Farmářům se zde v minulosti záhadně ztrácely ovce, což vedlo k domněnkách, že se zde skrývají psanci a vrazi. Vše vyvrátil až v r. 1852 první důkladný průzkum oblasti. Kdo by také v takovém pekle žil, že?

Vnitrozemí Islandu pokrývá tzv. Islandská vysočina (Heidi) s průměrnou výškou 400 – 500 metrů a velké plochy ledovců, z nichž největší Vatnajökull je zároveň evropskou jedničkou (8300 km²). Jedná se většinou o černou či šedou sopečnou poušť, jen tu a tam zpestřenou několika doposud činnými vulkány. Krajina ledu, skal, lávových polí, mohutných jezer, dravých řek a žhavého magmatu není příliš lákavým místem pro život. Proto jistě nikoho neudiví, že většina ostrova není obydlená. Výlet do islandských hor se díky tomu stává skutečnou výpravou do dávnověku. Cestou do éry stvoření světa, pouť na počátek cesty, na jejímž konci je současná tvář naší planety.

Jedním z vizuálně nejúchvatnějším míst Islandu jsou barevné ryolitové hory na jižní straně ostrova. Ryolit (také liparit, pojmenovaný podle Liparských ostrovů) je výlevná vyvřelá hornina s velkým obsahem oxidu křemičitého světlé barvy, která se zvětráváním mění na červenou. Zdejší hory vznikly díky gigantické sopečné explozi, odehrávající se pod příkrovem ledovce, pokrývajícího celou rozlehlou oblast. Výsledkem procesu je dílo sice nevšední, ale drsné až hrůzné krásy.

Přejít celou touto jinde nevídanou krajinou dnes není složité. Pro tento účel zde byla vytýčena a pečlivě vyznačena jedna z nejzajímavějších trekových tras na světě – Laugavegur. Na její absolvování budeme potřebovat zhruba 4 – 5 dní času, štěstí na počasí (ha ha) a dostatečný fyzický fond. Příroda se s námi na těch zhruba 50 kilometrech vůbec nebude mazlit. Musíme se připravit na typický islandský „horizontální“ déšť, vichr, ale i spalující slunce. Čekají nás rozlehlé pouště černého sopečného popela a brody divokých řek s vodou amputační teploty (resp. chladnoty).

Většina odvážných se na nelehkou, ale divukrásnou cestu vydává z lokality s těžko vyslovitelným názvem Landmannalaugar (jakmile si to zopakujeme několikrát po sobě tak to není tak strašné a kupodivu to i docela pěkně zní). Překlad jazykolamu je prostý – „Horké prameny země“ o jehož pravdivosti nás přesvědčí několik přírodních bazénů, kde se mísí horká se studenou vodou. Ostatně horké prameny jsou největším magnetem tohoto jinak nijak zajímavého, spíše komerčního místa (obří kempink, horská chata, obchod, originální kavárna předělaná ze starého autobusu).

Ještě než se vydáme na přechod, rozhodně si nenechejme ujít snadný a krátký výstup na horu Blahnúkúr (Modrá hora, 940 m). Dobře znatelná pěšina nás totiž vyvede na vrchol, jemuž co se fantastických výhledů týče není široko daleko rovno. Mimo pěti velkých ledovců odtud přehlédneme barevné ryolitové hory v celé své velkoleposti. Výlet zabere sotva půlden, takže se sem nemusíme plahočit s krysou na zádech a za skutečně minimální námahu budeme více jak královsky odměněni. Ale vzhůru na cestu Laugavegur. Nejprve musíme obejít gigantický výron černé lávy a do cesty se staví výstup na první šperk – všemi barvami hrající vrchol Brennisteinsalda (844 m). Sirné prameny zde hrozivě syčí z horké země, skály jsou krvavě rudé, žluté a černé. Cesta pokračuje stále otevřenější krajinou plnou fantaskních scenérií. Modré hory, zelené sutě, okrová údolí. To se již před námi tyčí obsidiánová hora Hrafntinnusker (1128 m). Jiskřící kameny sopečného skla temně hoří chladnou energií dávných explozí.

Na další explozí, tentokrát barev, se připravme při další etapě treku. Vstupujeme do duhového srdce ryolitových hor. Labyrint slepých dolin a roklin rozlehlého údolí Jokulgil je exemplární ukázkou čeho všeho je příroda schopna. Přibývá horkých fumarol, země přímo čpí sírou pekelných útrob. Sestupem k jezeru Alfavatn se loučíme s pestrou krajinou. Brodem řeky Efri-Emstrua se dostáváme do zcela jiného světa. Po celý následující den se budeme brodit závějemi popela černého jak duše hříšníkova. Sahara podsvětí.

Doprovázeni kužely zelených hor s useknutými špicemi dojdeme k chatě Botnar, kde na dokonalém pažitu uměle položené trávy můžeme postavit svůj plátěný „bejvák“. Cesta však ještě není u konce, do cíle v osadě Thorsmork zbývá ještě den pochodu. Den v mrazivém dechu vzdálených ledovců, cesta kličkující po okrajích propastí oživlých duněním valících se žlutých řek. Skutečné prahory, zrod planety v přímém přenosu. Turistické středisko Thorsmork (Thorův les) je konečnou cesty Laugavegur.  Přesto můžeme pokračovat dále. Úsek do přímořské vsi Skogar již sice není součástí treku, je však snad nejdramatičtějším zážitkem vůbec. Mýtický domov boha hromu servíruje krajinu pokroucenou, všelijak zpřehýbanou a ... šílenou. Zelení porostlé kry střídají ledové pláně, chlad a sníh. Sestup kolem desítek hřmících vodopádů na řece Skóga je více jak důstojnou tečkou za poutí přes ryolitové hory Islandu.

Proč tam jet: Jedinečná, jinde nevídaná krajina. Pastva pro oči. Drsné podmínky. Peklo i ráj.

Kdy tam jet: Červen až srpen. Nejstabilnější počasí (v uvozovkách), dlouhé dny (světlo 24 hodin).

Na co je třeba se připravit: Především na déšť, chlad a vítr. Na brody řek s velmi studenou vodou (sandály nutností!)

Převládající charakter terénu: Trek Laugavegur není fyzicky obtížný. Převýšení je minimální, tyčové značení v dobrém stavu. Běžný turistický přechod s plnou polní na zádech.

Nejlepší moment na trase: Horké prameny v Landmannalaugar, barevné kontrasty, výbuchy fumarol, drsná krása.

Nejhorší moment na trase: Brody řek a počasí. Potom ještě počasí. A do třetice – počasí.

Táboření: Volnému táboření nikdo nebrání, ale...najít vhodné místo není snadné. V blízkosti chat jsou k dispozici upravená travnatá tábořiště (placená).

Nejhezčí tábořiště: Tábor u řeky Efri-Emstrua (volný)

Nejhorší tábořiště: Landmannalaugar. Velká větrná kamenitá pláň, mnoho lidí. Drahota. Vše naštěstí zachraňují volně dostupné horké prameny a úžasné scenérie okolních hor.

Voda: Na pitnou vodu čas od času narazíme, ale není to nijak slavné. Vhodná předzásoba na turistických chatách.

Nutné náklady v místě: Žádný permit za trek se neplatí. Platit budeme pouze za táboření u chat a to docela dost – až 300 Kč za stan bez jakéhokoli zázemí (pouze studené sprchy, absence přístřešků pro vaření apod.). Nocleh ve stísněných podmínkách malých chat po cestě vyjde na 700 – 1000 kaček (nevyplatí se).

Jazyk: Angličtina

Informace: Dobrým pomocníkem je mapa Serkort (modrý přebal) Fjallabak – Hekla – Laki (1:100 000, cena cca 400 Kč). Internet: www.landmannalaugar.info, www.destination-iceland.com