Dálněvýchodní poloostrov Kamčatka byl kvůli své strategické poloze a četným utajeným vojenským základnám po dlouhou dobu uzavřen před celým světem. Jenom zcela výjimečně se na něj mohli dostat také lidé z jiných částí bývalého Sovětského svazu. Výjimečnost spočívala v možnosti návratu zpátky na hlavní pevninu, protože pokud chtěli jet jednosměrně, tj. na Kamčatce zůstat, dostalo se jim velkých výhod. Poloostrov byl protěžovaný, platy byly vyšší, vojákům se jeden rok služby počítal za několik let na pevnině, apod. Vše se změnilo s rokem 1991 a rychlým rozpadem SSSR. V té době se Kamčatka "otevřela" pro turistiku, což tehdy pro vůbec první zahraniční turisty z Česka znamenalo to, že místní oficiální místa z nich byla natolik v šoku, že se nikam nepodívali. Přiletěli na Kamčatku, byli přivítáni pomalu jako státní návštěva, dostali suvenýry, a zase je posadili na letadlo zpátky do Moskvy. Situace se postupně začala uvolňovat, na Kamčatku se dostali geologové, k mapování lesáci z UHUL, začal tam stavět Plynostav Pardubice a přijížděli turisti.
Kamčatka byla dlouhou dobu mimo oblast našeho zájmu, věděli jsme, že jsou tam nějaké sopky a že tam bývá v zimě docela zima (padesát pod nulou žádný problém). Reálnou a plnohodnotnou motivací tam vyjet jsme dostali v roce 1999 v základním táboře pod Pikem Lenina, kdy jsme pokecali s moskevským skialpinistou Andrejem Shirjajevem, který o kamčatských sopkách přímo básnil: “Kamčatka nabízí výškové převýšení sjezdů stejné nebo větší než tady severní stěna Piku Lenina z vrcholu do prvního výškového tábora (tj. asi 2700 metrů), a to víceméně bez nutnosti aklimatizace. Hned u Petropavlovska je sopka Korjakskaja (3462 m), z níž se dá sjet téměř na úroveň hladiny Tichého oceánu v jednom sjezdu. Z vrcholu Ključevské z 4750 metrů skončíš ve výšce 10 metrů nad úrovní oceánu, co můžeš chtít víc? Extrémních sjezdů s převýšením 500 a více metrů je tam v nižších pohořích také nepočítaně. Kamčatka je z hlediska lyžování rájem na Zemi.”
Náš zájem byl dostatečně vzbuzený, zbývalo dořešit nějaké záměry v pohoří Pamír v letech 2000 a 2001. Mezitím rozhodnutí letět přes půl zeměkoule podpořila telemarková lyžařka Kasha Rigby, která se svými čtyřmi kolegyněmi na telemarkových lyžích a normálních skialpech pobývala na Kamčatce pět týdnu na jaře 2000 (Kamchatka Expedition All Women). Podařilo se jim tehdy udělat několik prvosjezdů a moc se jim tam líbilo. Bylo rozhodnuto a v dubnu 2002 jsme se na pražské Ruzyni sešli k osmičlenné měsíční mezinárodní skialpinistické výpravě pořádané 155. horolezeckým oddílem Vsetín na poloostrov Kamčatka. Přes Petrohrad, Krasnojarsk a Chabarovsk jsme doletěli do Petropavlovska-Kamčatského (resp. Elizova). Při přistávání byly fantastické výhledy na pásmo pěti sopek na sever od Petropavlovska-Kamčatského, stejně jako na několik sopek na jih od Avačinské zátoky. Na všech hromady sněhu!
Ubytovali jsem se na Severovostoku a druhý den vyrazili na sopku Moroznaja (610 m), kde je největší kamčatské lyžařské střediska vybavené kotvovými lyžařskými vleky. Na jejich štítcích stojí: vyrobeno v Transportě Chrudim. Na sjezdovkách jsme se sklouzli snad jen dvakrát, potom jsme lyžovali ve volném terénu mezi vzrostlými kamennými břízami. Od horní stanice vleků byly fantastické výhledy desítky až snad sto kilometrů daleko. Přes sousední údoli jsme si také vyběhli na sopku Pioněrskaja (850 m) a sjeli z ní.
Sopky Korjakskaja (3462 m) a Avačinskaja (2741 m)
Další tři dny jsme vegetili na lyžnoj bázi (cca 800 m) v údolí mezi sopkami Korjakskaja a Avačinskaja. První den vyběhl Petr Novák, alis Žrout, centrálním žlabem na Korjatskij do výšky 2900 metrů, odkud chtěl po ledu vystoupat na vrcholový ledovec. V dolní části výstupu mu podklouzla stoupací železa. Při desetimetrovém pádu si totálně rozbil palec nechráněný rukavicí. Nevzdal se a doběhl o kus výš stoupajícího Dimu z Moskvy (jediný člověk kromě nás v oblasti), který ho provizorně ošetřil toaletním papírem, obvazem a půjčil mu svoji rukavici. Nahoře připnul lyže a sjížděl traverzem přes tři žlaby do centrálního žlabu, jímž vystupoval nahoru. Ve stejnou dobu jsme vystoupali levým žlabem. Na konci sněhu ve výšce přibližně 2450 metrů jsme se otočili a zpočátku po ledu, který v dolní pasáži vystřídal naměklý mokrý sníh, sjeli dolů. Na sousední Avačinskou zatím stoupal zbytek skialpinistů, kdy vrcholu dosáhla dvojice Gerža-Toráč klasickou výstupovou trasou z východní strany vrcholového kužele. O den později vystoupila na Avačinskou další trojice ze strany od Petropavlovska-Kamčatskéhoi. Lyže se musely nechat na konci sněhového pole ve výšce 2610 metrů a ke kráteru slušně čoudící sopky se šlo pěšky - nebyl sníh. Sjezd západním svahem o sklonu v rozsahu 45 až 40 stupňů byl díky částečně naměklému sněhu vynikající. Nejlepší byly ovšem střední a dlouhé oblouky na úseku posledních 400 výškových metrů nad táborem. Přejeli jsme na jeden den do termálních bazénů v Paratunce.
Kozelskij (2250 m)
První sopka od Tichého oceánu ve vulkanickém pásu na sever od Petropavlovska je nejmenší Kozelskij. V dodávce jsme dojeli k vojenskému tankodromu, kde sněhové bariéry auto zastavily. Odtud jsme šlapali na lyžích z výšky 50 metrů nad úrovní nedalekého Tichého oceánu. Tábor byl postaven u velké sněhové převěje, která nabízela nádherný výhled na jedné straně na sopky a na straně druhé na Tichý oceán, který je asi pět kilometrů od cesty. Úžasný sjezd dolů z Kozelského byl korunován dohledáváním tábora. V něm už kromě postavených stanů byl v převěji vyhlouben zbytkem skupiny záhrab pro osm lidí! Z Kozelského byly sjety dva žlaby, další sjezd ze sedla mezi Kozelským a Uglovoj (2350 m - předvrchol Avačinské) a ze samotné Uglovoj. Dostali jsme se zpátky do "goroda", dali jeden den termální koupací oddych a připravili se na odjezd na sever.
Ključevskaja (4750 m) - zřejmě nejvyšší aktivní sopka Euroasie
Špatné počasí, nejistá předpověď a rozpoluplné informace ohledně přepravy přes řeku Kamčatka způsobily, že jsme se rozdělili a na Ključevskou vyrazili jenom ve dvojici. Zbytek jel ne trekovaní a folklor do oblasti kolem městečka Esso. Do městečka Ključi, z něhož obvykle začíná výstup na Ključevskou jsme dojeli večer a přespali jsme u rybářů. Místo původně zamýšlených šesti dní jsme mohli v této oblasti zůstat pouze čtyři dny. První den byla 42 km dlouhá "relaxační procházka" pěšky a na lyžích z Ključe ležícího těsně nad úrovní Tichého oceánu. V silné vichřici jsme se dostali na základnu vulkanologů do výšky 920 metrů. Další den jsme tábor stavěli opět ve velmi silném větrů ve výšce 2070m na severních svazích Ključevskoj. Dvanáctého května dostoupil Žrout (Petr Novák) po osmihodinovém výstupu na vrchol, z toho dvě hodiny trávil s GPSkou v ruce hledáním nejvyššího bodu na severním okraji kráteru, neboť pro mlhu a sirné výpary netušil, kde nejvyšší místo je. Když se mu to podařilo, tak se hodně přidušený zacvakl do TLT vázání a podle GPSky začal sjíždět na sever ve směru stanu. Podkladem byl led, přemrzlý sníh a kameny všude okolo. Kousek bylo nutné sestoupit pěšky pro čistý led a nemožnost objetí. Sjezd společně s krátkou pěší částí zabral 4 hodiny, takže z 2070 metrů a na vrchol a zpět za dvanáct hodin. Po doplnění tekutin a rychlé večeři jsme zalehli, neboť další den byl v itineráři návrat do Ključe, což znamenalo 58 kilometrů nejprve pěšky (sopečný popel místo sněhu), poté kousek na lyžích a závěrečných 17 kilometrů pár metrů nad úrovní moře po černých sopečných píscích při teplotě 25 stupňů ve stínu. Během čtyř dní jsme našlapali 140 kilometrů.
Vijlučinskij (2173 m) aneb bonbónek na závěr
Dva dny před odletem domů jsme se zase všichni sešli v Petropavlovsku. Odtud jsme opět pouze ve dvojici vyrazili na jeden den na sopku Viljučinskij (2173 m), vypínající se na jih od Avačinské zátoky. Ostatní se mezitím věnovali oceánu, focení ruských atomových ponorek, křižníků a torpédoborců. Za ideálních podmínek jsme se napřed vykoupali v přírodním termálu a potom vystoupali na lyžích severně orientovanými svahy Viljučinského přibližně 200 výškových metrů pod vrchol. Odtud jsme pokračovali na mačkách. Panoramatický výhled na velkou část jižní Kamčatky jsme si na malém skalnatém vrcholku mohli dokonale vychutnat. Následný sjezd byl kromě začátku se sklonem přes padesát stupňů a ledovatým podkladem dokonalý. Níže se totiž sklon svahu změnšoval až na nějakých třicet stupňů, takže se dalo jet rychlými dlouhými oblouky. Bylo to dokonalé...
Kamčatce dominují sopky společně s nejvyšší sopkou Euroasie – 4750 metrů vysokou Ključevskou. Koncentrace vulkánů je tady největší na světě a v současnosti patří devětadvacet z nich mezi ve světě nejaktivnější. Na mnoha místech je řada termálních pramenů, z význačných oblastí za zmínku stojí Paratunka, Termalnyj, Verchnoparatunskie istočniky, istočníky v údolí řeky Karymčina, istočniky v údolí Nalyčevo a oblast Malki. V jarním období kromě lavin hrozí hlavně probouzející se medvědi. Po zimním spánku bývají při svém probouzení zpravidla dosti nevrlí, mají nedostatek potravy a jsou několikanásobně více nebezpeční než v létě. Vyhnout se jim zdaleka a velkým obloukem je jediné doporučitelné řešení. Na Kamčatce se mimo sopky přejíte různými rybami, kdy losos se považuje za úplně obyčejnou rybu, zatímco u nás je to jedna z lepších. V pití vévodí vodka, ale našinec zvykllý na pivo se nemusí přeorientovávat na tvrdé. Piva je tam také dost, ať už lahvové v hospodách nebo "razlivnoe" a v každém krámku. K výletu na Kamčatku potřebujete kromě letenky také ruská víza a povolení pro vstup do některých hraničních a vojenských oblastí, např. Ključevskaja. Počasí bývá proměnlivé, když jsme tam byli poprvé, tak byl hnusně snad jenom tři dny, při naší další návštěvě se to obrátilo a jenom tři dny bylo pěkně. Pověstné jsou kamčatské vichřice, tzv. purgy, které Váš postup stoprocentně zastaví a obrátíte se na útěk z hor do civilizace.
Výlet organizoval horolezecký oddíl Vsetím, viz: http://palic.ho-vsetin.com a www.ho-vsetin.com.
JAN PALA bude aktivním účastníkem Cestovatelského festivalu v Praze, který se bude konat ve dnech 24.-25. března 2007 v Praze. Nenechte si ujít osobní setkání s tímto skialpinistou. Ačkoliv pořádá extrémní sjezdy, jeho pracovním místem je ovšem vědecká laboratoř. Kompletní program festivalu najdete na www.setkanicestovatelu.cz.
