Během dvou dekád cestovatelského života jsem po celém světě vypil tisíce litrů skvělé, průměrné i podprůměrné kávy a někdy jsem klesl i ke šlichtě nebo dokonce – gurmáni prominou – k instantní karikatuře kávy. Chvilku mi trvalo, než jsem se propil k těm nejlepším kávám světa, zamiloval si kávový rituál v Etiopii, Súdánu, arabských zemích Středního východu nebo ve Vietnamu a zakusil s nimi rauše, které lze přirovnat ke dvěma pohárům dobrého vína.
“Doživotí a k tomu ještě 30 let navrch, 18 let nebo dvakrát 25,” odpočítává Mohamed tresty a ukazuje na fotografie mladých Palestinců odsouzených k desítkám let v těch nejhorších izraelských žalářích.
Autobus se po půlhodinové cestě z Jeruzaléma otáčí za izraelským kontrolním stanovištěm a začíná šplhat po úzkých serpentinách k místu, ze kterého jsou v údolí vidět první betlémské domy.
Ani členové Hamásu netrpí nedostatkem smyslu pro humor. Ten jejich je ale krapet drsnější, o čemž se přesvědčil i novinář Jiří Kalát. Chvilku snad stál i tváří v tvář smrti…
Na ulicích je mnoho lidí a jinak klidné město ožilo tisíci návštěvníky. Je chvíli po poledni, plní se první pivní kelímky a všude voní pečené maso. Palestinský Oktoberfest, od roku 2005 konaný každoročně v městě Taybe (v arabštině znamená chutný) může začít.
Betlém není jen místo, kde na svět přišel Ježíš Kristus a které uctívají lidé věřící v různá náboženství. Betlém je město za osmimetrovou zdí, kde pocítíte politický tlak a střet Izraele s arabským světem na vlastní kůži.