Lidé, zvyky, náboženství

Nejrozšířenějším náboženstvím ve Vietnamu je buddhismus. Architektura chrámů je vzhledem velmi blízká těm čínským a dost daleká thajským. Přestože náboženství je stále na vládním seznamu nežádoucích aktivit, crámy např. v Hanoji jsou plné tiše a rychle se modlících lidí, většinou mladých a žen.

Z menšinových náboženství jsou přítomni římští katolíci (8-10% obyvatel, nejvíce v JV Asii kromě Filipín), taoisté a konfuciáni. Komunisté náboženství utlačují, nicméně tradice je v zemi silná a nyní dochází k jeho oživení. Vliv náboženství a socialismu se odráží i na mentalitě lidí.

Lidé, i přes svoji chudobu, jsou usměvaví a přátelští. Ze strachu se vyhýbají politickým debatám a ze stejných důvodů se někdy obávají pozvat cizince do soukromých domů. Ze zákona Vietnamci nesmí ubytovat cizince ve svém domě. Pokud k návštěvě dojde, je vhodné přinést malý dárek pro pána domu. Jí se hůlkami, v restauracích ale běžně turistům přinesou příbor. Ze společné mísy se jídlo nabírá na soukromé talířky (ne přímo do úst). Na konci pohoštění se podává samotná rýže, pokud by si někdo vzal sousto z této rýže, urazí paní domu (znamená to, že má stále hlad). [cut]

Velmi oblíbené jsou pouliční venkovní levné restaurace. Sedí se na miniaturních nízkých židličkách u nízkých stolečků. Při příchodu stačí ukázat na požadované jídlo a přitom také dojednat cenu.

Je nevhodné dotýkat se něčí hlavy, či otáčet k někomu chodidla. Nahota je nepřípustná, chrámy je třeba navštěvovat se zahalenými rameny a koleny a do vnitřní svatyně vstupovat bez bot.

Vietnamci působí chudě, ale pracovitě a skromně. V návštěvníkovi Vietnamu většinou zůstane pocit, že tato země se rychle hýbe dopředu.

Ve Vietnamu je viditelná zvláštní směs francouzského šarmu, pestrého a všemožnými vůněmi a pachy nasyceného Orientu a komunismu (legrační účesy a obleky a lá komunistická sedmdesátá léta).

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: