav je plný válečných lodí. Město je obklopeno rozsáhlou přírodní rezervací, v níž má svůj domov mnoho vzácných živočišných druhů, mimo jiné černý a hnědý medvěd nebo sibiřský divočák. Vladivostok je také konečnou zastávkou na nejdelší trati světa - Transsibiřské magistrále, která byla postavena na přelomu 19. a 20. století. Původně jednokolejná trať je dnes rozšířená a už tu také nejezdí parní, ale elektrické lokomotivy. Přesto si ponechává punc originality.

Spojuje dva kontinenty, Evropu a Asii, a měří téměř deset tisíc kilometrů. Stavební práce začaly současně na obou koncích železnice, v Moskvě i Vladivostoku. Největší problém tvořilo zamrzlé Bajkalské jezeru u Irkutsku. Až v daleké Anglii byl proto postaven speciální ledoborec, který sem byl dopraven rozložený na kusy a v přibajkalském Irkutsku opět smontován, aby práce mohly pokračovat i v zimních měsících. Otevření železnice znamenalo obrovskou časovou úsporu, protože původně tříměsíční cesta se zkrátila na pouhé dva týdny.