Sungurlu aneb Turci zbožňují fotografie

Sungurlu aneb Turci zbožňují fotografie

Sungurlu – město, kde můžete uváznout, pokud cestujete do Bogazkale (vyslov Boazkale) veřejnou dopravou. Anebo tam můžete úmyslně zůstat, pokud chcete vidět obyčejné, neturistické, malé turecké město.

Sungurlu je mimořádně prašné místo, není zde ani hotel, který by se dal doporučit a není zde ani žádná mimořádná zajímavost, nepočítáme-li čápy hnízdící přímo na hlavní mešitě, nedaleko nejrušnější křižovatky.

Přesto jsme tu den zůstali a stálo to za to.

Zkušenost první: negramotný recepční

Snažíme se ubytovat v hotelu. Nejsem si jistá, zda správně rozumím dvacet pět lir, tak si pro jistotu necháváme číslovku napsat. Pán s velkým úsilím vykrouží nejdřív pětku, pak se začne chystat na dvojku, ale nějak to nejde. Zoufale kouká okolo, ven na auta, jestli si náhodou nevzpomene, jak to s tou dvojkou je. Nedaří se, ale když napíšu 25 já, radostně souhlasí. My také.

Zkušenost druhá: zmrzlina zadarmo

Na hlavní třídě je pastane. Pastane je prý něco jako pekárna, připomíná to spíš naši cukrárnu, je to prostě sladkárna. Před pastane je vozíček se zmrzlinou. Zmrzlinář zručně noří dlouhou naběračku do kyblíku a s efektním gestem umisťuje do kornoutu kopeček. Fotíme si ho, takže další kopeček přiklepne ještě efektněji. Platit? Ani nápad! To je sladká odměna za to, že jste mě vyfotili!

Zkušenost třetí

V tomhle městě asi nikdo neumí anglicky, ale nikoho nenapadne, že bychom neuměli turecky. Jsme několikrát osloveni, pozdraveni, s úsměvem a dlouhým proudem slov. Co na tom, že z dvaceti chytnu jednoho.

Zkušenost čtvrtá: focení

Projdeme se po hlavní tam a zpátky a rozhodneme se, že v pastane uděláme kšeft, když na nás byli tak hodní s tou zmrzlinou. Dáváme si čaj (jak jinak), který se ale v pastane nepřipravuje. Žádný problém – to se jen hvízdne na kluka odnaproti a za chvíli se čajíček nese. Po zkušenosti s ultrasladkou baklavou se snažíme vybrat si něco míň sladkého. Daří se, šátečky s ořechy a pistáciemi jsou jen sladké. Osměleni úspěchem si dáváme ještě kousek čokoládového dortu. Tím kouskem by se klidně zasytila pětičlenná rodina, tak to chvíli trvá, než to zdoláme. Mezitím fotíme a fotíme.

Zádrhel nastává při placení. Chlapec za pultem ukazuje na prstech dvě liry. To je nesmysl, to je tak za ty dva čaje přes ulici. Chvíli všichni rozhazujeme rukama, pak chlapec vyloví kus papíru, píše adresu sladkárny a ukazuje na foťák. Už nám to došlo! Aha, jasně, pošleme fotky! Veliké, barevné!

Procházka okolo mešity a sedáme si u fontány před radnicí. Občas okolo profrčí šílenou rychlostí zelinářský vozík tažený koníkem, každých deset minut v nějaké škole zazvoní a vyhrne se hejno dětí.

Zkušenost pátá: jsme okukováni

Okolo nás projdou tři holčičky asi osmileté. Blýsknou očima, jen tak, aby se neřeklo, že zírají. Projdou podruhé. Projdou potřetí a ta nejodvážnější sebere všechnu odvahu, nadechne se a vydechne: „Hello!“ Tentokrát ji ale předběhnu a vypálím nejobvyklejší dětskou otázku: „Hello! What is your name?“ Nevím to jistě, ale asi se jmenuje Hihihi.

Otec a synek

Na vedlejší lavičku přisedá otec se synkem. Něco si špitají, pak ambiciozní synek zdraví: „Hello! Where are you from?“ Odpovídáme, že z Čech. Oba vypadají trochu bezradně, ale tatík pak zabere na Československo. Další konverzace probíhá v turečtině: „Bogazkale?“ „Ano, Bogazkale.“ „Hotel?“ Říkáme jméno hotelu a tatík ukazuje prsty sevřené do špetky, jako že dobrý hotel. My víme, že není, ale je to od něj zdvořilé. Čaj? Ano, dáme si. Colu? Ne, díky, my raději čaj, zato synek vystartuje a ukazuje, že ho ve škole přece jen něco naučili: Cola yes yes yes! Tak dostává colu a my čaj. Pokus o placení byl zamítnut. Objevuje se další chlapec, asi také syn. Líbá tatíkovi ruku a v úklonu si hřbet jeho ruky přikládá na čelo. Tatík s ním krátce rozpráví, nevíme o čem, ale připadá mi to jako: Co bylo ve škole? Niiic. Za chvíli chlapec odskáče. Z křoví se ozve zakviknutí a objeví se kudrnatá holčičí hlava. Tatík ukazuje na svého sedícího synka, jako on že je büyük, velký, a tam v křoví je kücük, malá. Oba se ji snaží přilákat na cizince, ale malá jen zablýská očima a odskáče za kamarádkami.

Ukazujeme oběma v digitálním foťáku fotky, které jsme s nimi pořídili, líbí se. Vytahujeme papír – a přibývá další adresa. Tatík ji s radostí napsal , protože fotky jsou přece bezva. Pak se dívá na hodinky, říká asi něco v tom smyslu, že musí domů na večeři, loučíme se. Políbení mezi chlapy, se mnou si potřese rukou.

Končím, jdu posílat fotky do Turecka.

Zkušenosti čtenářů

RaduzCZ

Žiji v Turecku skoro dva roky, ve vesnicích jsou lidé hodní a slušní. Ovšem ve městech a turistických centrech se chovají jak stádo hovad. Jsi bílý tak plať. Typická situace, kolik to stojí, 7YTL hmmm 10YTL.
Pracuji zde s lidma, co je jiné než turecké, je špatné. Lidé si tu tlačí před sebou bariéru společenských, sociálních a životních problémů. Jednou se to protrhne a odskáčou to jejich děti, už teď je mě jich líto.
A jak semi Turci říkají, policejní stát…

Komár
RaduzCZ:

Požadavky na focení jsou vcelku časté a někdy úmorné. Pro ty, kdo staromilsky fotí na film a je jim líto fotky, doporučuji simulaci focení. Blesknutí naprázdno či stisknutí tlačítka kontroly hloubky ostrosti dělá divy 🙂

Feďa Fiala
RaduzCZ:

Bezpochyby nemají lehký život, ale o to víc je obdivuhodné, jak přátelští a nápomocní jsou k cizincům, a to především v neturistických oblastech. U nás je život o poznání snazší, ale že by se to projevilo v nezištném přístupu a vstřícnosti k turistům? Na řadě míst ano, ale obecně asi v daleko menší míře než v muslimských zemích…

MARTIN ze Stockholmu
RaduzCZ:

Turecko jsem navstivil asi 10krat.Turecko ma strasne moc co nabidnout a je to nadherna velka zeme lezici z 97%v Asii.
Vim,ze se Turecko jednou stane clenem EU,ale ja si to osobne nepreju.Stale si neumim predstavit jedinou pasovou hranicni kontrolu treba Syrie/EU nebo Iran,Irak/EU.

Majka Wolfová
RaduzCZ:

Zuzko dík za pěkný příspěvek!V Turecku jsem nebyla. A nevím ani, jestli se tam někdy podívám. Měla bych obavy z nějaké nákazy z jídla. :-)) Pěkný den!

tynna32

tynna32

Jedu s pánskou výpravou přes celé Turecko, Ararat a zpět. Mám dotaz, máte někdo typy, jak se mám jako žena chovat (samozřejmě mám rozum a pochopení vůči etnikům) nebo rady, co mohu očekávat. Terén, město, ves, MHD, vlak a vůbec. Díky moc. tynna

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí