Vodopis

Nejvýznamnější řekou oblasti je Adige, která tvoří zároveň západní hranici popisovaného území. Dalšími důležitými vodními toky jsou Isarco, Piava, Fella a Taglimiento /všechny tekoucí ve směru sever – jih a patří do povodí Jaderského moře/. Jedinou významnější řekou proudící ve směru od východu k západu je Brenta a Rienz. Největším jezerem oblasti /zároveň celé Itálie/ je Lago di Garda /370 km²/.

V horách najdeme stovky malých jezer, většinou ledovcového původu. Mezi nejznámější patří Lago di Misurina a Lago di Braies v Dolomitech, Lago di Anterselva v podhůří masivu Vedretta di Ries či Lago di Pieve di Cadore na řece Piava. V Julských najdeme překrásné, ale rozlohou nevelké Laghi di Fusine nebo Lago di Predil. Východní část italských Alp je poměrně chudá na jinde četné vodopády. K nejznámějším patří Cascata di Fanes v Dolomitech, několik menších najdeme na území Karnských a Julských Alp /např. Favarnis, Arzino a další/.

Rostlinstvo a živočišstvo

Na území východních italských Alp se setkáváme s dvěma základními druhy vegetace – středoevropským a středomořským. V Alpách se výrazně prezentují vegetační stupně. Nejnižší patro patří horským loukám a pastvinám se smíšenými lesy, které jsou ve vyšších polohách již smrkové s borovicemi či modříny. Ve výškách 1800 – 2300 m je charakteristickou dřevinou borovice limba. Ve vyšším subalpínském pásmu je nejvíce zastoupená kosodřevina a křovinaté porosty, horské louky s pěnišníky tvoří přirozený protiklad. Nejvyšší polohy zasahuje alpínská vegetace – lišejníky, mechy, horské byliny apod. Ve výši nad 3000m najdeme většinou jen stálý led a sníh.

Vápnomilná vegetace má své bohaté zastoupení ve většině popisovaných území. Z horských květů jsou to především četné druhy hořců, máky, lilie, fialky a koniklece. Patrný je rovněž kontrast mezi severem území směrem k jižním Předalpám, kde se na vegetačním porostu podepisuje středomořské klima. Najdeme zde typické zástupce jižní vegetace – myrty, oleandry, pistácie, pinie a cypřiše. Druhově neobyčejně bohatým územím je okolí Lago di Garda se svými palmami, citronovníky, agave a opunciemi. Úrodným údolím Isarca a Adige patří mezi přední místa v pěstování ovoce a vinné révy.

Zvířena v horských oblastech je díky hustému osídlení a exploataci turistického ruchu zastoupená dnes již jen několika druhy. Z šelem kdysi hojného medvěda dnes již v Alpách nepotkáme /pouze snad v zapomenutých údolích Karnských Alp, kde migruje ze slovinských hor/, také setkání s vlkem se nemusíme obávat. Z šelem je rozšířena pouze liška a divoká kočka. Hojné jsou stavy jelení zvěře, ve vyšších polohách spatříme kamzíky a kozorožce /Julské Alpy/. Častým obyvatelem horských luk jsou kolonie svišťů. V málo přístupných horských masivech žije orel královský, supi byli již prakticky vyhubeni. Vzhledem k terénu je v horách množství hadů, včetně jedovaté zmije.

Ochrana přírody

V Itálii je dostatečně rozvinutá síť chráněných územních celků od národních parků /celkem v 20 v celé Itálii/, přes velké množství přírodních parků po nejrůznější rezervace.
Z poměrně velkého počtu italských národních parků najdeme na popisovaném území kupodivu pouze jeden národní park – Parco Nazionale delle Dolomiti Bellunesi zahrnující jižní výběžky Dolomit a Předalp mezi městy Belluno a Feltre.
Dále se zde nalézá několik přírodních parků – Parco Naturale s podobným ochraným režimem jako mají národní parky. V Julských Alpách to je PN Prealpi Giulie /oblast doliny Resiuta a vrcholu Canin/, plošně rozsáhlé území PN Prealpi Carniche /také Dolomiti Friuliane, zahrnující nejmohutnější skalní masivy a údolí Jižních Karnských Alp/, nádherný přírodní park PN Dolomiti di Sesto, s nimž sousedí další parky – PN Dolomiti d´Ampezzo, PN Fanes-Senne-Braies a přírodní rezervace /Riserva Naturale/ Monte Pelmo-Mondeval-Pso Giau. Ukázkovým přírodním parkem je PN Paneveggio-Pale di San Martino v divukrásných Dolomiti di Pala. Na severu Dolomit má statut Parco Naturale území Puez-Odle a Sciliar. Nejmladším chráněným územím je PN Vedretta di Ries /skupina hor Rieseferner při hranici s Rakouskem/.
Kromě těchto většinou plošně rozlehlých chráněných celků leží na území několik menších přírodních rezervací a chráněných objektů – tzv.Riserva Naturale. Na popisovaném území leží v blízkosti města Trento RN Laghestel di Piné, v Gardských horách RN Lago Toblino a na jižním okraji Karnských Alp RN Foresta del Cansiglio.
Ochrana přírody se většinou upírá na regulaci nové výstavby uvnitř území /to se však vždy nedaří/ a omezení myslivosti. Na volný pohyb návštěvníků to většinou nemá valný vliv. Zákaz stanování je samozřejmostí, ale volné bivakování na jednu noc vysoko v horách je většinou tolerováno.

Tyto informace pochází z turistického průvodce Italské Alpy - východ (vydalo Nakladatelství MIRAGO Ostrava, autor Ivo Petr,www.mirago.cz)