Více než 300 sopek, z toho 29 aktivních, překrásná panenská příroda s řadou míst, která ještě čekají na svého objevitele. Největší koncentrace medvědů hnědých na světě, obrovské klimatické rozdíly v rámci poloostrova. Donedávna zakázaná pohraniční oblast, kam po několik desetiletí nevkročil žádný cizinec, domov stalinovských vysídlenců, vulkanologů, rybářů či mizejících původních kmenů...

Dvojice nejvyšších

Vyhaslý vulkán Kameň a královna všech kamčatských sopek Klučevská (4750m n.m.) vévodí nekonečné kamčatské divočině. Před námi je osm dní prý toho nejkrásnějšího treku v naší Galaxii... Putování pod nejvyšími vulkány na Kamčatce je plné pohledů na kouřící činné sopky, brodění divokých potoků a řek, místem setkání se sysly i medvědy, zápolením i souzněním s divokou kamčatskou přírodou. Nejenom takové pohledy, jako je tento, nás přesvědčily, že tato tajemná země na konci světa skrývá nejedno překvapení...

Co se skrývá v trávě

Trekking divočinou pod nejvyššími sopkami Eurasie. Procházíme loukami plnými pestrobarevných květů  pod zasněženými vrcholy nejvyšších vulkánů. Užíváme si tyto nádherné chvíle toulek pravou divočinou a jsme přesvědčení, že krásnější počasí jsme si ani ve snu nemohli přát. Jenže nic není tak snadné, jak by se mohlo na první pohled zdát a žádná idýlka netrvá věčně... Cestou se začínají čím dál častěji objevovat další a další rokle, které nabývají nejen na hloubce, leč i na dravosti potůčků a říček, jež se s hučením valí jejími koryty. Tyto nečekané překážky nám dávají pořádně zabrat, a to nejen fyzicky, ale i psychicky si brzy saháme na dno svých sil... Když v tom přichází největší rána - najednou se nám pod nohama otevírá pohled na obrovský kaňón hluboký snad 50 m a dvakrát tak široký. Na jeho dně temně hučí kalná řeka, přímo hřmící bahnotok,  kam jen oko dohlédne. Děláme taktickou poradu a brzy chtě nechtě sestupujeme strmým úbočím do zóny smrti... První dobrovolník je uvázán na lano a jako šílený drak vpuštěn mezi ledové poryvy běsnícího živlu. Už podle výrazu ve tváří chrabrého odvážlivce a výšky, kam až mu sahají zpěněné vlny, je nám jasné, že nechceme-li odplout až do Tichého oceánu, tudy cesta opravdu nepovede... Brzy nám dochází pitná voda a armády komárů se urputně snaží o ztrátu našeho psychického zdraví. Taková je Kamčatka - chvíli krásná a božsky přitažlivá a za pár minut tvrdá a nelítostná...

Nesnesitelná lehkost bytí

Okolí bahenních kotlů a fumarolových polí v malém údolí gejzírů pod Mutnovským vulkánem. V těsně zaříznutých údolích v místech výstupu vulkanických plynů se několik centimetrů nad zemi často drží vrstva jedovatých plynů a oxidů uhlíku, obsah kyslíku zde klesá pod 15%. Při větrném počasí není pro lidi pobyt v těchto místech nebezpečný. Vrstva jedovatých plynů dosahuje člověku obvykle k pasu. Avšak drobným živočichům, stejně tak i nepozorným lidským zvědavcům, se může příliš dlouhé „čenichání", obzvláště za bezvětří, stát osudným.

Na konci světa

Chata Podkova pod Klučevským vulkánem. Nejsevernější skupinu vulkanického pruhu - klučevskou - tvoří celkem 15 sopek, mezi nimiž najdeme i nejvyšší a nejaktivnější sopky Kamčatky. Skupině vévodí mohutný kužel sopky Klučevské, která svou nadmořskou výškou 4750 m n.m. představuje nejvyšší činnou sopku Eurasie. Charakteristický „začouzený" vrchol této ohnivé královny je jasným znakem její neutuchající ďábelské aktivity. Větší výbuchy se opakují každých 20 - 30 let, popel však vyvrhuje každý rok dvakrát až třikrát, někdy v takovém množství, že pokryje popelem své okolí až do vzdálenosti 300 kilometrů.

U nohou

Pestrobarevné louky pod Klučevským vulkánem. Procházíme jako v pohádce loukami plnými květů, sluníčko svítí, nikde nikdo. Najednou  se něco mihne někde na okraji našeho zorného pole. Je to pocestný? Není to pocestný? Je! Ale medvěd! Krve by se v nás v tom okamžiku nedořezal! Chvíli jen tak stojíme, tupě civíme a  nejsme schopni se pohnout.  Medvěd se dá jako první na ústup, popojde o  pár metrů dál, posadí se na vyvýšeném pahorku a v klidu nás pozoruje. Po tom, co zjistíme, že v kalhotách máme prázdno, se dáme nejdříve na útěk. Avšak brzy zvítězí lidská zvědavost... Opravdového kamčatského medvěda se totiž nevidí jen tak každý den!

Peklo?

Leningradská báza, pod Tolbačinským vulkánem. Jednou z nejvíce populárních sopek klučevské skupiny vulkánů je Tolbačik. Jeho výbuch z roku 1975 představoval největší geologickou katastrofu 20. století v kamčatské oblasti. Jen stěží si dovedeme představit tu ohnivou sílu, která dokázala snížit výšku kužele o několik desítek metrů a rozmetat obrovské množství pyroklastického materiálu na území o rozloze 50 km2. Místa, kde se kdysi zelenaly lesy, pokrývá dnes láva, štěrk a popel. V této měsíční krajině stojí i známá vulkanologická základna - Leningradská báza. Není divu, že se toto místo stalo nejen útočištěm řady vědců z celého světa studujících sopečnou aktivitu a její následky, ale natáčel se zde i film o vylodění lidí na Marsu a na svazích sopky bylo testováno ruské měsíční vozítko Lunochod.

Flora i fauna

Pod sopkou Tolbačik.  Pro toho, kdo má výčitky, že ještě nikdy nebyl darovat krev, mám dobrou radu: pojeďte na Kamčatku! Během několika dnů tady každý poutník odevzdá nedobrovolně takové množství krve, že by se za tento výkon nemusel stydět ani nositel Jánského plakety. Jak je to možné? Že by dobře fungující ruské zdravotnictví? To určitě ne... O vše se postará armáda nejspíše těch nejkrvelačnějších komárů na světě. Spolu s drobnými muškami,  zvanými příznačně „gnus",  se postarají o to, že v kamčatské liduprázdné divočině se nikdy nebudete cítit osamoceni... Moskytiéry, zakoupené za čtyřicet Rublů na místním trhu, byly nepostradatelnou výzbrojí během našich výprav...

Ivan a jeho mašina

Cestou k Mutnovské geotermální elektrárně. Krásu a dokonalost sovětských strojů nepřekoná nic na světě...  Stopovat na Kamčatce je občas velmi zajímavé - cesta na rampě Uralu patří k nezapomenutelným zážitkům.

Zakletý tuleň

Barevné skalní formace pod Mutnovským vulkánem. Mutnovská sopka byla až donedávna považována za přírodní div světa. Toto označení ji vynesl aktivní kráter vyzdobeny sírovými sloupy a bahenními kotli a říčka vytékající z kráteru osmimetrovým vodopádem. Sopka však, patrně rozmrzelá přílivem turistů, se rozhodla tuto svou nádheru zničit a po výbuchu na jaře roku 2000 zanechala dno kráteru plné popela, bez jakékoliv stopy po někdejší kráse. Co přetrvává, je nádherný pohled z hrany starého kráteru na ledovec s prostupujícími fumarolami a četné překrásně pestrobarevné skalní formace na úbočích sopky, které ledacos napoví o bohatém rudném složení místních půd.

Energie budoucnosti

Asi jediný kamčatský ekologický projekt - geotermální elektrárna - využívá k produkci elektřiny geotermální sopečné energie.

Královna a její bodyguard

Klučevskaja sopka (4750 m n.m.) a parazitní kráter Udačina. Svahy velkých sopek jsou posety menšími, tzv. parazitními krátery, které občasnými výbuchy a lávovými výlevy odčerpávají část energie jdoucí z hloubky hned u podnoží, jako kdyby chtěli zabránit tomu, aby vulkán neustále narůstal a povýšeně na ně shlížel s hlavou v nebesích...

HedvabnouStezku.cz založili a provozují cestovatelé pro cestovatele. Hedvábná stezka je pro nás symbolem. Lidé po ní putují už 2500 let, ale taková cesta stále vyžaduje odvahu a vytrvalost. Na Hedvábné stezce i dnes každý prožije „svá vlastní dobrodružství" a „objeví pro sebe" nová místa nebo třeba sám sebe. Doba objevů a dobrodružství zdaleka neskončila. Kdo chce, ten je i dnes najde na mnoha místech světa.