Mozna jeste trochu zpet v case. Oblast okolo Elbrusu se nachazi v Karbadinsko-Balkarske republice a na nasi ceste jsme se dostali i do jejiho hlavniho mesta Nalciku. Vetsina horolezcu jej mine, nekteri si tam maximalne jedou vyridit povoleni do pohranicnich zon.

My jsme tam zustali dva dny. A hned prvni vecer jsme poznali realitu zeme okupovane ruskem: "Stujte!

Dokumenty!" "Proc?" "Provierka!!" zasklebil se rusak se kalasnikovem a uz se nam hrabal v pasech. A kam ze jdeme, kde bydlime, kam pojedeme dal. Pres rameno mu koukali dalsi dva a asi jen cekali na zaminku.

Nastesti vsechny nase dokumenty byly v naprostem poradku, tak nas nechali byt. Ovsem podobne "provierky" se opakovali den co den. Setkavani s pohranicnimi vojaky v horach bylo vzdy v pohode, ale policiste ve mestech (milice) byli z jineho duvodu nez chranit hranice. Kdyz i dopravni policiste maji samopaly s nasazenym zasobnikem, asi neni neco v poradku. Jen co jsme popojeli do samotneho Ruska, doslo nam, ze je to vse pro zastrasovani mistich obyvatel. Rusak je pan a musi svoji moc ukazovat.

Z Mineralnich Vod jsme jeli k mori krasnym autobusem jakesi mistni cestovky. Vezla turisty na tyden k mori a meli jeste misto. Ma se jet pres celou noc, tak usetrime i za bydleni. Bylo by to krasne, kdyby nepousteli do televize jedno video za druhym. Z okna jsme mohli pozorovat nocni Rusko. Podivne stavby, pustiny, spici mesta. A policie, prohlidky a prohlidky. Doslo nam, co by nas cekalo jet normalnim autobusem - my jsme vetsinou projizdeli bez zastaveni, pricemz jsme videli stojici bezne autobusy s policajtem uvnitr. Provierky, provierky. Nakonec i nasemu autobusu se nevyhla, i kdyz trochu podivne.

Stojime v noci na parkovisti spolu s dalsi spoustou autobusu, lidi chodi na zachod, kupuji si svaciny a do toho z nedaleke budky obcas projde policajt a nahodne zkontroluje dokumenty. Radeji se drzime stranou u autobusu. Policajt si ale vybral kluka z naseho autobusu, mrknul na dokumenty, sebral je a odesel do budky. Kluk tam zustal stat a za chvili bezi na nim.

Pak se jeste vratil pro dalsi lidi a opet za policajtem do budky. Cekame a cekame, i vedouci zajezdu je trochu nervozni, tak se ho ptam co se deje.

"Rano ho zastreli," pokousi se o nepovedenej vtip, ale vic sdilnej neni. Jestli jde jen o buzeraci, uplatky nebo mel opravdu neco v neporadku nevime, za pul hodiny se vraci, nic nerika a jedeme dal.

Cernomorske pobrezi je plne letovisek a do toho nejjiznejsiho jsme zamirili i my. Socchi je raj "novych rusu", pro nas ovsem jen odporna nechtena zastavka, nutne cekani na listky a pak na lod do Gruzie. Ale o tom jak jsme kupovali listky na lod, travili noc v nikdy neusinajicim meste a jake ponizeni si musi vytrpet gruzinci jedouci domu, o tom zase priste. A pak taky o Gruzii...