Během dvou dekád cestovatelského života jsem po celém světě vypil tisíce litrů skvělé, průměrné i podprůměrné kávy a někdy jsem klesl i ke šlichtě nebo dokonce – gurmáni prominou – k instantní karikatuře kávy. Chvilku mi trvalo, než jsem se propil k těm nejlepším kávám světa, zamiloval si kávový rituál v Etiopii, Súdánu, arabských zemích Středního východu nebo ve Vietnamu a zakusil s nimi rauše, které lze přirovnat ke dvěma pohárům dobrého vína.
Umajjovská mešita v syrském Damašku je jednou z největších a nejstarších mešit světa, přestavěná mezi lety 706 – 715 z křesťanské baziliky Jana Křtitele, která vyrostla na místě původního prastarého chrámu boha bouří a hromovládce Hadada.
Výlet do země, kterou v současné době známe spíše z médií, cesta za prosincovým teplem (jak jsem si naivně myslel), krok za poznáním novodobé války… Na začátku se zdála nabídka mé kamarádky cestovatelky Jolany Sedláčkové z Jihlavy naprosto bláznivá, za týden jsem už měl pořízenou letenku a čekal mě zajímavý krátký výlet do Sýrie s dalšími pěti cestovateli.
Syřan Samí chtěl stejně jako mnoho krajanů uniknout dělostřelecké palbě a bombám, které padaly na jeho vesnici. Ale místo, aby odvezl rodinu do jiné země, odvedl ji do podzemí. Již sedm měsíců všichni žijí v místnosti vytesané do skály v pohoří Džabal az-Závíja, v prostorách, jejichž stěny jsou plné rytin a výklenků.
Aby byla i města v poměrně suchých oblastech zelená, vymysleli lidé norie, vodní kola čerpající vodu z velkých hloubek. Ta je pak většinou používána k zavlažování. Norie najdete nejen v muslimských oblastech, ale i v Evropě.
Sýrie se s revolucí mění. Hlavně se ale mění počet turistů, zbylo jen pár odvážlivců toulajících se po opuštěných památkách a stravující se v tichých restauracích. Jak těžce ale tato situace dopadá na místní?