Byly zde objeveny hroby a artefakty z období Illyrijské Dardanie, které dokazují, že oblast byla obydlena již v dávných dobách. Město také po krátké období bylo centrem Srbské říše. Během byzantského období bylo město známé jako Prizdrian. Ottomanští Turci okupovali město v roce 1455, tehdy se vytvořil orientální vzhled města. Město si můžete prohlédnout z vrcholku Kalaja, který dominuje Prizrenu. Stojí zde pevnost postavená v 11. století obyvateli na obranu města. Kalaja je labyrintem podzemních chodeb. Mešita Bajrakli Gazi Mehmet Pasha je nejstarší islámskou stavbou města a podle nápisů nad vchodem byla postavena roku 1561. Stavba má čtvercový půdorys a velké množství oken, modlitební místnosti (mihrab) a kazatelna (mimber) jsou z mramoru. Hexagonální mausoleum (medresa) bylo postaveno na nádvoří a Mehmet Pasha zde má hrob.

Městské turecké lázně, které dal vystavět Mehmet Pasha, mají interiér rozdělen do dvou částí: lázně pro muže a lázně pro ženy. Mešita Sinan Pasha byla podle nápisů postavena v roce 1615. Její architektura je ztělesněním síly, celistvosti, půvabu a elegance, díky těmto vlastnostem dominuje mešita téměř celému městu. Interiér mešity je vyzdoben geometrickými vzory a drapériemi, malby mají velmi výrazné barvy. Jednou z nejstarších staveb města je Sh'nm'ria Levishka. Původně byl kostel postaven římskokatolickou církví, později byl přetvořen v kostel pravoslavné církve. V centru města na břehu řeky Bistrica, stojí dům z roku 1878, kde se organizoval Prizrenský svaz. Svaz byl shromážděním zástupců Albánských obyvatel regionu, kteří požadovali samostatnost od Ottomanské říše. Tato snaha byla počátkem Albánského osvobozeneckého hnutí, které vedlo k vyhlášení nezávislosti Albánie v roce 1912.