Grónské oslavy nejdelšího dne

Grónské oslavy nejdelšího dne

„Má-li země krásné jméno, bude lidi přitahovat.“ Vzdálený a neznámý, ale okouzlující největší ostrov, skrývající tajemný svět plovoucích ledových ker, fjordů, ledovců, inuitské kultury a inspirující přírody, to je “země lidí” Kalaallit Nunaat … Grónsko.

Když noc je den,

a den ne jeden bez noci je.

slunce nad nocí vládnout,

A noc slábnout.

A jako ti, které nespavost trápí,

chtějí všichni zpátky noc a oblohu,

Ullortuneg mezi Inuity

Jsou chvíle, které zakotví svou jedinečností hluboce v našich srdcích. Jedním takovým okamžikem byl 21. červen v Nanortaliku, kde jsem se zúčastnila oslav nejdelšího dne v roce (Ullortunegu) a zároveň dne vlajky, která byla poprvé vyvěšena po celé zemi roku 1985. Červeno-bílý symbol státnosti byl vytvořen místním umělcem Thuem Christiansenem. Inspirací se mu stala malebná grónská příroda: červený půlměsíc symbolizuje půlnoční slunce vystupující nad bílý pevninský ledovec.

Gronsko - ledova kra

Oslava Ullortunegu v sobě uchovává známé elementy pradávných dob oslav letního slunovratu – společné zábavy spojené s tancem, zpěvem, sportovními hrami, divadlem a v neposlední řadě společnýmjídlem venku v přírodě, tzv. Igaasarlutikem.

Salva z kanónu se rozléhá do dálky a jejíozvěna hlásá k červeným, žlutým příbytkům další vesničky, že noc si pro nás dnes nepřijde. Je 8h ráno. Před radnicí se už pomalu shromažďují všichni ti, kteří chtějí být přítomni vztyčování grónské a dánské vlajky, zazpívat si národní hymnu a poslechnout si projev místního starosty či jen spatřit vlajkonoše v krojích.

Gronsko - vlajkonoši

Jako snad jediný ženský kroj upřednostňuje ten grónský kalhoty místo sukně. Červený kabátek žen je černě lemovaný, ozdobený výšivkami a doplněn tmavými kalhotami z tulení kůže. Vysoké boty, zvané kamiky, dotvářejí obraz slavnostního oděvu. Muži se honosí bílým kabátcem s černými kalhoty, kápí a náprsní kapsou, do které se dříve vkládala zbraň.

Kolem poledne se k přípravě společného oběda venku v přírodě schází přátelé a známí, kteří si mezi kameny rozžíhají jiskrou z křemene ohníčky.

K naporcování mořských ryb a tuleňů jim poslouží prkýnko. Že není po ruce? Nevadí. Jsme přeci v krásné přírodě a tak vezmeme za vděk balvanem, kterých je v okolí spousta. A budeme navíc stylovější. Někteří vaří v hrncích rybu v osolené vodě jako za starých časů. Jiní si dary moře raději udí na roštu. Ani koření na ryby, ani jiné pikantnější není k mání, a tak si pochutnávám na vařené rybě se solí.

Gronsko - deti

I když den pomalu končí a půlnoční slunko nezapadá za obzor, schází se spolek starců k poslechu vyprávění místních lidových vypravěčů. Ti prý mají zvýšenou schopnost pronikat do jiných světů. A tak jsem se na chvíli vypravím s nimi do tajemného světa příběhů o každodenním životě,přírodě, vztahu ke zvířatům či třeba jen o lovu ryb. Jejich barvitá líčení a grimasy vyvolávají po celý zbytek dlouhého večera v ostatních srdceryvný smích, potlesk a potěšení z toho, že byli a mohou být spolu.

Společně jíst, dělit se o úlovek, společně se smát, společně se bavit a naslouchat. Teprve tady, tisíce kilometrů od domova, jsem pochopila hloubku tohoto slova, které je tak důležité proto, aby člověk v těchto krajích přežil.

Gronsko - flora

Zkušenosti čtenářů

pan naštvaný

Hledal jsem tu zvířata které tu měli být ale nebyli. Doufám že su tu něco objeví. Dikes

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí