Obyvatel města je něco přes 500 000 (z toho 70% jsou Paštuni, zbytek tvoří Balúčistánci a také stále více přistěhovalých Paňdžábců), ale k tomu je potřeba připočíst afghánské uprchlíky, kteří sem utekli před různými válkami a režimy ve své rodné zemi a usídlili se v uprchlických táborech kolem města. Bývalo jich kolem milionu, ale mnozí z nich se už vrátili domů, jiní ale v Pákistánu zakořenili a zůstali. Afghánci v Quettě jsou převážně také paštunské národnosti. Potkáte je všude ve městě a tyto hrdé, drsné a pohostinné lidi si nejspíše oblíbíte. I když se jich možná zpočátku budete trochu bát.
Paštuni tvořící největší část obyvatel Quetty jsou opravdu mimořádně pohostinní. Místní zvyk velí postarat se bez očekávání odměny o každého hosta. Zároveň jsou velice divocí a drsní a tento mix je Evropanovi zpočátku těžko pochopitelný. Jak mi řekl jeden obyvatel Quetty „Neboj se, když tě někdo pozve k sobě. Protože u sebe doma tě nikdo nezastřelí. Tam jsi host.“
Rikši a ženy v šatech podobných sárí nejsou jediným znamením, že se blížíte do Indie. Najdete tady další „vymoženosti“, které chybí v Íránu jako jsou nápisy a jídelní lístky v angličtině, lidi běžně mluvící anglicky, míchaná vajíčka a toast+džem na snídani (70r pro dva), „laundry service“, západní tisk jako Newsweek nebo Time (60r) a pravou Coca Colu (v Íránu je jen místní Zam Zam Cola).
Zajímavosti
Hlavní zajímavostí v Quettě jsou její lidé, kteří jsou zde opravdu velmi pestří. Paštuni a Balúčistánci, ale také Pandžábci přistěhovaní z nížiny, Tadžikové a Uzbeci mezi uprchlíky z Afghánistánu a příslušníci různých malých národností a kmenů z okolí - ty všechny budete potkávat na ulicích města, v jejich tradičním oblečení a tradičních čepkách, kloboucích, hučkách, turbanech, šátcích a nedefinovatelných pokrývkách hlavy.
Autobusové nádraží a bazaar jsou nejvděčnějším místem k pozorování lidí. Když budete dobře smlouvat, můžete si výhodně koupit něco zajímavého na památku (třeba koberec, ubrus, povlak na polštář nebo onyxovou ozdobu) a k tomu něco praktického (například shalwar kameez – tradiční pákistánský oděv; velice pohodlný pro cestování). Ale nedržte se jen podél Jinnah road a v bazaarech, vydejte se do odlehlejších uliček (ve dne!). Kdyby vás obtěžovaly místní děti – přehnaným pokřikováním nebo házením kamínků – řekněte nějakému dospělému, který hned zasáhne. Před focením lidí se slušně zeptejte. Často, když fotíte jednoho, seběhne se několik dalších a chtějí taky.
V okolí Quetty
Pokud budete čekat pár dní na vlak, máte několik možností na výlet. Hanna Lake a Urak Valley (10 km od Quetty po dobré cestě) byly dříve relativně zelená místa se sady, hlavně jabloňovými, a zahradami. Několik posledních let ale skoro vůbec nepršelo a mnohé stromy uhynuly.
Hazarganji-Chiltan National Park (leopardi, kobry a další hadi, divoké ovce a endemický druh divokých koz) je 20 km JZ od Quetty. O povolení ke vstupu byste měli žádat předem v Divisional Forestry Office (Sabzal Road). Moc dalších turistů tam nepotkáte.
Ziarat Valley je 120 km od Quetty ve výšce 2600 m. Díky chladnějšímu létu si tady Angličané udělali své letní sídlo. Můžete navštívit rezidenci, ve které zemřel zakladatel Pákistánu Muhammad Ali Jinnah nebo hrobku muslimského duchovního Miana Abdula Hakima. Hlavním důvodem návštěvy ale je možnost trekkovat po hezkém a na Balúčistán zeleném okolí. Ale i zde sucho posledních let způsobilo škody. Levné a jednoduché ubytování. Z Quetty jezdí často autobusy nebo minibusy.
