Když kdysi čtyřtisícová sopka jedinou erupcí zcela změnila tvar, proud lávy přehradil vodní tok v údolí, a dal tak vzniknout nádhernému jezeru Van. Jednou z jeho největších pamětihodností je zázračný tisíc let starý arménský kostel sv. Kříže na jižním ostrůvku u Akdamaru.  My se však vydali z města Tatvan na sever, vzhůru do širokého kráteru Nemrud Dagi.

Odhodlána jít čtyři hodiny v úmorném vedru a po nezajímavém prašném úbočí pěšky, zvedla jsem přece jenom ruku a nasadila výraz zoufalství. Auto zastavilo a vyskákali z něj čtyři elegantní muži. Ankarští školní inspektoři na výletě nás nejen svezli zdarma až na jižní okraj kráteru, ale rozhodli se nám ještě ukázat několik vrtochů vegetace s pečlivostí sobě vlastní.

Kráter měří 8km na délku a na jeho severní straně vyrůstá vrchol s necelými 3.000 m. Zatímco všechna okolní turecká krajina je v pozdním létě zcela suchá a vyprahlá, tady je rajsky zeleno a živo. Jako bychom vstoupili do jiného světa uzavřeného příkrou hradbou, do tajuplné zahrady v útrobách sopky. A v té zahradě se pase zvěř, zpívají ptáci, ještěrky a hadi před vámi utíkají, na jezerech se zvedají hejna kachen. Nechali jsme batohy ve křoví a vydali se směrem k vrcholu. Vydali jsme se nepatrnou kamenitou stezkou. Pozor, některé z kamenů se hýbají! Jsou to totiž želvy.

Vystoupit až na okraj kráteru nebo snad na vrchol se nám nepovedlo. Stoupali jsme stále prudce vzhůru, prodírali se bujnou, a hlavně pichlavou vegetací, ale bohužel jsme závod se zapadajícím slunkem nevyhráli. S přibývající výškou se vybarvují jezera různými barvami. To největší je tmavě modré, 160 metrů hluboké, a tedy pěkně studené. Kousek vedle leží zelené bahnité jezírko s horkým pramenem.  A v dálce, kam oko sotva dohlédne, zrcadlí se další a další.

Hluboko pod námi už svolával pasáček krávy a ovce domů. Půjdeme ho navštívit, abychom mu sdělili, že si na břehu rozložíme spacák. Tady v kráteru není žádná vesnice nebo trvalé osídlení, v zimě tu dokáže napadnout několik metrů sněhu a vydrží až do pozdního jara.

Pastevci tu spojují pastvu svého dobytka s ubytovacími službami. A protože jsme tu byli v celém kráteru sami, pozval nás náš kurdský kamarád do své chýše na čaj, jídlo a nakonec nás nechal spát - společně s ním - ve svém stanu. Zajímavostí bylo, že ten stan stál uvnitř chýše a střechu mu tvořil kus slunečníku od Algidy. A až se ráno probudíte, skočte si zaplavat v jednom z jezer. Potom se můžete zahřát v termálních pramenech nebo raději podniknete túru okolo kráteru? Pokud snad tato místa ještě před deseti lety trpěla bojem mezi tureckou vládou a kurdskými separatisty, dnes je opět oázou pro cestovatele. Jako by vás kráter odděloval od okolního shonu, šedi a prachu.

Petra Greifová vystudovala historickou a kulturní antropologii na UK a jejím největším koníčkem je cestování - hlavně po hornatých zemích. Téměř dva roky pracuje pro cestovatelský portál Hedvábná Stezka.

HedvabnouStezku.cz založili cestovatelé pro cestovatele, o velkých horách píšeme na Velehory.cz. Své zážitky cest můžete sdílet s přáteli také v Klubech cestovatelů. Nejlepší outdoorové filmy pak uvidíte na festivalu Expediční kamera možná i ve vašem městě. Nejširší výběr map a knih najdete v našem eshopu. Z příjmů z těchto aktivit podporujeme Expediční fond - i vy můžete přihlásit svůj projekt.