Pohoří Ural se táhne v délce 2 000 km, od severu k jihu, přes tundru (rovinné arktické porosty) a tajgu (jehličnaté lesy). Dělí se na pět pásem: Polární Ural, Připolární Ural s nejvyšší horou Narodnaja (1 894 m), Severní Ural s vrcholem Telpoziz (1 617 m), Střední Ural (Kožalkovskij Kameň, 1 568m) a Jižní Ural s vrcholem Jamentan (1 638m). Teploty se v létě pohybují mezi 12-16°C, v zimě pak dosahují až - 30°C.

Celé pobřeží Severního ledového oceánu je porostlé tundrou, bezstromovou nízkou vegetací otužilých rostlin a zakrslých křovin, které musí vyrůst, vykvést a vysemenit se za 2-3 měsíce. Půda, z níž čerpají živiny, rozmrzá během krátkého arktického léta jen do hloubky několika centimetrů. Pod touto tenkou vrstvou zůstává země věčně zamrzlá. Vegetace se skládá zejména z lišejníků, mechů, trav a nízkých křovin, např. zakrslých vrb a bříz. Jižněji začíná pásmo tajgy. Vegetace se svým složením příliš nemění, přibývá jen jedlí, smrků a borovic, v asijské části smrků sibiřských, jedlí sibiřských a modřínů sibiřských. S těmito porosty se mísí listnáče, jako jsou osiky, olše a břízy.

Ze zvířat zde žijí los, vlk, liška polární, rosomák, medvěd hnědý a veverce podobná poletuška slovanská. Tundra je během krátkého léta oživována stěhovavými ptáky, s příchodem zimy se však stálá ptačí populace skládá hlavně ze dvou druhů. Je to bělokur rousný, který je mimořádně otužilý a vyhrabává ve sněhu jámy, kde hledá potravu a ukrývá se před zimou, a sovice sněžná. Druhové bohatství ptáků, obývajících celoročně tajgu, je daleko rozmanitější než v tundře. Vyskytuje se tu tetřev hlušec, jehož rozšíření odpovídá výskytu borovice lesní. S tetřívkem obecným se setkáme na příznivých stanovištích bříz. Dalším celoročním obyvatelem je jeřábek lesní. Můžete zde vidět i čečetku zimní, hýla křivčího, křivky a datlíka. Z dravců je zastoupen puštík, sýc rousný, sova krahujová a kulíšek nejmenší.