Trentino – Alto Adige /Tridentsko – Horní Adiže/ - rozloha 13 600 km², 870 000 obyvatel, je provincie se dvěma zcela odlišnými celky. Zatímco v kraji Alto Adige /Jižní Tyrolsko/ převládá německy hovořící obyvatelstvo /hlavní město Bolzano – Bozen/, kraj Trentino je typickou Itálií. Hlavním městem celé provincie je Trento. Oblast zabírá polohu na severovýchodě popisovaného území. Je to kraj s pohnutou historií, který byl po staletí v držení střídavě Bavorů, Rakušanů a Italů. Od r.1816 patřil Rakousku, po I. svět. válce připadl v r. 1918 Itálii. Mnoho historických památek především v Trentu, Bolzanu a Meranu. V kostelích najdeme množství dřevěných oltářů a nástěných maleb. Na území Trentino – Alto Adige leží Gardské hory, Brenta, Adamello, Ortles, Sarntálské, Stubaiské Alpy a Alpe Venoste.

Lombardia /Lombardie/ - rozloha 23 800 km², 8 900 000 obyvatel. Kraj východně od Piemontu mezi Lago Maggiore a Lago di Garda. Díky rozvinutému průmyslu je ekonomicky nejvyspělejší zemí Itálie. Hlavním městem je Milano /1 705 000 obyvatel, druhé největší město Itálie/. Přes dvě století byla provincie pod správou Francouzů nebo Rakušanů. Název pochází od západogermánského kmene Langobardů. Dnešní obyvatelé Lombardie jsou velcí patrioti a o polovině obyvatel zbývající Itálie nemají příliš vysoké mínění. Ironicky hovoří o Římanech, opovrhují chudým jihem a o přistěhovalcích hovoří jako o „terroni“ – „zemácích“. Leží zde krásná historická města Pavia, Cremona a Mantova. Půvabná krajina v okolí jezer Maggiore a Como je centrem turistického ruchu. V Lombardii se nalézají Bergamské Alpy, Gardské hory, masiv Adamello, Livigno Alpe, Ortles a další horské celky.

Valle d´Aosta /Údolí Aosty/ - rozloha 3250 km², 115 000 obyvatel. Krajina na francouzsko – švýcarském pomezí, tak nepodobná zbytku Itálie se statutem autonomní oblasti /dvojjazyčnost/. Název pochází od jména hlavního města provincie – Aosty, která byla založena v r. 25 př. n. l. římským císařem Augustem /Augusta Praetoria/. Vzhledem ke značně hornatému povrchu především zemědělská oblast s velkou koncentrací divokých horských krás. Právě zde najdeme nejvyšší vrchol Evropy Monte Bianco či dokonalý jehlan Monte Cervino /Matterhorn/. Zajímavý a hojně navštěvovanýý NP Gran Paradiso v Grajských Alpách.

Piemonte /Piemont/ - rozloha 25 400 km², 4 500 000 obyvatel. Provincie v západní části Pádské nížiny při hranicích s Francií. Hlavním městem je Torino. Piemont /piemonte – úpatí hor/ je zemí rozvinutého průmyslu /Fiat, Olivetti/, ale také vína a dobrého jídla. Dlouhá léta patřil Francii /Savojsko/. Je to zároveň země historických památek snad všech historických epoch. Ekonomicky druhá nejsilnější provincie v Itálii. Na území Piemontu najdeme druhou nejvyšší horu Alp Monte Rosu. Krásná a přitom ještě málo známá příroda Kottických, Přímořských a Ligurských Alp teprve čeká na své objevitele.

Východní část italských Alp – Itálii náleží zhruba polovina jižních území alpského oblouku a to včetně nejvyšších vrcholů. Alpy tak tvoří jediné pevninské hranice Itálie – se Slovinskem, Rakouskem, Švýcarskem a Francií. Dnešní hranice popisovaného území /tedy východní části hornatého severu/ jsou pozůstatkem poválečných úprav, kdy se Itálie musela vzdát části Istrie /7700km² – dnes Slovinsko/ a v oblasti Západních Alp /700km² v prospěch Francie/.
Dnešní Alpy mají svůj prapůvod již na konci druhohor, kdy se ze dna moří vyzdvihly první ostrovy s podobou dnešních horských pásem. Ovšem ještě na počátku třetihor byla většina horských alpských systémů stále pod vodou /naopak dnešní Tyrhénské moře vyplňovala rozsáhlá pevnina, jejíž pozůstatky dnes tvoří ostrovy Sardinie, Korsika, jižní Kalábrie a další/. Největší pohyby zemské kúry jsou datovány do doby konce třetihor jako tzv. alpínské vrásnění. Země v té době prochází nejrozsáhlejšími horotvornými přeměnami. Mohutné přesuny hornin, nahrnutí ker a velké výzdvihy vedou k  modelaci dnešní tváře Alp. V období čtvrtohor dochází k uklidnění činnosti a hranice pevniny a moří má zhruba současnou podobu.
Alpy /Le Alpi/ jsou největším evropským pohořím. Jejich gigantický oblouk s délkou přes 1200 km a průměrnou šíří 200 km tvoří ojedinělé seskupení pohoří s velkými výškovými rozdíly, geologickým složením, ale také rozdílných kultur. V tomto díle průvodce, který je zaměřen na východní část italských Alp, se setkáme poněkud s jiným geografickým vymezením Alp, než v oficiální literatuře /na Západní a Východní Alpy/. V knize tvoří nejzápadnější hranici tok řek Isarco a Adige v ose Brennerský průsmyk – Bolzano – Trento – Lago di Garda. Jedná se tedy většinou o Jižní vápencové Alpy /Julské Alpy, Karnské Alpy, Dolomity, Fleimstálské Alpy, Vicentinské Alpy a hory v okolí Gardského jezera/, další skupinu tvoří Centrální krystalické Alpy /Alpi Aurine, Vedretta de Ries a Defferegenské Alpy/. Celá oblast je poměrně chudá na ledovce /s výjimkou hraničních Zillertálských Alp – Alpi Aurine/, jsou však neobyčejně rozmanité ve smyslu divokých tvarů a členitosti skal, četností soutěsek, vodních toků, jezer a druhově pestré vegetace.
V nejvýchodnějším cípu Itálie najdeme Julské Alpy /Alpi Giulie/, ležící svou větší části ve Slovinsku. Ostré vápencové štíty dosahují na území Itálie největší výšky v masivu Jof di Montasio /2758m/. Údolí řeky Fella rozděluje Julské Alpy od navazující horské skupiny Karnských Alp /Alpi Carniche/. Ty se dělí na dva základní celky – Karnský hlavní hřeben /při hranici s Rakouskem – Monte Coglians 2780m/ a rozlehlý labyrint Jižních Karnských Alp /Cima di Preti 2703m/.
Hluboké údolí Piavy odděluje tento geograficky nejednoduchý horský celek od nejznámější horské skupiny vůbec – Dolomit. Obrovskou plochu Dolomit /4700 km/ dělíme na dvě skupiny – Východní Dolomity a Západní Dolomity. Nejvyšším vrcholem je zaledněná Marmolada /3343m/. Severní hranici s Rakouskem vyplňují ledovci pokryté hřebeny Zillertálských Alp /Alpi Aurine – Gran Pilastro 3510m/ a Skupina Rieserferner /Vedretta de Ries – Collalto 3436m/. Více k východu zasahuje na italské území z Rakouska skupina Deffereggenberge a Villgratten /Croda Rossa 2818m/. Hornatý prostor mezi Dolomity, údolím Adige a Benátskou nížinou vyplňují méně známá pohoří Fleimstálských Alp /Cima d´Asta 2847m/ a Vicentínské Alpy /Cima Dodici 2341m/. Západně od údolí Adige v blízkosti jezera Lago di Garda se rozkládají Gardské hory /Gardesana – Monte Cadria 2254m/.