Po Karákorám Highway až pod K2

Z hor se vracíme hlavně proto, abychom se do nich mohli zase vracet.

Cestou přátelství

1 200km dlouhá cesta přátelství, Karákorám Highway. Cesta, která lemuje známou hedvábnou stezku a spojnici kultur a náboženství. Obchodní cestou je dodnes. Z Číny proudí kolony a kolony barevných kamionů, které jsou vyloženě chloubou silnic. Dříve se ručně vyřezávaly a malovaly, nyní jsou na kapotách nalepené barevné nálepky, které alespoň z dálky připomínají staré lidské řemeslo. Povrch vozovky je převážně kamenitý se spoustou nebezpečných divokých brodů. Většina cesty je vytesaná ve skaliskách, které spadají do divoké řeky Indu. Neprší, ale přímo lije a my se vydáváme na jednu z nejobávanějších cest, kde právě deštěm způsobené sesuvy půdy byly příčinou konce mnohých lidských životů. Čeká nás 700km cesty, hodně vzdáleně připomínající highway (dálnici). Úsek mezi Islamabádem a Skardu trvá mezi 16 až 30 hodinami. Před samotnou cestou, zvláště v dešti, se jistě modlí i ateista. Řidič nás s úsměvem a červenou pusou od betelu ujišťuje, že vše půjde jak po másle. Pouští si pákistánský folklór, který i největšímu milovníkovi kulturních tradic rve uši. My jsme se ale pro záchranu života obětovali a bez odmlouvání poslouchali celý den.

Do Skardu, malého Tibetu, jak se hlavní město Baltistánu nazývá, míří trekové či expediční výpravy, které mají za cíl pokořit nebo se alespoň přiblížit k některé z osmitisícovek, které pohoří Karákorám nabízí. Je horolezeckou základnou položenou v nadmořské výšce 2 300 m. n. m., kde se výpravy mohou vybavit chybějícím horolezeckým materiálem v místních outdoorových obchodech se sortimentem z předešlých výprav. Veškeré vybavení od čelovek po spacáky a jídlo se zde dá koupit. A to kolikrát kvalitnější než my sami vlastníme. I my se vydáváme na lup.

Do nejkrásnějšího pohoří Karákorám jsme se vydali jako dvě skupiny. Skupina trekařů mající za cíl dosáhnout základních táborů osmitisícových vrcholů Broad Peak, K2 a vrcholy Gasherbrumů. Expediční skupina jela do Pákistánu s touhou pokořit samotný Broad Peak.

Do velehor drsným terénem

Brzo ráno se sáčkujeme do džípů a vyjíždíme vstříc velehorským zážitkům. Náš cíl je Askole, poslední vesnice před 18denním trekem. Trasa do Askole ale není žádnou pohádkou. Čekalo nás zhruba 70 kilometrů jízdy drsným terénem. Za sebou vyjíždí deset džípů, pojímají 17 horalů, něco ke 120 nosičům, průvodce, vztyčného důstojníka a samozřejmě kuchaře. I když se ze začátku zdá, že cesta bude poklidná s úžasnými výhledy na obdělávaná políčka na úpatí hor a ušmudlané děti mávající u cesty, jde o dokonalé peklo. Nezapomenutelná pouť, při které natřásáte všechny své údy, trvá kolem osmi hodin. Po cestě samozřejmě dochází k závalům, úpravám terénu po sesuvech, tlačení džípu do svahu, apod. Absolutně zničení a bez energie se dostáváme na místo. Vyčerpání se rozneslo na všechny. Chronická únava, průjmy, dehydratace, úpal z horkého dne. Jediné, co potřebujeme, je spánek.

Další ráno vstáváme brzy, stejně jako následující dny. Za rozbřesku balíme stany a chystáme pro nosiče k vážení pytle s nákladem. Nosiči mají vládou nařízeno nést na zádech 25 kg. Nad spravedlivým rozdělením závaží bdí Sirdár, vůdce nosičů. Na hřbet jim nakládáme přibližně 13 kg našich věcí. Zbytek tvoří jejich osobní vybavení a vybavení pro expedici v podobě stanů, kuchyně, stanové jídelny, stolů, židlí, latríny a dalších vymožeností. Nám zůstalo na zádech kolem pěti až desíti kilogramů. S touto váhou se ještě dá jít bez větších potíží. Nosičům se můžeme jenom poklonit. Je až neuvěřitelné, jak tito malí, trpasličí, ušmudlaní, sluníčkem a tvrdým životem scvrklí mužíci, s náloží, pod kterou je nejde ani vidět, cupitají rychleji než my.

Nejširší nabídku průvodců a map Pákistánu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Ve stínu velikánů

Dostali jsme dotaci hezkého počasí, které se ale v průběhu dne stává nesnesitelně horoucím. Odchody na jednotlivé etapy stanovujeme v rozmezí čtvrté až sedmé hodiny ranní. Každé ráno po dobu pěti dnů se ještě při měsíčku rozehřívaly vařiče, ohřívaly předpečené čapátí, vařily čaj. Do BC Broad Peaku nás čekalo pět tábořišť, z nichž první tři byly postaveny pod garancí zahraniční neziskové organizace, která je vybavila toaletami, umyvadly a budkami na tzv. kyblíkovou sprchu. Je třeba uznat, že tento přepych nikdo nečekal. Takové praní prádla v umyvadle pod širým nebem s výhledem na šestitisícové vrcholy není k zahození a my si velmi brzy zvykli na tento luxus. Od druhého tábora, Paiju, začíná 60kilometrový ledovec Baltoro, který se line až na Concordii. Na plato, kde se sbíhají tři ledovcové údolí a které otevře nezapomenutelné výhledy na majestátné vrcholy K2 a Broad Peak.

Pokračujeme pár hodin dál. Počasí se rázem mění. Začíná vánice a sněží. Síly slábnou. Do tábora zamířilo dalších 23 expedic a jako naschvál musí být náš tábor na samotném konci. V dálce vidíme jednoho z party nosičů, kterého seslalo samo nebe. Přichází s termoskou horkého čaje a sušenkami. Tuší, jak jsme před koncem vysíleni. Překvapení nás čeká i v táboře. Naše stany jsou postaveny. Větší ráj v těchto podmínkách snad už neexistuje. Jsme tady, ve výšce kolem 5200m.n.m. Dospěli jsme k cíli. Jediné, co nás dva dny čeká, je kochání na nejtěžší horu světu, Horu hor, K2 označovanou tak pro svou neodolatelnou krásu, tvar a majestátnost.

Nastává čas loučení, vracíme se zpět. Loučení s expedicí, která se bude pokoušet o vrchol  Broad Peak, a s většinou nosičů, kteří se po odnesení nákladu a vyplacení výplaty vrací zase zpět, čekat na další expedici. Strávit společně večerní chvíle bylo úchvatné. Je neuvěřitelné, jak člověk dokáže slevovat ze svého pohodlí. Byly to krásné večery, kdy vařič jede na plné obrátky, trysky chrlí plameny, které sálají v nehostinném počasí, pečou se čapátí. Dřepíte na patách a těsně nad hlavou vám ční modrá plachta střechy. Do toho umaštění a smradlaví dědečkové, kteří jsou vysmátí od ucha k uchu. Jedí rukama a usrkávají z propáleného hrnce čaj.

Užíváme poslední horké dny v zemi, kde se zastavil čas, kde ještě přetrvávají tradiční lidské hodnoty, kde člověk věří člověku. Budete-li mít kdy možnost se do těchto končin dostat, neváhejte. Úsměvy lidí a jejich vroucí srdce vám bude odměnou.