Do vesnice, která tradičně žila uzavřeným životem, nepronikaly nové architektonické myšlenky, a tak byl zachován i její prapůvodní půdorys. Přestože následkem častých požárů – kdysi hojně rozšířené doškové střechy se totiž velmi snadno vzňaly – museli místní obyvatelé nejednou začínat úplně od nuly. Naposledy byly zdejší domy přestavěny po požáru v roce 1909. Tehdy už se sice ke stavbě použily vepřovice a ke krytí střech tašky, ale chalupy i nadále zůstaly věrné pradávným tradicím palócké lidové architektury. (Palócové, příslušníci specifického etnika, které v tomto regionu žije, jsou tvůrci svérázné lidové kultury.) Starobylé jádro obce (Ófalu) leží v pahorkaté krajině a tvoří je seskupení asi 65 staveb – vesměs chráněných památek – soustředěných kolem nevelkého kostelíku s dřevěnou věží, který pochází z 19. století. Převážná část těchto budov je součástí místního skanzenu, ale Hollókő jako celek není vůbec žádným folklórním muzeem, stejně jako místní panímámy v barevných krojích, ať už zrovna spěchají ulicí, nebo pracují doma na dvorku, nepatří mezi členy nějakého souboru lidových písní a tanců, nýbrž jsou představitelkami všedního života této vesnice.

Žije tu 380 stálých obyvatel, a ačkoli většina z nich už je v důchodu, najdete ve vsi i několik mladých rodin. Mnoho návštěvníků palócké obce Hollókő přitahuje i stejnojmenný hrad, který se tyčí nad vesnicí. Hollókő znamená Havraní kámen a původ tohoto pojmenování vysvětluje – jak už tomu bývá, poněkud nadpřirozeným způsobem – pověst, jež praví, že zdejší hrad postavilo kámen po kameni několik hodných čertích mláďat, která se za tím účelem proměnila v havrany.